Baba Jaga: že vy jste nečetla můj příspěvek o módě a postkoloniálním útlaku? Já spíš myslim, že „pepin“ zní tak blbě, že to přímo svádí, aby se z toho stalo nějaké zavedené označení. Co myslíte vy?
Muž může taky II.
08.02.11 | autor Ada
Článek o oblékání pro muže vzbudil tolik ohlasů (podle zvýšené návštěvnosti soudím, že si muži pilně posílají odkaz a tweetují), že jsem se rozhodla pokračování, plánované původně na někdy jindy, napsat hned. V komentářích se ostatně objevilo pár připomínek, které by zasloužily probrat. Jako bonus vás čekají fotky z C&A, které jsem měla odpoledne při cestě, a tak jsem rozhodla rovnou prověřit, jestli by se tam muž mohl slušně obléknout.
Košile a jejich žehlení
Triko se ještě tak může nechat nevyžehlené (ono se to vyžehlí tělesným teplem, že ano), ostatně k modrákům a batohu je to tak nějak jedno, ale nevyžehlit košili? To nejde, takže kromě strachu z nepohodlí mluví proti košilím i nutnost složitější údržby.
V rámci přípravy na nedávný článek o secondhandech jsem se dostala do jednoho, kde měli opravdu slušný výběr pánských košil. Pěkné, neotahané, všech možných značek a z nejrůznějších materiálů - ačkoli to až na výjimky byla vždy stoprocentní bavlna, tkanina se u jednotlivých košil někdy i dost značně lišila. Některé byly z toho presování na stojanu mezi ostatními košilemi dost pomačkané, jiné vypadaly velmi dobře - v některých jsem našla štítek "non iron" či "bügel frei", v jiných ne, ale podle omaku bylo jasné, že materiál prošel nějakou protimačkavou úpravou. Několik košil jsem vybrala a doma po vyprání byly rozdíly ještě zřetelnější. Košile Zara Sport, byť z pěkného materiálu a ne z totální sliny, byla zmačkaná dost; košile Angelo Litrico (tato značka se prodává v C&A) z o něco tenčí látky naopak méně. Našla jsem také košili z řady Polo od Ralpha Laurena, a přestože jsou to nejlevnější laurenovské košile, stačí žehlit jen lehce, přitom zpevňující úprava není moc znát. Naproti tomu jsem objevila také košili, u níž nemačkavá úprava uškodila prodyšnosti a příjemnosti materiálu. Košile F&F, kterou muž risknul nedávno při slevách, po vyndání z pračky vypadá, jako bych ji vytáhla krávě z huby.
Jinými slovy, košile z dobrého materiálu může být skoro bezúdržbová, po vyprání se lehce přežehlí a je vystaráno. Až se vám podaří najít spolehlivou značku, držte se jí zuby nehty.
Saka
Když už jsme u těch secondhandů, připomínám, že se tu dají koupit i saka, včetně různých ležérních modelů, jaké v běžných obchodech nenajdete. Nedávno jsem v posledním výprodeji za deset korun koupila rezavě hnědé sako se vzorem rybí kosti, lehce vypasované, z jemné nekousavé směsi vlny a kašmíru. Nový majitel, muž jedné pekelné kolegyně, je jím nadšen. A i kdyby nebyl, za secondhandovou cenu by to tolik nebolelo.

Nákupy naslepo
V komentářích pod minulým článkem se ozvala čtenářka, jejíž chlap odmítá chození do obchodů tak zarputile, že už je to pomalu diagnóza. Tady lze použít trik s krejčovským metrem, který jsem doporučovala v článku o sekáčích: změřit délku rukávů, nohavic, pas či hrudník (šířku naplocho položených kalhot nebo košile), okouknout vhodné střihy a podle toho nakupovat. Nebo se na toho orangutana vyprdnout. Ať si chodí třeba v pytli od brambor a všichni se mu smějou.
Někteří se také ohradili proti tomu, aby se ženy staraly o oblečení svých mužů. Jistě, v ideálním případě by si to měli oba umět vyřešit sami. Ale přestože po Česku chodí hodně zanedbaných žen a džínobunďaček, je jich pořád méně než stejně postižených mužů, takže snadno dojde k situaci, kdy se elegantní žena snaží vytáhnout orvaného manžela/přítele na slušnější úroveň. A nemusí to nutně znamenat, že dotyčná se bude o muže do smrti starat jako o mimino. Všichni chlapi nejsou idioti a stačí jim zpočátku naznačit nebo pomoct.
S tím souvisí i názory některých mužů na módu a oblékání vůbec. Pár takových se v komentáři taky našlo, i když mám dojem, že jsou to převážně trollové, kteří chtěli jen vidět, jak se přítomné komentátorky rozlítí. Objevila se mimo jiné nesmrtelná výmluva "já mám na práci důležitější věci než hadry" a také "vždyť je jedno, jak to vypadá, hlavně, že se cítím pohodlně". První výmluva zavání názorem, že jakákoli péče o svůj zevnějšek je povrchní; dovolila bych si též rýpnout, že člověk (počítám ženy i muže), který nenosí nic jiného než džíny a bundu a jeho pokusy o styl končí u špičatých bílých kozaček nebo kecek Nike, nemá na demonstrativní pohrdání hadrama nejmenší právo. Tolerantní názor "vždyť je jedno, co mám na sobě, ať si každý nosí, co chce," zase většinou končí v momentě, kdy dotyčný potká někoho slušně oblečeného, nebo je jemu samotnému darem předložen nějaký slušivý kus. Málokterý profesionální pohrdač módou je skutečně schopen tolerovat jiné oblečení než modrodžínový univerzál. Pro ilustraci příhoda z jiného komentáře: pisatelka šla na ples v malých černých a se všemi příslušnými doplňky, a potkala kamarádku v letních šatech a sportovních botách (!). Místo aby se kamarádka chytila za nos a zalezla někam do kouta, opovržlivě se té slušně oblečené zeptala, jestli jde za dámu nebo co to jako má bejt.
Pánové (i dámy), nikdo po vás nechce, abyste byli cool, trendy, sledovali módní přehlídky a řešili další věci nehodné vašeho zájmu. U mnoha z vás by vlastně stačilo málo:
vyšisované, vytahané, dole otrhané modré džíny --> správně padnoucí, čisté džíny, klidně i v modré barvě, ale bez uměleckých orvanin a vyšisovaných míst
vytahané, seprané triko neurčité barvy --> tričko nebo polokošile správné velikosti a v barvě, na kterou se dá koukat
sto let nemyté, řádně prošlapané boty --> udržovaná, pravidelně čištěná obuv
umolousaný outdoorový batoh --> čistý, nepotrhaný městský batoh
mužný pach --> sotva znatelná vůně deodorantu a svěží dech
Barevné oblečení
O barevném oblečení jsem vůbec nepsala, protože to je až další level. Pánové si ostatně mohou vystačit i s neutrálními tóny a umírněnými barvami, pokud za ně nepokládají jen modrou, šedou a černou. Není však důvod, aby nenosili i výrazné barvy. Jeden čtenář mi mailem poslal fotku v červených kalhotách (zakoupených v H&M - zdá se, že světle červená barva bude letos in, protože jsem ji viděla i v jiných obchodech, samozřejmě v doprovodu šedé, béžové a šedobéžové) s dotazem, jaký mám názor na barevné pánské kalhoty. Jsem pro - a zvlášť u mladých mužů, kterým sluší a projde ledacos.

z kolekce Etro na jaro/léto 2011, http://www.etro.it/english/collections_upe2011/index.html

z katalogu Etro - podzim/zima 2010, http://www.etro.com/etro_catalogo_uomo_ai2010/index.html

Tommy Hilfiger, kolekce pro letošní jaro/léto. Na poslední fotce je pan Hilfiger osobně. Zdroj: http://www.style.com/fashionshows/complete/S2011MEN-THILFIGE

část kolekce Alessandra Sartoriho pro Z Zegna: nenápadná červená jako umírněné oživení neutrálních barev. Screenshot z http://www.style.com/fashionshows/complete/S2011MEN-ZZEGNA?page=1
Volným krokem jsme se dostali k dalšímu problému, který sužuje české styluchtivé muže: jak se nezařadit mezi metroše/buzíky/snoby. S tím souvisí i kardinální otázka: může muž nosit růžovou?
Nejdřív je nutné si uvědomit, že určitá část mužů označí za buzíka kohokoli, kdo nenosí sešmajdané tenisky. Je potřeba v sobě vydolovat nějaké to sebevědomí a přes posměváčky se přenést. Dál: nechcete-li vypadat jako šampónek, vyvarujte se některých nebezpečných prvků, například melírovaného kohoutka na hlavě, košil tak těsných, až praskají ve švech, a příliš velkých výstřihů odhalujících kus holé hrudi, jak vídáme na přehlídkových molech. Hrozící šamponkovitost oděvu je nejlepší něčím "shodit", nebo naopak: použít provokativní prvek k narušení jinak chlapáckého celku. Příklady najdete třeba na Sartorialistu:
Tenhle pán zkombinoval slušňáckou vestu s odrbaným denimem stylem, který by se dal nazvat "bezdomovec vytahal z kontejneru za sekáčem, co mu přišlo pod ruku". Zda by přitažlivě vágusácký styl obstál i mezi místními pravověrnými vágusy si netroufám odhadovat. Tohoto muže z Florencie si můžete prohlížet od hlavy až ke kotníkům, aniž byste měli nějaké podezření, a najednou šup! - žluté ponožky a koňakové boty. "Já se tolik nežeru", říkají ty ponožky, a podobná nadsázka českým mužům velmi chybí. Poslední příklad, vyfocený v Paříži, je opět směsicí lehké ošuntělosti (bunda s kapucí, krátké nohavice) se slušnými prvky: kloboukem a téměř oblekovými botami (čistými, všimněte si).
Dostáváme se k závěrečné části článku, týkající se nákupů. Jak se správně ohradili někteří komentátoři, možná není úplně spravedlivé házet všechny džínobundaře do jednoho líného pytle, protože koupit kvalitní a hezké pánské oblečení je úkol hodný pravého hrdiny. Počet vágusů v naší společnosti dosáhl takové výše, že se obchodům nevyplácí prodávat nic jiného než modré rifle a trička, a zároveň se neobtěžují s kvalitou, protože vágus to nepozná, a kdyby to poznal, bylo by mu to jedno. Když už se najde něco slušného, je to v mizerném rozpětí velikostí. Vysocí a hubení muži, malí a silní, ramenatí, dlouhorucí, všichni mají podobný problém jako drobné, vysoké nebo nohaté ženy - nic na sebe neseženou.
Někteří diskutující z minulého článku mají striktní názor, že slušně nakoupit se dá jedině za hranicemi. Je pravda, že třeba u košil je výběr v zahraničních e-shopech a kamenných obchodech mnohem širší; u běžného oblečení jako trička se zase běžně stává, že v butiku stejné značky mají totéž zboží kvalitnější ve Vídni než v Brně. Je to smutné, ale opět si za to můžeme z valné části sami. Jestli se vám nechce shánět oblečení po všech čertech, snažte se v českých obchodech aspoň vybírat kvalitnější kousky. Alternativou je také šití na míru. Nechat si ušít kabát a dvoje kalhoty a doplnit to schůdnou konfekcí nevyjde tak draho, většině mužů stačí pár dobře kombinovatelných oděvů a nepotřebují plnou skříň módních nesmyslů. Na míru se šijí i košile.
Rozhodla jsem se v praxi vyzkoušet, jestli by si nenáročný muž v českých obchodech vybral vhodné oblečení. Výběr C&A byl náhodný, vlezla jsem do prvního většího obchodu, který se mi postavil do cesty.
Košile by se vybrala. Materiál vypadal slušně a košile se štítkem "easy iron" opravdu nebyly nijak pomuchlané, výběr dezénů a barev však byl lehce fádní. Stejně tak měli ovšem na stojanech spoustu mizerných košil z divného materiálu, s výrazným prošíváním a různými "ležérními" prvky, zřejmě cosi trendového, ale dost hnusného.

Jednoduchých svetrů, vhodných ke košili i tričku, měli také dost, v různých, spíš nenápadných barvách a dezénech (většinou proužky). Materiál: akryl nebo bavlna. 100% bavlněný svetr vypadá na pohled hezky, ale mám obavy, že se bude dost vytahovat; akryl zase rád žmolkuje.


Dostáváme se ke džínám. Zrovna měli výprodej džín v různých nemodrých barvách, světlých i tmavých. Vypracování obstojné, materiál lehce tenčí než u běžných riflí. Škála velikostí slušná (vč. tlustý+malý, hubený+vysoký). Argument, že nic jiného nenápadného než modré džíny není, by neobstál.


Se svršky to bylo trochu horší. Měli nějaké kožené bundy, ale v jiné než tmavě hnědé či černé barvě jen tuhle (ta "mikina" je vyndavací):

Ležérní saka? Pouze manšestrová. Oblekových bylo víc, některá (Angelo Litrico) i hezky vypracovaná, ale většinou polyesterová - nic na pravidelné nošení.

Obyčejných jednobarevných triček je na výběr dost, neutrální i výraznější, ale kvalita různá - při výběru si dejte pozor, ať si nevyberete ta z tenké bavlny.

Podobná situace je u polokošil - našla jsem neutrální odstíny, jasně zelenou, modrou i tu proklínanou růžovou.

Verdikt? Průměrně náročný muž, který hledá jen lépe zkombinovanou alternativu džínového nestylu, by se v C&A oblékl. Chlap, který chce být stylový nebo trvá na nejlepších materiálech, je v rejži.


Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky