A co to tam visí nad všemi za kokón?
Ples v Opeře 2012
29.02.12 | autor Ada
Vím, že se těšíte na spoustu fotek, ale bohužel vás zklamu. Na plesu se nesmělo fotit, takže spousta hezkých šatů vám zůstane utajena; v médiích se točí nějakých deset celebrit, z nichž některé se ani moc nezdržely. Jejich šaty si můžete snadno prohlédnout v různých internetových novinách, nebo přímo v galerii na stránkách plesu.
And yes, když si nasadíte pořádně silné brýle, uvidíte tam i mě!

převzato z http://plesvopere.cz/galerie/index.php
Mám na výšku asi tak 30 pixelů, což mi nevadí, protože kdo ví, co by z fotky někteří z vás vymudrovali, kdyby jich bylo třeba 100.
Prohlédnete-li si fotku pozorně, uvidíte, že prohřešků proti dresscodu opravdu moc nebylo. Pánové přišli ve fracích a smokinzích, zahlédla jsem jen jednoho výtečníka v kravatě; stejně tak mezi ženami jsem objevila jednu, která měla jednoduché party šaty po kolena. Ve smokinzích dorazili i novináři, opět s jednou výjimkou: fotografkou, která přišla v džínové minisukni a tričku. Musela být zřejmě hodně důležitá, protože pár vyhastrošených novinářů prý bylo vyhozeno hned od vchodu. V tomto ohledu jsem tedy byla spokojená.
Šaty
Dámská část společnosti byla velice pestrá. Zahlédla jsem jedny fialové korálkové šaty od Blanky Matragi, Pavlína Němcová měla šaty od Elieho Saaba; a taky jsem viděla šlehačku jako vystřiženou z půjčovny, ale jenom jednu. Laciné šaty ze dvou metrů saténu se prakticky nevyskytovaly, což mě taky potěšilo; už tak jsou všude, člověk si od nich rád odpočine! Libuše Šmuclerová měla přiléhavé šaty ze zářivě fuchsiového (zřejmě) hedvábí, kdykoli se ocitla na parketu, nešlo ji přehlédnout; tak nezářily ani šaty Kiery Chaplinové (stejná barva, tlumenější odstín) a Romany Vítové, která mimochodem po půlnoci, kdy se společnost trochu rozjařila, tančila bosá, což dáma nikdy neudělá, ani kdyby jí měly nohy upadnout. (Máte si koupit boty na tanec, děvčata, a ne tvrdé křápy na jehle, patří vám to.) Zábavnější však byla "dáma" v hnědobílých šatech, která, též bosa, poskakovala přímo před kapelou tak rozevlátě, až uklouzla na staniolové konfetě a plácla sebou na zem. Kdyby dovnitř po půlnoci pustili anarchisty, kteří před plesem venku trochu mimomísně protestovali proti dluhům, snobům a nevím, čemu všemu ještě, pohled na rozjařené paničky by jim zřejmě přivodil infarkt.
Jedna z mladších účastnic měla červené tylové šaty se sukní zhruba těchto rozměrů:

Třpytily se. Měly celkem dlouhou vlečku. Byly podepřené obručí. A pokoušela se v nich tančit. Sledovala jsem z balkonu toho nebožáka, který se s ní motal po parketu a po každém kroku ho obruč odmrštila do dáli; při otočkách přeskakoval vlečku, a když se slečna otočila málo mrštně, musel ji z vlečky nejprve rozbalit a pak teprve pokračovat v tanci.
Zaujal mě také pár, který jsem nakonec nedokázala nevyfotit, i když výsledek je samozřejmě prachmizerný:

Dáma má na sobě korzetové šaty se sukní z peří (jako že celé je to z peří, ne jen sem tam pošité nebo tak), pán bílý frak. Do Opery jedině v černém, mladíku, bílý si obleč, až si svoji drahou budeš brát.
Zahlédla jsem také šaty, které byly - na 100 % - z nějakého oděvního ateliéru; byly ušité z ne moc dobrého saténu, měly taková neumělá a neslušivá široká ramínka, krátký živůtek nabraný mezi prsy a lehce beztvarou dlouhou sukni, na níž byla dole "umělecky" namalovaná květina s jakýmsi lupením.

Šaty nositelce neseděly, nahoře byly volné, ramínka nějak ujížděla, a ta rrrůční malba to dorazila. Vaše ateliérová pseudonávrhářka se může zaklínat, čím chce, stejně všichni uvidí, odkud šaty máte.
Ze zářivých barev se ještě ojediněle vyskytovala zelená (viděla jsem jedny krásné smaragdové šaty), hojněji červená a hodně také modrá, tedy moje oblíbená královská modř; i ředitelka plesu měla modré šaty z jemného saténu, doplněné úchvatnými visacími náušnicemi s kameny pastelových barev. Šperky, to by ostatně byla kapitola sama pro sebe - uši a šíje přítomných dam se třpytily všemi barvami. Zpěvačku Gábinu Gunčíkovou, která vážně vypadá jako hollywoodská hvězda, jsem mockrát potkala v přízemí v pudrových šatech s péřovou aplikací, koukněte třeba tady. Šaty zpěvačky Dashy mi malinko připomínaly kostým na soutěžní tanec (zpěv to ovšem vynahradil). Jitka Válková byla v černé róbě zbytečně smutná, ale na šaty nejspíš nikdo nekoukal, protože Jitka je opravdu krásná ženská, v reálu mnohem víc než na fotkách.
Vím, že se třesete, kdy už konečně dojde na Verešovou. Tak včil. Andrea nezklamala, přišla se dvěma melouny v náruči a ukázala obě nohy i kousek rozkroku. Nejblběji oblečenými celebritami bych však s dovolením vyhlásila miss Jitku Nováčkovou v sukni s podivnými... ééé... přídavnými kanystry? A blyštivou šerpičkou. A živůtkem posetým průhlednými flitry. Aby nebyla na stupínku sama, přidám k ní dvě kámošky, jednu v divném leopardovi, který vypadá jako ze sekáče (stáří kolem 30 let) a zároveň odhaluje takovou fůru masa, až je mi stydno; a druhou v jakési volánkové aranži, která vystavuje pro změnu opačnou stranu trupu.

převzato z http://plesvopere.cz/galerie/index.php
Ten zbytek
Tak, to bychom měli módní drby, a o co jste ještě přišli? O demonstraci už jsem psala; demonstranti obklopovali (za dohledu policistů) příchod k Opeře a jedině dobře, že si s sebou nevzali ta shnilá rajčata, přicházející dámy v blyštivých róbách na ně působily jako štangle špeku na smečku dobrmanů. Těžko říct, proti komu demonstrovali, politika jsem na plesu neviděla ani jednoho, Tereza Maxová toho pro charitu udělá víc než sto anarchistů, a my, plebs z druhého balkonu, státní dluh nezmenšíme, jakkoli se o to svými daněmi a odvody snažíme.
Jídlo a pití bylo excelentní. Mlsné jazyky můžou závidět. To, co na talíři vypadalo výborně, se po vložení do úst většinou ukázalo být ještě lepším. Dobře, mohli jsme něco poslat bezdomovcům. Nebo do Afriky. Sice by to k ničemu nebylo, ale aspoň bychom udělali radost těm demonstrantům.
Program, tedy jednotlivá taneční či akrobatická vystoupení mezi bloky tance pro návštěvníky, byl povedený, s výjimkou úvodního tance; proč český ples v Opeře zahajovalo paso doble, a když už to teda bylo nutné, proč stálo za starou belu? Zhnusený výraz mého tanečního parťáka mluvil za všechno, a ani by nemusel, viděl to i laik.
Hudba byla skvělá, prvním valčíkem počínaje (zatančila jsem si v Opeře na Modrý Dunaj! Škrtám si jeden splněný životní sen! Nový cíl: zatančit si ho ještě jednou, až budu ten valčík pořádně umět.) a kolempůlnočními populárními šlágry konče.
Příště chci jet zase!


Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky