60+ - a co teď? Díl 1.

Ado, dík. Občas jsem i slzu uronila. Doufám, že MP čtou i lidé kompetentní k výrobě a nákupu konfekce.

Hezky clanek, dekuji. Jen jsem se chtela zeptat, zda opravdu budu muset chodit v sedesati na rockove koncerty, jelikoz jsem tam nerada chodila uz ve dvaceti.

To je přece každého věc…

děkuji za upřimnost

Skvělý článek!!!

Pripájam sa k ostatným - Ada, veľké poďakovanie za výborný článok, originálny, mimoriadne prínosný a užitočný, s peknými ilustračnými obrázkami. Opakovane som si ho prečítala 

@benyka Nectou, kdo by se s tim otravoval.

Po dlouhé době podnětný článek!
stále čekám, že po nápadech pro hrušku přijdou i pro jablko. dopředu díky, ado!

Perfektní!
Jako 50+ musím souhlasit, takhle nějak mi to přijde správně! 

Nosit tmavě modré džíny bez opičáren, rovného střihu, košilové halenky, svetříky. Ehm, proč mám neodbytný pocit, že půlku věcí ze článku chci, ač mi NENÍ šedesát? 

Podobné pocity čím som staršia, tým viac inklinujem k jednoduchosti a čistým líniám 

A k přírodním materiálům.

Hurá. Konečně něco i pro ty, kterým se tu nedostávalo rad pro starší a pokročilé. Ještě mi není 60+, ale co nevidět bude. Sice vím, co bych měla nosit, ať nejsem trapná, ale vidět to takhle pěkně pohromadě je bóží. Díky. A z toho co píše Áda je nejhorší sehnat dobře padnoucí prádlo. Některé je moc přezdobené, nebo na příliš uzounkých ramínkách. A už jsem potkala ve SPECIALIZOVANÉ prodejně prodavačku, která mi nedokázala najít mou velikost. Pořád mi strkala větší objem podprsenky než jsem žádala- To je větší jen o kousek-. No co mám povídat. Hrůza.

Oo, bože, tá zostava s vozíkom na začiatku, to je „nářez“ Raz šla so mnou vlakom pani cez 60, min. vyzerala a na hlave mala zvláštny hnusný klobúčik. Niečo ako cylinder z plyšu, nikdy pred ani potom som niečo také nevidela. A úvaha bola, či ten zázrak nosila i zamlada, alebo kedy príde ten správny moment a žena si môže povedať - tak dnes prišiel ten deň, odteraz mám u zadnice ako vyzerám a na havu si budem dávať hnusné vedierko z plyšu. A dotiahnuté do absurdna, či to niektoré zvlášť vypečené dámy nerobia pre tú srandu, tak ja tu chodím s plyšovým kýblikom na hlave a všetci sa tvária, že je to v poriadku, lebo už mám na to vek, len ja duchom mladá sa na tom skvele bavím.
Prepáčte, musela som, plyšový kýbel mi proste utkvel Super článok teda, odievanie po 50-ke je v krajoch českých a slovenských pole neorané.

Až tri dámy vlastnia plyšové vedierko? Wau
Kdeže, to len pár zamindrákovaných /doplňte ľubovolné hodiace sa podstatné meno/ nedokáže pobrať humor na účet staršej osoby. Ehm, pani bola dosť čiperná a s vekom jej nedostatok vkusu určite nesúvisel, kto dá takú pecku na hlavu, určite nebol za mlada žiadny trendsetter. Dámy, však keď sa niekto na ulici zasmeje, máte pocit, že sa smeje z vás? 

Příspěvek upraven 05.07.14 v 17:40

@kolúch Představa dámy, která to dělá naschvál a velice se tím baví, se mi líbí. 

Souhlasím s obsahem článku, v 60 ti letech není třeba rezignovat na módu a celkově upravený vzhled. Dobré prádlo se dá sehnat, s konfekcí je to horší, ale zas není nutno otrocky se držet trendů a s pomocí doplňků se dá šatník osvěžit.
Jen mi moc nesedí-Ada promine-ty fotky. Možná by se daly najít i věkově přibližnější modelky.

Tak schválně, kolik z nás to přepošle (nebo vytiskne?) svým maminkám.

U naší 60+ jsem nezaznamenala větší průšvihy, až na ty nehty. Propána, ona si to peklo na rukách konečně může dovolit, takže hrrrr do barev, vzorů, zdobení a proč to nenosit, když jí to „holky“ tolik chválí a jen dcera jí to neustále rozmlouvá a pomlouvá 

Já to mamince tisknout nemusím, protože ona už to všechno dávno ví a řídí se tím 

Nechápu, za co to červené ramínko…

Nechápu, za co mají Doudou a Kozarohatá červená ramínka…

radosť zo života je asi dôležitejšia než konformnosť 

Díky za článek. Moje bývalá kolegyně má už skoro 70 a je to kočka! Od pána boha má hladkou pleť a klasicky oválný obličej, takže jí sluší „baletní“ drdůlek. Postavu má štíhlou, protože na tom pořád pracuje (rotoped, cvičení, procházky). Je to dřina, ale stojí to za to. Nosí cca oblečení, jaké doporučuje Ada, ale sem tam i nějakou extravagantnější módní novinku a vypadá v tom fakt dobře. Je důkazem, že žena může být přitažlivá v každém věku. Naplňuje mě optimismem, když ona, proč ne já? Proč ne my všechny?

I když mi do 60 ještě něco dost zbývá, takový přehled se hodí v každém věku!
Když to někdy vidím, i většina mladých by vypadala líp, kdyby se oblékala podle těchto pravidel. Takže dík, jsem za podobné články častěji…i když to skoro každý zná, není nad to si to takhle všechno sesumírovat:-)… A asi si to taky vytisknu! Jinak pro mě je také inspirací kolegyně, které to i přes šedesátku stále hodně sluší a není jí líto utrácet peníze sama za sebe… což se s věkem většině žen stává Johanna.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 08:16

@aailyyn
já chci oboje šaty Nordstrom… a spoustu dalšího z tohoto článku. Jo a je mi 31 

Pěkný článek, myslím, že nutně potřebuji někam na nákup, byť jsem „zatím“ jen čtyřicítka 

Tak 60+ budu co nevidět a všechno, co tu bylo napsáno tak nějak vím. Článek je moc pěkný i s jemným upozorněním - nepřibrat. To je ale asi v tomto věku nejhorší. Celý život si hlídám váhu, a když jsem přibrala, tak tak nějak rovnoměrně. Ovšem teď se to vše začíná tvořit jen na břichu (které jsem fakt nikdy neměla) a bocích a tím nastává problém. Stále jen vyřazuji oblečení a sháním nové, které tyto hrůzy schová. Zatím se mi to daří, protože mi vždy prodavačky nabízejí menší velikosti a nikdo mi nevěří, že jsem přibrala. Ale koupit oblečení právě na tento problém a věk je v našich (nejen) zeměpisných šířkách velký problém. Ono se v tomto věku těžko daří zhubnout. A o botách lépe ani nemluvit. Pohodlné lodičky, které by vypadaly slušně, se mi asi nikdy nepodaří sehnat.

Spňuju většinu bodů. Juch. Jediný problém je, že je mi 27. A už pomalu začínám chápat, proč mi přátelé říkají, že se oblékám usedle. 

@Dahllie Mě se taky spousta těch věcí líbí a to je mi 26. Mně se prostě líbí jednoduchá elegance:-)

Ve věku 60+ většinou není tak velký problém vědět, co nosit, už máme dostatečné zkušenosti, co nám sluší, a většinou ještě dobře vidíme. Problém je, kde to koupit. Šaty s rukávem delším než malá křidélka, navíc z pevnějšího materiálu, patří do kategorie sci-fi, kvalitní tričko z pevného materiálu se občas sehnat dá, ale musíte mít hodně pohodlné boty, protože se nachodíte. A sehnat elegantní pohodlné nebabkovské boty na středně vysokém podpatku je další běh na dlouhou trať. A to se oblékám ve velkém městě. Na malých městech je situace opravdu tristní. Nakupování oblečení přes internet nepovažuji za šťastný nápad, pokud člověku není -náct a nemá opravdu malou velikost.

@Bugatti Hlásím, že elegantní boty na nižším podpatku jsem potkala včera v Renu (materiál jsem tedy u lodiček nezkoumala) - sháněla jsem sandálky na nižším podpatku (klínek jsem nechtěla, čímž nastal velký problém) a sehnala jsem je až tam, jinak samá voda. Zato byly v akci za 550,– ač jsou to Tamarisky

Také se přidávám s tím, že se mi z toho spoustu nápadů a oblečení líbí a je mi o půlku méně než šedesát.

Tohle jsou takové ty celoživotní rady. Nemusí to být jen vyloženě pro 60+

@Bugatti Myslim, ze mate pravdu. A taky vim, ze vase postrehy tykajici se obleceni pro zralou zenu tady nectu poprve. Bohuzel asi je nectou ti, co by mohli ovlivnit nabidku v obchodech.

Skvělý článek, určitě si ho uložím, aby byl po ruce na jedno kliknutí. Jen mám malou připomínku:
Myslím, že košile je ve většině případů lepší nosit PŘES kalhoty. Ale ta košile musí být poctivě vytvarovaná, vypasovaná svislými i vodorovnými záševky, potom postavě vyloženě lichotí.

Souhlas. Košili si úhledně zastrkám do kalhot, pak se v tramvaji pověsím na klandr, čímž se podolek asymetricky vysouká a nemám chuť se při vystupování nějak diskrétně upravovat.

Moc pekný článok, aj keď mám ešte o polovicu rokov menej dúfam, že aj po 60+ sa budem vedieť obliekať takto „chic“ 

@zuzulique No ale to nemuzete vedet, kde bude odivani za tricet let. Mozna je prave chyba v tom, ze si predstavu o spravnem oblekani utvorime ve triceti a pak se tim ridime dalsi ctyri desetileti.
Mozna damy, nosici odevy a doplnky z prvnich (odstrasujicich) obrazku, proste jen zamrzly v case. Proste kdyz ony byly mlade, tak se prave takto seniorky odivaly.

Opravdu povedený článek, mojí mámě se některé rady určitě budou hodit. Sice má opravdu vkus, ale je spíš z těch, kdo si pro sebe skoro nic nekoupí a radši si pořídí něco na zahradu nebo do domu 

@Robena Tak v tom případě budu ráda, že se toho nedožiju. Dnešní dvacátnice a třicátnice v nepadnoucích džínách a černých/šedých/hně­dých/khaki tričkách s vystaveným spodním prádlem nelahodí oku ani když jsou mladé. Jak budou vypadat v šedesáti, nezměni-li styl, si ani nechci představovat.
V 60. a 70. letech minulého století u nás v obchodech nic nebylo, většina oblečení byla samovýroba, takže se nelze divit tomu, jak ženy 60+ u nás většinou vypadají. Zajímavé je, že ženy 80+ často vypadají ve svých stařičkých kostýmcích mnohem víc šik.

@Bugatti,
s těmi 20cátnicemi a 30cátnicemi to máte jako v každé věkové kategorii - jak kdo. Mně je 32 a když éra bokovek před zhruba 10 lety začala koupila jsem si jedny. Pak jsem zjistila, že když se ohnu sesunou se dolů a leze mi z nich pozadí, tak to byly historicky zároven i poslední bokovky v mém šatníku. Moje o 8 let mladší sestra ovšem bokovky miluje a myslím, že až z obchodů na čas úplně vymizí bude to pro ni hluboká rána. Mezi vrstevnicemi v práci mám soustu kolegyn, které vkus mají. Ale i těch, které ho nemají . A jeansy (nepadnoucí, odrbané) + tričko je takové mezigenerační prokletí.

Vše tak nějak platí i pro mladší, ALE: většinou platí asi pro aktivní, štíhlé, zaměstnané ženy. Fotky tedy nejsou vybrány vhodně, proč to Ada prezentuje na vysokých, mladých a (až na 3 obrázky) velmi štíhlých modelkách? Problém je, že v 60+ hodně žen přibere, navíc nerovnoměrně, problémy jsou s klouby u palců, což omezuje výběr bot, někdo je v důchodu nebo má před důchodem a příležitostí k nošení ubývají. Podstatnou roli hraje i změna finanční situace, atd. Vidím to na své rodině -mamince je 70+, zakulatila se, je doma, zahrádka, nákup, sem tam návštěva a na malém městě nakupují u Vietnamců. Ale není to hrůza, maminka vypadá a obléká se docela normálně Když ji chci někam vytáhnout a obléknout, argumentuje, kam já bych to nosila. Navíc móda a paráda jí nějak není vlastní, starší lidi mívají často jiné priority. Já to neobhajuji, není to správné, ale bohužel popisuji častou realitu.

No proč - protože jediný fotky, na kterých by podle mě byla schopná najít věkově odpovídající modelky, jsou ty z Petrklíče 

Vynikající, tleskám.

Taky bych ráda viděla navrhované modely na reálných šedesátnicích. O těch příšerných barevných sandálech se mi zdálo, to tedy opravdu není nic pro už ne úplně perfektní starší nohy - zbytečně to přitahuje pozornost.

Souhlasím obecně s Vámi, ale výjimky jsou, mé tchýni je 69 let, a takové podobné sandály jako od Deska nosí, ne tedy tak křiklavé, má totiž nožku vel 34 a musí brát boty které jsou po ruce, takže se občas stane, že koupí i divocejsi model, ale i tak je malá a drobná a leckterá třicátnice by jí postavu mohla závidět a strojeni ma v krvi. Zkusím Vám ty sandály na její nožce vyfotit. Je to velmi individuální, ale to ostatně v každém věku.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 16:51

@JarkaJ Ten výběr modelek, mladých a štíhlých, opravdu není nejšťastnější. Ale kde ty fotky vzít, že… Kabáty Michael Kors nebo Donna Karan nejsou většinou cenově dostupné ani pro mladší a pracující ženy. Šaty od Diane von Fürstenberg nebo Ralfa Laurena rovněž. Navíc podobné vhodné střihy v obchodech vůbec nejsou a i když mnoho žen i v tomto věku umí nakupovat přes internet, pro nákupy oblečení to není příliš vhodné. Představa, že šaty zaplatím, čekám i několik týdnů než přijdou, pak je vyzkouším a běžím s nimi na poštu, zaplatím poštovné a čekám, až se mi vrátí peníze, pro mne je zcela nepřijatelná. A to na internetu nakupuji běžně, ovšem věci, které nepotřebuji zkoušet.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 11:00

Njno, věřím, že se nějaká byznys managerka, právnička, lékařka bude k stáru takhle oblékat. Ale penzionované fabričky, železničářky a prodavačky si tohle k 60. narozeninám nakoupit nepůjdou. Nejvýš ty džíny a kecky.
Nejen co si pořídit, ale co vyřadit. Znám paní, co se udržuje, následkem čehož jí pořád padnou ty froté šaty z 80. let.

Taky se udržuji a díky tomu mi padnou staré věci a jak to potom vyhodit?! Tuhle jsme koukaly s dcerou na detektivku, kriminalistka koukla na nalezenou mrtvolu ženy a hned měla jasno: ta tu leží od 70. let. Na udivené pohledy kolegů dodala - podívejte se na ten model, co má na sobě, a ten materiál. Dcera se ke mě významně otočila: mami, tebe kdyby někdo dneska zavraždil a zítra tě našli, usoudí, že tu ležíš od 90. let…

@Kokoska1 Taky jsem se na ně dívala přišly mi dost pekelné i pro mladší.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 11:02

Kez by se tim nase predvadeckova generace ridila..

@Bugatti Nemohu s Vami souhlasit - moji mamince je 60+, spis uz k te 70 a pres internet nakupuje, ale jen znacky, u kterych ma overene, jak jejich veci sedi. Nosi dost veci od Markse a Spencera, hodne veci spolu kupujeme od Jaeger - pokud to clovek zna a pocka si na slevy, lze tam vlneny kabat s kasmirem koupit bez problemu za cenu kolem 100 liber. No a protoze jsme obe male vzrustem, tak pak samozrejme prijde na radu damska krejcova, ktera kabat upravi na odpovidajici proporce. Vse je resitelne, jen se musi chtit.
P. S. Cely zivot pracovala na pul uvazku jako referentka v kancelari, k tomu se starala o postizeneho bratra, takze zadna „madam“.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 12:10

@Lettie U nás má MaS dva obchody a kromě prádla si tam nic nevyberu, zpravidla kvůli materiálu. Mají sice šaty ke kolenům a s rukávem, ale z šílené táhavé viskózy. Z jejich předloňských letních kalhot z viskózy a lnu a v mé oblíbené tmavěmodré barvě se po pár vypráních staly doslova montérky, nenositelné jinam než na práci na zahradě. Oblečení je zapotřebí zkoušet; bez toho to na ulicích vypadá tak jak to vypadá.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 12:22

Ado, to je BOMBASTICKÝ výrok „bála bych se, že mi pochcípají mrkve“!!  

Jinak hodně věcí se mi moc líbí a děkuji tímto za odkazy.

Co mi v článku chybí (a tímto navrhuji další téma) jsou: KLOBOUKY.
Miluji je, sluší mi (říká kdekdo kdo mě v klobouku vidí a sama se v nich sama sobě líbím), ale neumím je nosit. Vadí mi, že přitahují pozornost.

Tak to asi nemá moc řešení. Pokud Vám pozornost vadí, tak je jediným řešením klobouky nenosit. A nebo si zvyknout a tu pozornost si užívat, obzvlášt když víte, že vám to sluší 

Na to si zvyknete! Zkuste je normálně nosit a za nějakou dobu si budete říkat: „To je divný, jak to, že dneska nikdo nečumí???“ Uvidíte!!! 

Mám jenom malý komentář k úvodnímu obrázku. Tašku na kolečkách mi neberte! Používám ji od pětačtyřiceti, kašlu na to, že si někdo myslí, že je to jenom pro staré báby, a díky ní si po patnácti letech bolavých zad zase můžu oblékat ponožky ve stoje, lézt po stromech a narovnat se, když se předkloním, což mi od třiceti vůbec nešlo. Když někdo potřebuje hůl, co s tím? Prostě ji potřebuje. Existují v tomto sortimentu nějaké módní trendy? Šátek je standardní babičkovská rekvizita, která má určitě praktické kořeny v zakrytí řídnoucí kštice. Ale nosí jej například i ženy, které přišly úplně o vlasy, což se může stát v kterémkoli věku. Aleternativním řešením je paruka. Obě varianty mají své výhody a své nevýhody, ale řešit nedostatek vlasů pohodovým řídkým strništěm jako muži, k tomu ještě emancipace žen nedospěla. Kabát sice není podle módy, ale mnohé dnešní jsou podstatně hadrovitější, zmačkanější a neforemnější, a ještě k tomu jsou „příliš módní“, a obléci je je pro starší ženu jednak poněkud trapné, a za rok, až z módy vyjdou, to bude ještě trapnější. Nadčasové oblečení se sice sehnat dá, ale jedná se spíš o věci, které se k nákupnímu dvoukoláku moc nehodí. A přiznejme si, že taková průměrná důchodkyně jde asi tak čtyřiašedesátkrát častěji do obchodu s nákupními taškami, než s kabelkou do kavárny. 

@benyka Myslim, ze taska na koleckach od firmy Reisenthel se opravdu da vozit i podstatne drive, nez v 60. Maji, krom jednobarevnych, i divocejsi vzory, vybrat si muze kazdy. http://www.reisenthel.com/…iso-red.html
Hlavni je, bych rekla, neustrnout a nezabalit to s tim, ze „na mne uz nezalezi“.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 12:50

@Lettie Hledala jsem taky nějakou vhodnou na internetu, ale problém je v tom, že si ji potřebuji ohmatat a vyzkoušet. Hlavně aby měla dlouhé držadlo, protože jsem vysoká, a nepříliš robustní podvozek, protože ten mi pak překáží. Navíc většina tašek je menších, než bych potřebovala (kupuji hodně zeleniny, která je objemná). Takže chodím a koukám, a když něco vhodného vidím, koupím. Teď mám asi tak pátou…O pestro­barevnou tašku moc nestojím, protože si klidně vezmu dlouhou sukni, slamák a náramky, ať si každý myslí, co chce. 

Příspěvek upraven 04.07.14 v 12:59

@Lettie Tahle nevypadá špatně. Nic těžkého nosit nesmím, ale tašce na kolečkách se bráním. Drobné nákupy z míst špatně dostupných autem přinesu, ty těžké nejsou, u ostatních udělám seznam a vydám pokyn. Mně osobně nákupní taška na kolečkách evokuje echt důchodkyni, která to už vzdala. Nicméně chápu, že se člověk může dostat do situace, kdy mu nic jiného nezbývá, a to vůbec nemusí být v důchodcovském vě­ku.

@benyka @Bugatti Maji pomerne velky vyber, nazivo je lze osahat, myslim, v HomeArtu a videla jsem je i nekde na Vinohradske za vylohou, ale tam to nemam vyzkousene. To drzadlo se da ruzne posunovat, samozrejme to chce vyzkouset, co komu bude vyhovovat, ale ciste designove, podle mne, babsky nevypadaji. soucasti nekterych byva i chladici taska, na prevoz mrazenych veci a celkove jsou jejich vyrobky dost bytelne.

@Bugatti Když nemá doma nikoho, komu by rozdal pokyny. Možná to bude znít jako klišé, ale taška na kolečkách významně zlepšila kvalitu mého života. A je mi fuk, že mě nějaký soused třeba má za exota. Začínala jsem s taškou skládací, která má jen dole vyklápěcí kolečka a táhne se za ucha (bez svislé konstukce): do obchodu jdete jen „s kabelkou“, z obchodu nákup pohodlně dovezete.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 13:17

Souhlasím. Ne vždy je možné (a nutné) vozit nákup autem - např. z trhů…Vozík od firmy Reisenthel je hezký a praktický, do těch babičkovských tašek na kolečkách má fakt daleko. A rozhodně se s ním cítím elegantněji než s taškami, které mi vytahují ruce až ke kolenům. Koupila jsem ho před pár lety v e-shopu a i když nebyl zrovna levný, nedám na něj dopustit. A moje záda taky ne.

Tak tak- je rozumnější v případě potřeby valit těžký nákup v tašce na kolečkách a vyšlapovat si pěkně jako letuška s kufříkem na kolečkách. Než táhnout sice pohlednou plnou tašku
( spíše plné tašky…), ale ruce mít jak opice až u kolen. U toho se ani tvářit jako letuška nejde…  

Příspěvek upraven 04.07.14 v 18:35

…

Příspěvek upraven 24.10.16 v 18:35

@benyka Já to naprosto chápu a nebráním se tomu, pokud není jiné řešení. Já občas mívám problém s nošením notebooku a lejster, na to jsem pořídila malý kufřík na kolečkách… ale do toho zeleninu nenarvete. Obecně jsem se naučila nenosit v kabelce nic zbytečného.

Pre inspiraciu - outfity s nazvami amber_upd1 - amber_upd7 boli robene pre cca 60-rocnu pani (treba prescrollovat dolu)

http://skugge.polyvore.com/

Protože jsem postrádala nějaká pěkná ilustrační fota šedesátek plus, nikoli mladých holek a paní, jak je tomu v tomto článku, hledala jsem trochu a googlila pod heslem fashion 60+ a ejhle, kdo umí alespoň trochu anglicky(což vy Ado umíte)či německy nebo i jiný jazyk a projde zahraniční servery najde téměř ty samé rady, a téměř identické články, co ale chybí skoro všude je dostatečný počet ilustrací, kdybyste je Ado dala dohromady a ukázala jak to může 60 a spol slušet, tak by to byl opravdu trhák, takhle je to celkem o ničem.
Mne zaujal pinterest.com, tam je to opravdu zajímavé a Líbí se mi moc tato paní při nákupu na kole, ale i ty další.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 20:44

Nebát se barev! Černou moc nenosit, k obličeji světlé barvy. Používat doplňky - šály, šátky, bižuterii, brýle…
 http://www.pinterest.com/…older-women/

@Linie
z toho Vašeho odkazu mě úplně okouzlila tahle paní…
 http://media-cache-ec0.pinimg.com/…53711bf4.jpg

Čtete mi myšlenky, pinterest mi přišel nejlepší, pravě jej prohližím

Tak ta na kole je úžasná. Dávám si do budoucna za úkol taky oplývat takovou vitalitou a šmrncem! 

Máme sousedku,80letá dáma, každý rok jezdí s mužem na 2-3 mesice za dcerou do USA, z USA přilétá usměvavá vyfrajčená s barevnými šaty, a i jen na pouhé okopávání zeleniny si bere mladistvé barevné tričko s nápisem Harward, po pár měsících ji ale už zase vidíte utahanou jen v silonové zástěře, jestli on ten problém s oblékáním není jinde…

@Bugatti No ale keď Ada nevie vhodné fotky nájsť, nie sú -teoreticky - jej predstavy mimo realitu? Teda že chce, aby sme nosili niečo, čo nikto nenosí, resp. neprezentuje?

Je problém najít starší a ještě k tomu případně silnější dámu ochotnou se nechat vyfotit.

Obdivuji dámy a firmu Dove za jejich kampaň a obnažení svých těl skoro takových jaká jsou, ať jsou tlustá, vrásčitá, tmavá, světlá…

Příspěvek upraven 04.07.14 v 20:54

@ Be-ran,

a navíc ty ženy v kampani pro Dove vypadají všechny vždycky tak nádherně a lépe než modelky v reklamách ostatních firem (možná právě proto, že jsou to ženy reálné) 

Pouzdrové v nesmrtelném černobílém provedení, tunikové s nápadným doplňkem v podobě barevného vázacího pásku:Tyhle šaty by vypadaly hezky na o polovinu hubenějších ženách. Myslím si, že to je peklo, obléct takové šaty na 80-90 kilo živé váhy bez pasu.

Tyto dámy se mi líbí.

A mne se líbí ještě tahle, také z pinterest.com

Příspěvek upraven 04.07.14 v 20:39

Zajímavý článek. Musím se přiznat, že v mém okolí není po šedesátce příliš mnoho žen, které by nosily dlouhé vlasy, převažují krátké sestřihy. Je to opravdu s kvalitou vlasů tak špatné, nebo se jedná o praktičnost?

@Velma Moje babička (64) nosí krátké vlasy co si pamatuju… když se asi před pěti lety pokusila nechat si je narůst aspoň do mikáda, tak zjistila, že jí krepovatí a nejde to, tak se zase vrátila ke svým krátkým… nutno dodat, že kdyby změnila vizáž, tak jsem subjektivně přišla o babičku, protože ji prostě jinak neznám Ale oblékaná chodí dobře a mladistvě, ač má postavu tvaru jablko, často si myslí, že jde matka s dcerou, když nás vidí vedle sebe 

@Velma Je to různé, ale kvalita jde u mnoha žen hodně dolů. Já se domnívám, že většině starších žen nesluší vlasy delší než mikádo. V okolí potkávám pár žen kolem šedesátky s vlasy pod ramena a není to pěkný pohled - většinou špatně obarvené myší ocásky. Krátké vlasy jdou mnohem lépe barvit a vůbec udržovat.

Dámy mezi 60-70 v souvislosti s módou trápí i dvě věci, které tu ještě nebyly zmíněny.

Zaprvé si z mládí pamatují skutečně kvalitní materiály a výrobky: kabát 100% vlna, letní šaty 100% hedvábí atd. Lidé tehdy neměli narvané šatníky, ale těch pár věcí vydrželo déle. A to je pak těžké se smířit s představou, že si za X stovek korun donesete domů hit z řetězce a po prvním vyprání máte hadr na podlahu.

A zadruhé, starším konzervativnějším ročníkům není vždycky milá představa bloudění v secondhandech a výprodejích. Argumentují tím, že kdo celý život poctivě pracoval, vcelku oprávněně očekává, že na stará kolena si občas bude moci koupit normální oblečení v normálním obchodě za normální peníze - a ne, že bude muset složitě pátrat a lovit.

Jinak článek je fajn a příště by se hodila nějaká doporučení pro starší muže - alespoň elementární úvod do problematiky „čím nahradit nenahraditelnou loveckou vestu“ by českým ulicím prospěl 

No já nevím, ale 2014 - 60 mi dává 1954 (a více). Znám tuto dobu jen z vyprávění ( takže klidně se do mě obujte s tím, že jsem tehdy nežila, tak nic nevím) a z fotek naší rodiny, které jen potvrzují to vyprávění - konkrétně to, že tehdy nebylo k dostání nic (a později skoro nic a hlavně nic příjemného na nošení). Nejvíc mě dostala historka o tom, jak se zkupovaly ponožky z nekvalitního materiálu, které se pak páraly a přeplétaly na svetr. Myslím, že kdyby se tehdejší mladá modychtivá žena dostala do CA byla by jako v jiříkově vidění a nebi zároven. Jinak i materilály, které si pamatuju, že nosila moje babička byly fakt otřesné a nebylo to tím, že o sebe nedbala. Ale tím, že nic jiného za socialismu nebylo k mání.

Příspěvek upraven 05.07.14 v 08:22

@superla
Ad „… Dámy mezi 60-70… z mládí pamatují skutečně kvalitní materiály a výrobky…“
Myslím, že si ta těsně poválečná a padesátá léta nějak idealizujete.

Příspěvek upraven 04.07.14 v 23:04

Ginevra: Kdepak, opravdu ještě před nějakými 40. lety byly 100% vlněné látky běžně k dostání a hedvábí na letní šaty také. Ta vlna se u nás vyráběla v několika továrnách a hedvábí se spolu s výbornými vepřovými konzervami dováželo ze spřátelené Číny.

…

Příspěvek upraven 24.10.16 v 18:35

Ano, byla. Ale to neznamená, že v obchdech s látkami se nic jiného neprodávalo. Je to nepochopitelné, ale v látkách byl pestřejší výběr než v obchodech s konfekcí. Ovšem za skutečně kvalitní látku jste si museli samozřejmě připlatit: za vlněnou látku dvojité šíře za metr tak od tří stovek výš. Kvalitní pánské oblekovky vlna/hedvábí byly drahé přímo pekelně. Pro orientaci - plat čerstvého absolventa VŠ byl asi 1400 korun.

@shanimplavky­nahrocha
Jo jo, krimplen, zadara, monofil, jak se to všechny ty materiály jmenovaly…

@shanimplavky­nahrocha Že byla doba krimplenu, tzn. že se objevil na trhu a používal se, protože měl nesporné výhody, přinejmenším co se týká údržby, ještě neznamená, že z trhu zmizelo všechno ostatní.

@AnaKarenina Nemáte tak úplně pravdu. Já tu dobu pamatuji, jsem ročník 1954, navíc babička byla vyučená modistka, její sestra byla vynikající krejčová a maminka vyučená švadlena. Materiály se dost špatně sháněly, člověk si moc nemohl vybírat jakou barvu chtěl, musel koupit takovou, jaká zrovna byla. Materiály to ale byly kvalitní, kabát vydržel často víc jak 10 let. Hodně se přešívalo, ještě na VŠ v polovině 70. let jsem si přešívala šaty ze starých vlněných po babičce. Když se postupně objevovaly umělé materiály, nebyly tu zpočátku k dostání a byl to velký hit, tzv. „šutsťáky“ se vozily z NDR. Pamatuji si, že mi kolem roku 68 otec přivezl ze služební cesty na „západ“ umělohmotné svetry a spolužačky mi je záviděly. V polovině 70. let, možná dřív, se začal objevovat krimplen, hnusná tvrdá škrábavá umělá látka (a když jsem se letos dívala na nabídku levněších řetězců, získala jsem pocit, že slaví návrat). O něco později se objevil diolen (nejsem si úplně jistá názvem) a ten byl měkčí a poddajnější, ale stejně nepropustný. I tyto látky se do značné míry sháněly. Hodně se přešívalo, vlněný kabát se otočil a z rubové strany ušil nový. Spolužačky otec byl vysoký důstojník, fasoval uniformy a z obnošených a odložených šila manželka sobě a dceři sukně a synovi kalhoty, celá rodina v khaki. Ještě na počátku 80. let jsem ze starého otočeného zimníku přešívala dětem bundičky, protože dětské oblečení nebylo k dostání. Jelikož všechny ženy byly zaměstnané, automatickou pračku zdaleka neměl každý a taky se mnoho měsíců sháněla, získaly umělé materiály velkou oblibu kvůli snadnější údržbě. Navíc se sem jen omezeně vozila kvalitní vlna, hodně se používala recyklovaná, která je méně kvalitní, vlněné látky často škrábaly, takže moje generace má často vlnu spojenou s touto nepříjemnou vlastností. Kvalitní vlna neškrábe, je hebká a sice se mačká, ale do značné míry se zase vyvěsí. S těmi ponožkami máte pravdu, vlna na pletení nebyla k dostání, páraly se staré vlněné svetry a z vlny se pletlo znovu, nebo se kupovaly vlněné ponožky, ty se rozpáraly a pletly se z nich svetry.
Edit: Myslím, že kdyby se mladá módychtivá žena tehdy dostala do DNEŠNÍHO CaA, s pohrdáním by odešla. Takové hadry a tak špatně ušité by tehdy nikdo nenosil.

Příspěvek upraven 05.07.14 v 09:25

Moje řeč. Jsem plus mínus stejně mladá jako vy. Pamatuji si, že moje maminka, které bylo v roce skončení 2. světové války 17 let, měla v padesátých letech v šatníku hedvábné halenky s vyšívaným límcem nebo dírkovou výšivkou, šaty ze skvělého oboustranného materiálu zvaného reversíbl, v roce 1952 se vdávala ve vlněném kostýmku s bonbónkem se závojíčkem přes oči. Otec se v látkách vyznal a měl slabost pro kvalitní vlněné šatovky, kterými nás zásoboval při každé příležitosti. Ale my jsme je rády neměly, protože se mačkaly a nedaly se prát. A nosit šaty po jednom oblečení do čistírny… Lepší byly vlněné svetry, se kterými to střídal, protože ty se nenosí přímo na tělo. Problém s nimi byl, že byly „až příliš nadčasové“. Většinou byly na doživotí nebo dokud je nesežrali moli. Žmolky na nich neexistovaly. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let sice neexistovala móda pro teenaagery, jen dámská, ale ušít minisukni s bolerkem z nějakých odložených babiččiných šatů nebyl až takový problém (k osmnáctinám jsem dostala kufříkový šicí stroj Lada, který stále funguje). Člověk z toho teenagerského období ale rychle vyrostl, protože bylo zvykem začít se oblékat „dámsky“ nejpozději při nástupu do zaměstnání. A hlavně: zimní kabát byl zimní kabát, bylo v něm teplo i v mrazech přes lehké šaty. Krátké paleto z umělé kožešiny (imitace divoké kočky) ze začátku osmdesátých let pro účely návštěvy divadla nebo plesu (abych si nemusela brát ještě svetr a přitom po cestě nezmrzla) mám dodnes, protože mezitím nikdo nic lepšího nevymyslel.

Zvláštní, já jsem ročník 1960 a zvyku oblékat se „dámsky“ nejpozději po nástupu do zaměstnání jsem si tehdy vůbec nevšimla…
Abych řekla pravdu, „dámsky“ se oblékám až pár posledních let, začalo mě to extrémně bavit, (zčásti možná i pod vlivem Ady a MP, na které jsem narazila tak někdy před pěti lety) a jelikož celý dospělý život vážím cca 53-5 kg a měřím 169 cm, padne mi spousta věcí v obchodech i při nákupu přes internet, takže poslední dobou nakupuju jak bodnutá včelou a utrácím za oblečení docela dost peněz. Vůbec si nedovedu představit ten stav, kdy člověk rezignuje a je mu jedno, jak vypadá. Jsem zvědavá kolik mi bude, až to přijde, pokud se to vůbec stane…

Bugatti a Benyka: Naprostý souhlas.
Krimplen jsem viděla poprvé v Brně na jarním veletrhu spotřebního zboží, kde z něj předváděla Dana Vašátková šaty, byl to rok 66 nebo 67. Tesil začal o několik let dříve, asi rok 62.

Příspěvek upraven 05.07.14 v 23:00

Přešívání - mým rekordem jsou divadelní šaty z vlněného žoržetu, které byly čtyřikrát! přešívané. Původně kabát mé babičky, přešitý za války na kabát mámy, pak rozpáraný, obrácený a přešitý na máminy šaty a ve finále jsem si ušila společenské šaty já.

Teď jste mi připomněla hedvábný žoržet, úžasný materiál. Přešívala jsem si šaty po babičce i po matce, rozpárané díly mám ještě někde schované, protože to se prostě vyhodit nedá. 

Trochu mi přijde, že píšete o jiné době, než jsem žila já (jsem ročník 1956): jistě, koupit pěkné moderní oblečení v konfekci byl problém, ale látek bylo na výběr dost, maminka chodila do kurzů šití, látky jsme nakupovaly hlavně v podnikové prodejně Textilany v Liberci, kde jsme bydleli, anebo se jezdilo do Jablonce, tam se už v 70.letech daly koupit oboustranné džínoviny ze Seby Tanvald, měla jsem z nich úžasný kostýmek, na kterém jsme právě využily při šití tu revers barvu látky, na LVT (Liberecké výstavní trhy) jsem chodila zásadně s blokem a kreslila modely z výstavy, pak sháněla látky, vedoucí kurzů stříhala, mamka šila a já dělala všechny pomocné práce od kličkování až po ruční entlování. Kopírovaůy se modely z Neckermanna, podle jejich fotek jsem měla ušité dvoje šaty na prodlouženou, látky byly slotery, na ples v bílém mi mamka z Prahy dovezla lurex, rukávy byly zdobené štrasovými kamínky (made in Jablonec). Bylo to pracné, ale zase všechno originál, v zásadě jsem vyrostla pod šicím strojem, už jako malá jsem dostala do ruky jehlu s navlečenou nití, abych si ušila šatičky na panenku, když mamka šila pro mě. Je fakt, že se muselo shánět, ale nás to bavilo, na pletací příze se stály na LVT fronty, ale existovaly katalogy na vlnu, sousedka pletla na stroji a běžně si ji objednávala, modely zase dokázala uplést podle donesených fotek, přijde mi, že tahle doba byla co se týká oblékání tvořivější, kdo chtěl, pěkně se oblékat mohl, ale musel se snažit. Jak mi spolužačky záviděly šikovnou maminku! Taky dodnes těžím z toho, co jsem se kolem látek a šití naučila, stačí projít kolem věšáků, sáhnout, a hned vím, jestli je to dobrý materiál anebo šunt, jestli se bude mačkat, cuckovat atd. Taky miluju sekáče, tam se dají najít kvalitní věci, ale chce to čas a musí vás to „cezení věšáků“ bavit. Vzhledem k tomu, že se mi po letech podařilo dost výrazně zhubnout, musím měnit celý šatník, něco se dá přešít, ale Marvil je můj kamarád. Trochu jsem se rozkecala, to asi ta nostalgie 

Tak to zkrátka chodí, i za socialismu existovaly různé vrstvy lidí a různé subkultury. Já jsem ročník 1960 a cokoliv s lurexem nebo štrasovými kamínky bych tehdy nevzala na sebe. (A nejspíš ani dnes ne.) Jelikož my alternativci, rockeři a umělci jsme se prostě takhle neoblékali…
Ale šila jsem samozřejmě také, bez toho to nešlo, jenže mě to nikdo neučil, šila jsem metodou pokus/omyl a měla jsem k dispozici babiččinu knihu o šití a konstrukcích střihů z padesátých let. Lepší ale bylo, když člověk sehnal Burdu nebo střih okopírovaný z Burdy, také vycházely různé časopisy se střihy, radami a nápady. V osmdesátých letech se nosilo volnější a předimenzované oblečení, takže střihy byly poměrně jednoduché. Prodejen látek bylo po Praze celkem dost, ale aby člověk koupil něco pěkného, musel dlouze a komplikovaně shánět, jako nakonec za komoušů všechno…

Tak ten lurex a štras byl opravdu jen na ples, to dnešní trika olepená kamínky, cvočky nebo flitry jsou větší hrůza. A na Burdu jsem zapomněla, ta kolovala a obkreslovaly se střihy ve velkém, kolikrát jsme nakonec ani všechno neušily, ale byla škoda ten střih neobkreslit, když už byl časopis doma, jo a na promoci jsem sehnala nádherné tmavě hnědé hedvábí a střih byl taky z Burdy. Mamka si zvládla ušít i zimní kabát, měla starou Ladu ještě po babičce, jen ten entl na ní chyběl:-)

@ Motiva,

opustím polemiku o kvalitě materiálů a jejich dostupnosti v době reálného socialismu. Ale chápete, že ne každý má šití jako svoje hobby, ne každý chce být domácí tvořil, ne každý chce šít u švadleny. Že jsou prostě lidé, kteří chtějí přijít do obchodu a koupit si něco už ušitého? A přitom chtějí vypadat dobře?
Skvělé je, že nám to současná doba dovoluje (Ano jsou tu i nekvalitní retězce, ale kvalitní taky, každý si může zvolit svůj poměr kvalita/cena).
Podobné adorace jakou jste popsala mě vždycky jen utvrdí v názoru - super, že jsem to nezažila.

Bugatti,
ale v tom je právě ta pointa. Dnes můžete mít cokoliv si umanete a kdykoliv chcete v jaké barvě chcete aniž byste musela něco pracně přešívat či vyčkávat až se někde podpultově objeví nějaký kus látky. A pokud by vaše nároky byly tak velké, že v rámci čr byste je nebyla schopná naplnit, můžete kdykoliv vycestovat na východ/západ prostě kamkoliv budete chtít a koupit si šaty třeba od Diora - pokud budete chtít a budete mít dostatek financí.
Jinak dnešní 60sátnice taky znám a v CA nakupují nadšeně. Líbí se jim velký výběr + velikosti, na kvalitu moc nehledí. Že by to bylo tím, že v dobách komunismu k nim ten kvalitní materiál třeba vůbec nedoputoval? Jsem si poměrně jistá, že kdyby je do CA vypustily když jim bylo 20 a dali jim na výber zda to tam celé zkoupí, nebo si nechají přešít na mini sukni jedny šaty, které předtím nosila 20 let tchýně, nikdo s pohrdáním neodejde.
Obecně nechápu tady to volání po (jakékoliv) minulosti, jako po době, kdy ještě člověk viděl kvalitu. Většinou si ji mohla dovolit jen tehdejší elita (Když si představím, že bych byla chudá třeba ve středověku a měla jednu kvalitní režnou kytli na 20 let + bosé nohy, tak to raději zkousnu ty řetezce). Ovšem adorování dob komunismu mně v tomto ohledu přijde dvojnásob směšné. Bez urážky, ale to co popisujete mně přijde jako doba oděvního temna, kterou to, že jste se občas dopracovala k nějaké kvalitnější látce nijak neosvětlí. Dnes máte na výběr, nikdo nikoho nenutí v řetezcích cokoliv nakupovat, můžete si nechat šít na míru z materiálu z jakého chcete, můžete si ho nechat přivést ze zahraničí pokud je potřeba atd. Stačí jen chtít, investovat trochu času a mít dost financí.

Teď jsem si teprve přečetla váš příspěvek pořádně. Neberu vám váš názor, ale postavím proti tomu svoji zkušenost: Nakupuji (nakupovala jsem) v CA, a ostatních řetězcích proto, že mě vůbec nenapadlo, že by jakýkoli svetřík prodávaný kdekoli mohl „odejít“ během týdne nošení, že by triko mohlo být na vyhození po prvním praní, a že by se kalhoty mohly ještě než je vůbce poprvé oblečete, prvním vypráním zvětšit o dvě čísla. Nicméně i z CA mám letitá trička, která jsem teď oprášila, protože jsou z festovní neprůhledné bavlny a ne jako ta dnešní ze síťky na motýly.

Příspěvek upraven 11.07.14 v 09:03

@benyka,
v tom máte svatou pravdu. Před pár lety to s řetězci rozhodně nebylo tak špatné jako ted. Taky pořád přežívám s tričky, která se mnou zažila už studia, pracovní proces i těhotenství a vůbec se nevytahala a materiál nepovolil. Když vidím to průsvitné cosi, co visí v obchodech v dnešní době, chce se mi brečet. A ani konkrétně to CA rozhodně není výjimkou, mám basic tričko, které jsem koupila asi před 9 lety za asi 150kč a pořád vypadá suprově, ale letošní kolekce… škoda mluvit. Mimochodem, jestli chcete tip, včera jsem koupila basic trička v Takku, jak dlouho vydrží uvidíme, ale každopádně nejsou průhledná, mají hezký střih a cena byla dost nízká 179kč. Já mám vel. S, ale měli až XXL, takže si podle mě vybere každá. Trvanlivost ukáže samozřejmě čas, ale byla jsem fakt překvapená, že jsem na něco podobného vůbec narazila 

Ano, logo C&A je výstižné: cheap and awful. (Vždycky tomu tak nebylo.)

@shanimplavky­nahrocha Já velké nákupy řeším tím, že vydám pokyn. Manžel nakoupí když se vrací ze služební cesty, popřípadě o víkendu když jedeme z výletu nebo ze zahrady. Jezdit autem do kilometr vzdáleného obchodu mi taky přijde zbytečné.

…

Příspěvek upraven 02.11.16 v 13:03

@Ginevra Tu dobu si neidealizuji ani náhodou. Ale fakt prostě je, lidé dříve měli méně věcí a jinak se k nim chovali. Vlněný svetr se dal dvakrát přeplést, aniž by to materiál poznamenalo. Dnešní směs typu PES + 3 promile kašmíru se s tím nedá srovnávat. Proto to starší generace, která navíc v důchodu obrací každou korunu, má s ohledem na stav nabídky v obchodech těžké.

@Linie Dneska zatracovaný a posmívaný tesil byla kvalitní látka, směs vlny a polyesteru. Dodnes nejraději podobný materiál nosím na denní nošení, i když se to tak dnes už nejmenuje. Na služební cesty není nic lepšího.
Mimochodem nabídku v zatracovaných vietnamských tržištích nepovažuji za o nic horší než nabídku některých dnešních řetězců.

S tím souhlasím. Dva nejtrvanlivější roláky mám od Vietnamců (otáčím je v zimě stále dokola už několik let), zatímco dlouhý svetr s šálovým límcem z CA, který jsem si koupila loni a nosila jen sem tam na nákup a zpátky, jsem naprosto „vynosila“ teď během týdenní dovolené. Myslím, že ani nemá smysl snažit se nějak ho odžmolkovat nebo jak by se tomu dalo říkat, protože z toho „kvalitního“ materiálu je úplně celý. V podstatě z něj průběžně odpadávají chuchvalce chlupů.

@benyka Mám tu dvoje rozpárané hedvábné šaty po tchýni, chystám se ušít si z nich halenky. Další dvoje jsem si trošku upravila a nosím… na léto není lepší materiál.

Jak se to řetězí. Já jsem si vzpomněla na milovaný letní kostýmek z hedvábného buretu (minisukně plus krátký kabátek s holým břichem), který mi ušila babička podle mých instrukcí.

Není smutné, že i v době hojnosti všeho - látek, konfekce, opatrujeme a přešíváme starší oděvy?
Několik let hledám potištěný hedvábný krepdešín na letní šaty, protože ty dvoje starší se rozpadají. Nikde nic. Krepdešín je na teploty kolem 30st. ideální. Chladí, jako všechno hedvábí, moc se nemačká, nemusí se podšívkovat, v nouzi není třeba žehlit.

Já sbírám hedvábné (secondhandové) košile, lajblíky a halenky. Na léto, případně k moři, neznám nic lepšího.

@benyka Před třiceti roky jsem si šila kostýmek ze surového hedvábí ve stylu safari, nosila jsem ho, s malými úpravami, skoro 20 let. Dnes mám šaty z hedvábného buretu a taky už je nosím moc let.

Zdravím všechny Pekelnice, jsem tu sice čerstvě zaregistrovaná, ale navštěvuji Peklo již nějakou dobu anonymně. Až budu mít náladu, do galerie vám šupnu nějaké foto před peklem a po pekle. To se nasmějete.
A teď k článku:
Mně se líbí, když jsou „zralejší“ ženy oblečené s fantazií - čím starší, tím bláznivější Ale všechny ženy by se měly vyhnout „barevnému květáku na hlavě“ jak tu autorka někde trefně psala. Nikdy a tedy ani při 60+ nebudu nosit květák, šatovku, tesilky a přes ně volně přes prsa visící vzorovanou zapínací halenku s límečkem a rozšlápnuté rádoby mokasíny.

A něco pro inspiraci:
http://fatgirlslikeniceclothestoo.wordpress.com/…d-and-fusty/

No nevím nevím, jestli třeba ta prostřední z poslední fotky by na MP získala sympatie… 

Tak trochu král Kazisvět, ale v sukních…

No, být malé děcko a potkat tu vysmátou paní v zeleném turbanu, mám z toho minimálně poruchy spánku… 

Právě se mi líbí, že jsou ty barevné paní tak vysmáté. Mají jiskru v oku, a dozajista smysl pro humor. Líbí se mi právě ty barevné šílené kreace starších dam. Já vím, že byste je rády navlékly do klasických kostýmků pastelových barev, či lépe šedé a případně černobílé, s perlami, rukavičkami atd… ve stylu Coco. Ale ne…ne…ne… pořád tak nějak doufám, že Peklo není konzervativní, ale inspirativní. Sama se chýlím do toho postaršího věku a nedovedu si představit, že bych se kvůli tomu měla v jakémkoliv směru nějak umírnit. Kategorie 60+ by podle mě měla být odvážná, odvázaná, veselá - cokoli, jen ne šatovka, tepláky a postupná rezignace na věk.

Tak to jsme hodně rozdílné typy. Sice mi do věku důchodkyně dost chybí, ale už teď mám jasno, že styl měnit nebudu, tudíž tepláky a spol. jsou mimo mísu. Vždycky jsem měla a mám ráda eleganci. Barevnost ano, ale ne tak třeskutou, jakou se honosí právě ta paní s turbanem… Takové dámy jako Meryl Streep ve filmu Ďábel nosí Pradu, nebo u nás třeba Marie Rottrová- to jsou pro mne vzory hodné následování, ne ta paní s křídově bílým obličejem v turbanu, ta je z mého úhlu pohledu děsivá, za tou bych se fakt neohlédla. Nicméně vyznavače tohoto stylu nechávám jejich názoru a neberu jim ho. Ať si tak chodí, jejich věc. Já bych se takhle nevystrojila. 

Iris Apfel - je americká podnikatelka, návrhářka interiérů a módní ikona, je jí cca 90 let.
Apfel pořádá přednášky o stylu a dalších módních tématech. V roce 2013, byla uvedena jako jedna z padesáti nejlépe oblečených osob starších 50-ti let podle The Guardian.
Ty barevné starší dámy jsou modelky a mají na sobě modely, je to inspirace! Určitě býváte nadšené z přehlídek světových módních návrhářů, ale jste si vědomé toho, že některé ty modely nejsou k nošení. Inspirace, to je to pravé, co tu v Pekle hledám 

Příspěvek upraven 05.07.14 v 21:51

Taky patřím k té vyšší věkové kategorii a přitom netoužím chodit v beztvarém kabátě a šátku, tak jak to dělávala už kolem šedesátky má tchyně, článek dobrý, jen mě trochu mrzí, že doprovodné fotky s doporučovanými modely jsou všechny s mladými modelkami, těžko si pak představit, jak např. výstřih voda vypadá na hrudníku paní po šedesátce, a ty plus size šatičky bez rukávů, no možná pro náctiletou boubelku dobré… čekala jsem, že uvidím skutečně ženy v avizovaném věku, jak jim to sluší v nediblíkovském oblečení, a ne standardní modelky e-shopových portálů.

Dámy, stačí neskuhrat a hledat Však to Ada už naznačila ve svých příkladech… najděte si třeba takovou Helen Mirren (do vyhledávače stačí dopsat třeba „casual style“) nebo Judi Dench atd. atd.
Nebude tam sice přímo adresa eshopu i s cenou kýženého oblečení, ale pro představu to stačí - až kolem nějaký podobný kousek potkáte v obchodě, třeba si vzpomenete
Osobně nedoporučuju myslet na nějakou věkovou hranici - ještě jsem si nevšimla, že by byly prodejny označené „jen do 20 let“ nebo naopak „vhodné těsně nad hrobem“ Prostě si najděte, v čem se budete cítit dobře. U nás si už dávno starší ročníky zvykly chodit v hadrech nevhodných snad i do rakve, a je to strašná škoda - za hranicemi se dámy oblékají daleko mladistvěji. Prostě jdou do obchodu a koupí si to, co se jim líbí, a u pokladny se klidně sejdou i s o jednu/dvě generace mladší sousedkou…
Vyšší věk je naopak výhodou - už víte, jaká barva vám sluší, jaký střih… co je kvalita a co nepotřebný šunt. Navíc v dnešní době internetu nemusíte být závislé jen nabídce například Markse a Spencera (vlastně tenhle obchod do té kategorie „nad hrobem“ svojí nabídkou patří).

http://i.dailymail.co.uk/…_306x735.jpg
http://i.huffpost.com/…SSES-570.jpg?4
http://www1.pictures.stylebistro.com/…ZU1vfe1l.jpg
http://www2.pictures.stylebistro.com/…yWRNtirl.jpg
 http://www.eonline.com/…s.022614.jpg

Já myslím, že zde dochází k nějakému nedorozumění. Starší ženy nepotřebují INSPIRACI, jak by měly vypadat, ale obchod, kde se oblečou.

Ale to není skuhrání, to si každá umíme najít odkazy na netu, ale když už vznikne článek, mohl by mít i odpovídající obrazový doprovod. U jiných článků to jde, tak proč ne tentokrát. 

Příspěvek upraven 06.07.14 v 00:24

Chtěla jsem nadšeně nahlásit, že jsem hned po přečtení článku potkala v ulicích Brna dámu 60+ v tyrkysových kalhotech a bílé halence s modrým vzorem, a že jí to ohromně seklo A Vy už jste dávno přede mnou našla fotku její inspirace 

Jak si poradit s „vadnoucím“ výstřihem: tato paní si pod „vodu“ vzala černé triko (asi), možná je to už našité v té „vodě“
Prosím, všimněte si opět úsměvu.

Příspěvek upraven 06.07.14 v 00:04

Ještě tam nejsem, ale jednou budu… a tTak si to čtu, listuju, uvažuju…
Všechny pěkné postované dámy jsou velmi štíhlé. Tzn. vcelku ploché. Co udělá dáma, která si postavu vcelku držíleč vnadnou? Volné mladistvé svetry, řasené topy a tak nemůže mít? Košile jsou fajn - ale nedáte na ně šátek ani šálu, blbě vypadá i většina nápadnějších náhrdelníků. Zamlada lze řešit větším výstřihem, ale v tomhle věku?
No jo, prsaté jablko, to je peklo v jakémkoli věku, a vidím, že se to lety nezlepší 

Příspěvek upraven 05.07.14 v 16:11

@SagaN - áno, v podstate máte pravdu a Helen Mirren je dobrým príkladom, vie to a páči sa mi. Ale Judi Dench nie, nepáčila sa mi nikdy a rozmýšľam, že to bude asi tými krátkymi vlasmi a aj postované fotky nie sú nič moc; nepáči sa mi jej štýl oblečenia - taký chlapský. Vlasy robia veľa a potom - ako Ada píše - moc sa neopaľovať a moc nepribrať.

Ja súhlasím s @AnaKarenina - som ročník 1956 a na vtedajšiu dobu si spomínam ako na dobu nedostatku čohokoľvek. V obchodoch nebolo nič, len príšernosti typu beztvará, neforemná hazucha hnojovej farby a škrabľavej drsnej konzistencie; v obchodoch s látkami možno niečo bolo, ale ja ako absolútny antitalent na akékoľvek ručné práce som to podrobne neskúmala. Viem len, že výsledok dať si niečo ušiť bol obrovskou stávkou do lotérie, buď som čakala u krajčírky aj pol roka, kým mi niečo „spichne“ a výsledok radšej pomlčať. Raz som ako 17 - 18 ročná študentka brigádovala celé prázdniny a celý ťažko vydrený zárobok som investovala do látok a ušitia v krajčírskom salóne takého kompletu - nohavice, paleto a vesta - výsledok bol taká katastrofa, že ešte dnes mi je do plaču. Riešili sme to vtedy nákupmi v Poľsku, kde sa dali kúpiť fakt módne veci a topánky a aj v Maďarsku, tiež moderné, aj keď kvalitu sme radšej neskúmali. Preto sa nestotožňujem s charakterizáciou tých čias ako doby, kde kvalita materiálov a spracovania dominovala, ja to tak nevidím. Doba krimplenu, diolenu, slotery, letohradu, strihov ako do truhly a farieb detto.

Jsem ročník 1960 a souhlasím s vámi, i když já jsem amatérsky šila. To byla ale také sázka do loterie, jelikož něco se mi povedlo a něco vůbec… Z Prahy do Maďarska jsme to měli trochu z ruky, ale také jsme tam jezdili, většinou při příležitosti nějakého koncertu rockové hvězdy, kterou do Prahy nikdo nepozval, ale do Budapešti ano. Když už jsme v Maďarsku byli, tak jsme se vždycky pokoušeli trochu ošatit, jelikož tam začalo v osmdesátých letech fungovat drobné podnikání. Kvalita toho oblečení ale byla většinou zoufalá…

@ Dalmitka,
děkuji ze souhlasný komentář. Já si všechno samozřejmě dokresluju jen teoreticky, je mi 32 let a tuto dobu jsem nezažila. Ale když vidím komentáře dam, které tady tu dobu obhajují jako dobu kvalitního odívání, mám dojem, že se spíš nechaly unést nostalgií. Ono totiž co si budeme nalhávat, když je člověk mladý a zdravý vše se nám zdá barevnější a pozitivnější a i ta doba socialismu pod vlivem vzpomínkového optimismu působí tak nějak krásně (Nechci nikoho urážet, toto na mě čiší vždy i např z mojí mamky)…
Upřímně ted je super, že člověk sežene co potřebuje tak snadno. Já taky nejsem např. nadšená z tenkých zimních kabátů z řetezců. Tak jsem si dala svůj ušít u švadleny. Na stole mně přistál vzorník s 27 barvami, látka 80% vlny, 5% kašmír, zbytek umělý. Kabát byl hotový do 14 dnů. Cena vyšší než v řetezci, ale naprosto bezkonkurenční. Všechno je otázka svobodné volby.

Tato je taky úžasná

Tady se mi zase líbí vychytávka na takové ty kůžiska, které se mi na pažích už začínají dělat… (A to pravidelně cvičím). Dá se to někde sehnat? No možná v erotickém prádle. Už jsem si tam pořídila podvazkový pás - mají lepší výběr než v obchodě se spodním prádlem 

Poštěstilo se mi koupit malé černé s takovými rukávy až k zápěstí, ale dalo mi to dost shánění. Myslím, že krajkových topů s průhlednými rukávy na DROBNÉ ženy musí být momentálně všude plno. Dejte mi ale vědět, až potkáte velikost 46, bude to velikost 46 a rukávy budou dostatečně široké, aby se tam vtěsnaly i ty moje vadnoucí paže. Nejsem tlustá (176 cm/66 kg), jenom se odshora dolů nějak zužuju. Mám problém sehnat i například dostatečně dlouhý řemínek na hodinky, pokud nechci černý. Takže jsem si zaskuhrala a můžu jít spát.

Zdá se, že skoro každý má pocit, že u nás v obchodech speciálně na něj nic nemají. Já v nejlevnějších řetězcích moc nenakupuju a obchody s malinko dražším oblečením (Gerry Weber, Betty Barclay…) se u nás vesměs tváří jako obchody s nadměrnými velikostmi. Velikost 34 a 36, aby tam člověk hledal se svíčkou za bílého dne…

Já s nadváhou a dcerka s podváhou, máme občas v obchodech problémy obě, takže chápu.
P. S. Tak tu nadváhu postupně snižuji (ale že je to dřina)…

Ono je to docela dobře možné, protože zmizelo konfekční číslování a člověk musí hledat jehlu v kupce sena. Dřív jsem přišla do obchodu, podívala se, co mají ve velikosti 176/104/108 a bylo jasno. Takhle jsem prošla deset obchodů za hodinu. Dneska musím zkoušet všechno, co se mi podle oka zdá přiměřené, od označení 38 po 46, a od M po XXL.

@Bugatti Já jsem viděla hodně mladých francouzek, které tašky na kolečkách používaly na běžné nákupy potravin. Přišlo mi to jako dobrý nápad - tašky byly estetické plus se nezchvátíte taháním těžkého nákupu 

@benyka
Jak byste si ten speciální obchod pro starší ženy představovala? Svalnatí prodavači, nosící nemohoucí zákaznice na rukou?
Pochybuji, že vám jde o sortiment, protože jsem si nevšimla, že by se nedaly sehnat ty základní kusy, jako je například slušná košile nebo plátěné kalhoty (o džínách, o kterých se zmiňuje Ada, ani nemluvě). Co ta starší žena potřebuje tak speciálního?
Aby nedošlo k mýlce - sama k nim už dávno patřím, a jediné, co mě dokáže omezit, je výše mého konta 

Třeba širší rukávy, širší pas, delší sukni než když jí bylo pětadvacet. Ve starším věku se mění nejen představy o tom, co je vhodné a co ne, ale mění se proporce postavy, i když si člověk udrží původní váhu.

Myslíte, že do +- 50 mají všechny úplně stejnou postavu nebo co? Přece jsou i obézní dvacítky… vychrtlé třicítky… A každá také nenosí minisukni - to jen k tomu, že potřebujete kvůli věku sukni delší. Přece se nedělají jen a výhradně krátké, o šířce rukávů atd. ani nemluvě. Existují i různé velikosti.
Asi pořád nechápu, v čem tkví ten rozdíl a proč bychom se nemohly i ve vyšším věku normálně obléct…

Tak já tu dobu všeobecného nedostatku pamatuju velmi dobře, v osmdesátkách se už náš socialistický průmysl trochu pochlapil a začal chrlit i to takzvané módní zboží, pro jistotu rovnou v obrovských sériích. Když jste si koupila šaty, byla jste si téměř jistá, že ve škole je bude mít polovina spolužaček.
Moje máma hodně šila, takže jsem až tolik na tu konfekci nebyla odkázaná. Pamatuju si třeba, jak si koupila úžasný materiál na košile, ušila jich rovnou asi pět, různých barev, načež jsme celá rodina záhy zjistili, že jakmile se v tom člověk zpotí, páchne to jako močůvka. Nebo si táta koupil košili, které v pračce nabobtnaly knoflíky, že byly dvakrát tak velké.
Měla jsem několikery šaty z diolenu, ze slotery a z podobných materiálů. Tesilky bylo za mého mládí hanlivým označením kalhot. Ten materiál si to zasloužil. Krimplen byl vyhrazen jen totálním chudákům a spolužačky se za tyhle oděvy styděly. Nejhorší byl asi chemlon, většina tvořilek nutně musela uplést nebo uháčkovat z této strašné materie alespoň jeden oděvní kousek, jinak to nešlo. Náš chemický průmysl jej chrlil zásadně v psychedelických barvách a ve vysokém lesku, v galanterii prakticky nic jiného nebylo z přízí k dostání. Podezřívám socialistické školství, že ty hodiny domácích prací byly do osnov zařazené jen kvůli nadbytku chemlonu, jelikož snad ve všech školách bylo náplní těchto hodin tvorba chemlonových gobelínů. V některých domácnostech visí tyhle chlupaté zaprášené ohavnosti dodnes. Paní domu je se slzou v oku předvádí návštěvám: „tohle dělal náš Honzík jako dítě“, Honzíkovi táhne na padesát a neustálé upozorňování matky, že většinu toho vlastně vyrobila ona, aby nedostal kuli, už vzdal.
Omluvte mou grafomanii, na mne takhle působí ta neustálá adorace reálsocialismu. Přestávám se ovládat.
P. S. Jsem si představila, jak šesťáci přijdou ze školy domů a místo, aby šli běhat ven, popadnou chemlonový gobelín a titěrným háčkem vytvářejí další kreace. Mimochodem já sama jsem v tomto fatálně selhala, neboť jsem zaboha nebyla schopná cokoli kloudného vymyslet, co by si chemlonové zvěčnění zasloužilo.

@Brunhilde: my měli ve škole na chemlonové „trpaslíky“ takové udělátko z kousku úzké trubky, doplňovalo se lihovým kahanem nebo svíčkou, a trsy natavené uměliny jsme k textilní podložce přilepovali. Oproti práci s háčkem to šlo rychleji a jako bonus i zajímavě smrdělo.
Nicméně, v obchodech s textilní galanterií byla k dostání i čistě vlněná příze, jen asi kvůli všeobecné oblibě chemlonu moc nešla na odbyt - jednou jsem po více než roce dokoupila v témže obchodě stejnou šarži vlny s angorou (na název si už nevzpomenu, byla tenká a vyráběla se v několika pastelových barvách, původem z Vitky Brněnec).

Betty J. : Kde je Vitce konec! Pletla jsem z jejich přízí, dokonce jsem jim dělala někdy v roce 89-90 katalog oděvů /ještě mám pár výtisků doma pro zájemkyně/.
Ano, vlněné příze se daly sehnat bez problémů. Bohužel, z dnešního hlediska jsou tvrdé a málo pružné. Na australskou vlnu tehdy nebyly devizy a česká ovčí vlna není tak kvalitní.

Příspěvek upraven 07.07.14 v 08:36

Vždy, když Brněncem projíždíme, vzpomínám na ten svůj bledě růžový, vlastnoručně upletený angorový svetr…

Jó chemlon! Z toho jsem vyráběla chobotnice, u dětí měly velkej úspěch 

Ja s vozičkem chodim nakupovat asi od 15,, takže mně to nepřijde nijak babkovske. Navic v centru Prahy, kde jsem dost vidět.

K té normalizační estetice bych ještě doporučila tento odkaz. Úplně z toho čiší taková ta trendovost z moci úřední, prostě styl, na němž se strana a vláda shodla, rebelie v mezích zákona. Normálně mne z toho i po letech běhá mráz po zádech.

Ten raglánový kabát, který má být odstrašující příklad, není vůbec marný. Kdyby byl šikovně nafocený… Na druhé straně ty „flaušové“ kabáty s převazovacími pásky mi připadají docela nevzhledné.

Navíc je třeba mít na paměti, že i když v jakémsi časopise tehdy možná tyhle „reklamní“ fotografie vyšly, neznamená to ani v nejmenším, že to zboží bylo běžně v obchodech. Se vší pravděpodobností tam nebylo vůbec, a kdyby tam přece jen například to kožené oblečení bylo, stálo by naprosto nepředstavitelné peníze, takže děvče, které na počátku osmdesátých let vydělávalo kolem 1500 - 2000 Kč, by si takový kabát prostě nikdy nemohlo koupit.
V roce 1980 mi bylo dvacet a ty fotografie by mne byly bývaly nechaly naprosto chladnou, po ničem z toho bych netoužila, měla jsem o oblečení naprosto jinou představu, tohle bylo oblečení pro staré lidi, tak od třiceti, pětatřiceti výše. Alespoň pro mne, dvacetileté děvče z Prahy, absolventku střední výtvarné školy…

@AnaKarenina Ale já jsem jen popsala situaci tehdy, minulé doby rozhodně neobhajuji. Pokud jde o oblékání dnes, nekvalita toho, co potkáváme na ulicích, křičí na první pohled, ať už jde o materiály nebo o ušití. Dva stejné kusy táhavé viskózy, bez jakýchkoliv záševků a řasení, naplocho sešité, nepovažuji za šaty. Dá se to určitě dobře natáhnout na žehlící prkno, na ženu i jen mírně oblých tvarů ne. I v na naše poměry dražších obchodech mají letní šaty buď kompletně z polyesteru, nebo alespoň polyesterem vypodšívkované. Nic proti tomu, někomu to může vyhovovat, ale já takové šaty nosit nemohu a bavlněné se u nás sháněji těžko. Nakupování oděvů přes internet odmítám, nemám úplně konfekční postavu a musím vše zkoušet. Asi právě proto, že šití a materiálům částečně rozumím, jen málokdy si v nabídce obchodů vyberu. Upřímně se přiznám, že u Diora nakupovat nemohu; ani mé zahraniční kolegyně, které přece jen zákazníkům účtují vyšší sazby, tam nakupovat nemohou.

Příspěvek upraven 08.07.14 v 07:42

@katango - „Já sbírám hedvábné (secondhandové) košile, lajblíky a halenky. Na léto, případně k moři, neznám nic lepšího.“
Ja detto, ak zbadám niečo „reine seide“, „pura seta“, „silk“ som ako zmyslov zbavená . Ale ten príjemný pocit pri nosení - áách, to je niečo iné ako umelina z reťazcov, na dobré sa ľahko zvyká…

@AnaKarenina: mohu Vám říci, že vím naprosto přesně, jak by se cítila dvacetiletá dívka žijící v ČSSR, ocitnuvší se v polovině osmdesátých let najednou v C&A či jiném obchodě s cenově nenáročnou konfekcí. Prostě jako v Jiříkově vidění. Jenže to byla tehdejší levná konfekce, kdy se i laciné letní šaty šily především z bavlny, lnu či viskózových materiálů, zimní kabáty byly opravdu teplé, cenově dostupné svetry upletené ze střižní vlny a obuv a kabelky se vyráběly především z kůže.
Nemusíte se obracet až k dobám, kdy chudina chodila bosky a oděná celý život v jedné kytli, zkuste však někde vykutat či vymámit katalog nějakého „západního“ zásilkového obchodního domu z osmdesátých let a porovnat složení materiálů nabízených svršků s dnešním.

@SagaN Jste z Brna? Tak si dáme někde sraz a vyberete mi normální šaty a kabát.

Milá Ado, děkuji že reagujete na přání svých čtenářek. Váš článek je opravdu skvělý. Samozřejmě, v každém věku si musíme odpovědět, zda něco ještě lze nosit (pokud to proporce dovolují). Diblíka se bojím víc než pekla. Osobně jsem měla pochybnosti o džínách a plátěnkách, proto mě Váš názor potěšil. Čekám netrpělivě na druhou část. A prosím o více věkově přiměřených modelek.
P. S. Pokud se dívám na počet příspěvků, tak tento článek trumfnul dokonce i „hrušku“. Takže je vidět, že i ve středně mladé věkové kategorii:-) máte silnou čtenářskou skupinu.

Problém je částečně u výrobců, ale myslím hlavně u nákupčích českých obchodů. V MaS jsem si na netu vybrala šaty, po dlouhém pátrání jsem našla šaty z viskózy (dala bych přednost bavlně, ale budiž) v přiměřené délce (uváděí 104 cm) a s krátkým rukávem delším než malinká křidélka. A myslíte, že je ve dvou MaS, které u nás jsou, mají? Správně, nemají, nikdy neměli a mít nebudou (větší velikosti už jsou v e-shopu vyprodané).

Nevím, jak v M/S v Brně, ale v Praze na Václ. nám. je jasně vidět, že nové kolekce téměř nevozí. Vždy tam visí od jednoho modelu např. 10× jedna velikost a žádná jiná. Jde zřejmě o zbytky v zahraničních obchodech. Navíc to dají za původní cenu, i když jinde, i v e-shopu je již zlevněné.

Pro mě je nepochopitelné, proč mají výrobci u šatů tak v oblibě velké divoké vzory, myslím, že tím zbytečně snižují prodejnost těch šatů…

S odstupem času musím říct, že tento článek je velmi silné téma. Posledních pár dnů se mi hlavou pořád honí fotky postovaných dam z pinterestu i božské Helen Mirren. Je to tak úžasně pozitivní vědět, že my ženy prostě můžeme vypadat skvěle v jakémkoliv věku a jakékoliv situaci - pokud to sami se sebou nevzdáme a pokud si nenecháme vnutit hloupou představu, že pouze mladé a štíhlé a bůhví jaké ženy jsou atraktivní. 

Prošla jsem si dneska obchody a zjistila, že: Ve většině z nich jsou tuny šatů, ale 1. příliš krátkých, 2. bez rukávů, 3. s tak vystřiženými průramky, že schovat podprsenku je předem ztracené. V těch dvou obchodech, kde mi byli schopni nabídnout šaty trošku delší, to byly šaty: 1. s leopardím vzorem nebo neidentifikova­telným potiskem všemi možnými sytými barvami, 2. bez rukávů, 3. z hnusného neprodyšného materiálu, 4. za pět tisíc. Potěšilo by mě, kdyby v normálních obchodech měli sem tam i něco pro normální dospělé lidi, a ne jen šatičky pro nohaté šestnáctky (převažující nabídka) nebo pro stoleté matróny (oddělení nadměrných velikostí). A taky kdyby nákupčí opustili zažraný stereotyp, že sukně v délce pod kolena musí být nutně nějak rozšířená.

@ benyka,

a co si nechat šaty ušít u švadleny? Já mám skvělou švadlenu a velice pozitivní zkušenost a to ani nemám obecně problém vybrat si v obchodech, případně přes nějaký ověřený e-shop. Každopádně třeba svatební šaty, zimní kabát nebo kostýmek jsem si nechala ušít, aby byl přesně podle mých představ a z materiálu, který jsem chtěla. Moje teta (55 let, pár nabraných kilo) má s výběrem v obchodech taky problém. Tak jsem jí doporučila svoji švadlenu a byla nadšená. Ono pokud opravdu v obchodě nevyberete, tak ta jedna 2 zkoušky zaberou mín času. 

@AnaKarenina S šitím na míru nemám dobré zkušenosti, většinou to udělali jinak než jsem chtěla, a sedm zkoušek bylo málo. Takže si šiju sama. Ale už mě to prostě po čtyřiceti letech nebaví, zvlášť když vidím ty hory hader určených pro někoho jiného. I když si šiju od osmnácti, byly doby, kdy jsem měla v šatníku zároveň i konfekční letní šaty. Dneska mám jedny jediné, které byly při koupi tak tak, ale bohužel se o pár centimetrů na délku srazily.

Naše sousedka ve stylu amerických crazy důchodkyň. Foto mělo úspěch a bylo publikováno v londýnském tisku. Jinak je to příjemná a milá paní a normálně
nenosí ani červený lak ani červenou rtěnku - není to škoda? Více odvahy našim seniorkám!

Ado, je to prima článek, ale já bych chtěla ještě připomenout :
1. Klobouky a zajímavé pokrývky hlavy.
2. Šátky, šály, plédy ( inspirace např. u Francouzek)
3. Zajímavé a nápadné šperky ( zakryjí vrásky a stařecké skvrny).
4. Když brýle, tak zajímavé a nápadné!
Tyto doplňky podtrhnou osobnost a přidají na zajímavosti.

Rukavice. Barevné kožené.

@benyka Když jste nebyla spokojená, je třeba hledat jinou švadlenu. Taky jsem jich vyzkoušela několik, než jsem zakotvila u té své, a nedám na ni dopustit. Přesto bych si občas ráda koupila něco tzv. „na lítačku“ v konfekci, ale málokdy se mi to povede, jednoduché věci si většinou šiju sama.

@Bugatti Nehledala jsem švadlenu, naučila jsem se šít. Nebaví mě nechávat ši šít všechno, co má rukávy (včetně triček), čekat na to tři měsíce a ještě nevědět, jak to dopadne. Člověk se pak taky bojí zkoušet nové střihy, protože neví, jak v tom bude vypadat. V konfekci to hodíte na tělo a uvidíte. Dřív to byla volba (v konfekci jsem si mohla vybrat padnoucí oblečení v mé velikosti, ale zrovna se mi tam nic nelíbilo, tak jsem si ušila neco, co se mi líbilo), dneska to není volba, ale nutnost (do ničeho, co se mi v konfekci líbí, se nevejdu, a to, do čeho se vejdu, mi nesedí). Každé sako, kabát sukni, kalhoty zužuji v bocích (to už beru jako standard, i když je to taky jistá nepříjenost), džíny kupuji u Vietnamců, protože evropské střihy mi nevyhovují, a zabrat se nedají kvůli nýtovaným kapsám.

Příspěvek upraven 08.07.14 v 11:59

Pokud už si kupuju džíny, tak pánské. Dámský střih mi nesedí a nikdy neseděl.

@katango Taky jsem si je dřív kupovávala, ale většinou měly krátký sed a zbytečně široké nohavice ve stehnech. Možná teď jsou jiné střihy, dlouho jsem to nezkoušela.

Džíny se musejí zkoušet a zkoušet, než člověk narazí na takové, které sedí. V poslední době kupuju džíny Taifun, někdy i Gerry Weber, jelikož ta firma konečně šije džíny s normálně vysokým pasem. Ale i tak je potřeba každé vyzkoušet, některé sedí lépe, jiné hůř, džíny i kalhoty Gerry Weber mi občas bývají volné v pase, Taifun je zřejmě řada míněná pro mladší generaci, tam bývá pas užší…

@Campanelle Mně se ty dámy taky líbí, ale nejsou tak nějak všechny stejné? Samé kalhoty a barvy jakoby si mezi sebou popřehazovaly části oblečení a vcelku stejné kabelky…asi kamarádky.

@-Anna- Dík za tip. Píšu si, pohledám.

@Alterations Třeba mají společný šatník. Nebo je v rámci reklamy takto oblékly v jednom obchodě.

Jé, to jsou pěkné kousky! Ovšem v našich obchodech se nevyskytují Já bych moc chtěla ty zavinovací šaty s dlouhým rukávem a ty safari též!

Zkuste se juknout na internet. Hledejte „wrap dress“ a „safari dress“ - jsou jich fůry. Anglické velikosti 6, 8, 10, 12 atd. odpovídají našim 34, 36, 38, 40 a dál. Akorát H+M to má posunuté tak, že jejich 8 = naše 34.

@Linie Moje maminka těsně před válkou nakoupila několik látek, ještě z nich něco nosím. Rovněž žoržetové šaty jsme přešívaly a vlněný snad gabardénový kabát… Ale chci se zastat krimplenů. Ty první v šedesátých letech byly docela úžasné. Měla jsem z nich několik šatů do práce. Často jsem je prala, žádné žehlení, cítila jsem se v nich nádherně…

Zdá se mi, že se krimplen vrací. Již to tu někdo zmínil - v poslední době jsem v obchodech viděla šaty z velmi podobného materiálu. Střihem byly letní, ale materiál podzimní nebo zimní.

@motiva Jako byste psala o mé mamince

Ještě jsem si vzpomněla na jednu opravdovou dámu 60+ - paní architektku Evu Jiřičnou.

Příspěvek upraven 10.07.14 v 22:54

60+ už mám za sebou, článek celkem splňuje nejen mé představy, ale i můj styl života. Jen bych ráda věděla, která z těch manekýnek má 60 +? Věřím, že máme manekýnky i pro tento věk, tak mi tady zkrátka chybí. Hezký den.

Šaty se zkrátka na šedesátiletých dámách fotografují málokdy. Přestože je mi 54 let, nijak mne to netrápí. Stejně tak mne netrápí, že modelky měří v průměru 175 cm a více, zatímco já pouhých 169 cm.
Možná se to bude časem měnit, vzhledem k tomu, že populace bude stárnout a důchodci budou tvořit poměrně velkou skupinu zákazníků…

Je to stejné jako s modely pro „plnoštíhlé“, resp. velikosti 44 a více. Zpravidla se fotografují na štíhlejších ženách, protože tak prostě líp vypadají.

@dagur Již jsem to sem psala - najděte starší, silnější modelku, která se dobrovolně nechá vyfotografovat.

@Linie Ale ano, existují obchody pro takové ženy. Jeden takový speciální jsem poznala v Anglii v Brightonu. Jmenuje se Emma Plus a je na Facebooku. Majitelce je teď 53 let a vždycky měla velikou velikost. Sjíždějí se za ní zákaznice i z daleka. Obchod je nabitý modely od č.18 do č. 33 a víc. Hlavní návrhářka těchto modelů se jmenuje Anna Scholz. Sama je obří žena, myslím že je Němka. Dlouhá léta jsem jim tam dělala úpravy a užila jsem si s nimi spoustu zábavy. /Sama jsem malá!/ Když jsem se sem vrátila, čekala jsem, že tu najdu podobný obchod, ale bohužel.
Je to volné místo na trhu!

Předně děkuji Adě za to, že mi s pečlivostí sobě poradila a vlila trochu optimismu do žil -šedesátka mi neúprosně klepe na dveře a často řeším, do čeho svoji hrušku obléct do ryze mužského zaměstnání, kde je navíc téměř výhradně mužské osazenstvo mladší o jednu či dvě decenie:).
Teď, v parném létě, děkuji za to, že můžu opět s čistým svědomím nosit capri kalhoty (stejně jsem je nosila-co s těma ubohýma stárnoucíma nohama když sukni nosit z praktických důvodů nemohu:(),a navíc s jistotou, že se na mne Ada nezlobí:))).
Před pár dny jsem se vrátila z Velké Británie - srdce mi krvácelo nad nabídkou ve speciálkách pro nás „bábovky“ jako je Debenhams M&S, Bonmarché,55+, všechny značky mají samozřejmě širokou nabídku obuvi…Mohla bych dlouho pokračovat, ale nechci mladé osazenstvo prudit.
O čem jsem však již několik let přesvědčena - nabídka pro seniory je v souladu s postojem společnosti k nim. U nás je starý člověk zbytečná přítěž a proto proč jej hýčkat, patří za dveře svého bytu nebo pečovateláku a tam mu tepláky a zástěra stačí…A proto skočím do inlajnů aby moje velikost byla ještě dlouho 38-40:)))

Jsem „mladý a štíhlý ročník“ a nenudíte mě, máte pravdu. Moje maminka bude mít příští rok 60, no kila nahoře má, její případ je navíc jablko. V žádném odchodě nejse schopni na ni něco obstojného pořídit. Zajímalo by mě jaké že ta poptávka ze stran žen okolo 60 opravdu je a kolik % žen si vystačí s tím, co trh nabízí. Možná je to skutečně díra na trhu 

Oni tady dost významně zaskakují Vietnamci. Když chci letní šaty pod kolena, většinou na doma (na ven si něco ušiju), tak jdu tam. No a kdo chce zakrýt kolena a nechce šaty, nesluší mu nebo mu nejsou sympatické volánové sukně a ostatní šorány z „nadměrných velikostí“, a k tomu je ještě trošku oplácnější, než s čím počítají řetězce, tak si koupí bez problémů u Vietnamců příslušně velké zkrácené kalhoty a k tomu příslušně velké nezkrácené triko…A pak ho někdo vyfotí a na pekle pomluví, že je navlečen v babkovské uniformě, eventuálně mu poradí, že si má nechat všechno šít na míru. 

@AnaKarenina Řetězce, které tady mají obchody, šaty ve větších velikostech vyrábějí, (obvykle do velikosti 48, nebo anglické 22), ale k nám se nevozí. Našla jsem si na netu šaty v MaS pod kolena a s rukávy, ale jejich české obchody je nemají, neměly a mít nebudou. Šaty od španělské firmy Desigual v našich obchodech bez výjimky vypadají jako divočina pro mladé, ale oni dělají i umírněnější modely v délce pod kolena a až do velikosti XL. U nás mi ovšem prodavačka sdělila, že vedou jen malé velikosti a tyto zcela decentní šaty vůbec v nabídce nikdy neměli. Přivezla jsem si je ze zahraničí, dokonce byly ve slevě, a vypadají skvěle.

Dnes na idnes, něco celkem povedené, něco méně:
Hlavně nezbabičkovatět, říkají modelky po šedesátce. idnes&utm_medi­um=richtext&ut­m_content=cla­nek-box

Ve druhém díle…snad bude…by to chtělo modely ukázat na starších modelkách. Není tak docela fér ukazovat módu pro starší na mladých holkách.
Možná by to chtělo i další články pro starší dámy, které mají problém s váhou. Vždyť ta jablka a hrušky kolem dokola jsou na tom se vkusem zřejmě nejhůř. Tam je spousta možností. Nevzhledná trika a haleny, teď v létě tříčtvrteční kalhoty a rozšmajdané sandály…až mě přechází zrak!:-)
Ado, pomoooooc!-)

@Aija Dámy ve vyšším věku by na tom nebyly tak špatně se vkusem, spíš na sebe nic neseženou… jediný, kdo se přizpůsobil jejich velikostem a tvarům jsou vietnamské tržnice.

Je to i o lenosti. Ono je potřeba systematicky projít město a zapátrat. A nemyslím tím prolézání městských tržnic.

@Aija Tenhle blud už tady byl mockrát. Aneb „sytý hladovému nevěří“. Tak mi poraďte konkrétně, kde mám pátrat, a já vám dám zprávu, co jsem tam na sebe našla.

A velikost? Hruška nebo jablko?

@benyka Ony ty větší velikosti opravdu potřebují spíš šít na míru, protože nejsou již v konfekčních mírách - vy jste příklad. Není v silách malého výrobce šít pro různé typy - malé, velké, úzké boky/velká prsa, velké boky/malá prsa - kombinací je hodně.
Když jsem ještě měla obchod a dílnu, ušil se jeden vzorek a dál se šilo na zakázku podle zákaznice. Jenže s příchodem řetězců jsme již nemohli cenou konkurovat. Měli jsme sice lepší materiály, vypracování i střihy, žádné rovné roury, ale pro zákaznice byla přednější cena.

@Linie To je jasné, že konfekce nemůže obsáhnout úplně všechny kombinace, ale bývaly doby, kdy dámská výška 176 konfekční byla (kde to začínalo, nevím, ale 164, 168, 172, 176 tam bylo určitě). Ostatní míry se dají upravit, když to střih dovolí. Podle tehdejšího číslování bych si dneska kupovala nejspíš velikost 176/100/104 nebo 176/104/108 (pro „hruškoidnější“ postavy byly standardně k mání ještě tytéž velikosti o 4 a o 8 cm v obvodu boků větší). Jenomže když není délka, nenaděláte s tím nic. A dneska se na rozdílnou výšku postavy ani na jakýkoli typ postavy vůbec nehraje. To je, oč mi běží.

Příspěvek upraven 15.08.14 v 10:06

Já mám úplně průměrnou výšku, přesto považuji délku sukně/šatů za největší problém. Když už mi něco sedí, je to krátké, většinou nad kolena nebo maximálně do půl kolen. Přestože mám (narozdíl od zbytku) štíhlé nohy, nepovažuji to ve svém věku za vhodnou délku. A ve větších velikostech je taky často problém šířka rukávů. Vzhledem ke zbytku postavy nemám nijak silné paže, přesto mi jsou skoro vždy velmi těsné rukávy, přestože šaty jsou dostatečně velké. Jednak to vypadá neesteticky, jednak je to velmi nepohodlné… tedy pokud vůbec narazím na šaty, které mají rukávy delší než malá křídélka přes ramena.

Příspěvek upraven 15.08.14 v 11:10

Ono nemusíte mít ani větší konfekční velikost, stačí mít na svou velikost trošku nasvalené ruce (kulturistka nejsem, ale zakládám si na tom, že mám ruce „široké“ úměrné k tělu). V mých velikostech (vrchní půlka tak 36) jsou ze zásady rukávy úzké i mně, pokud nejsou plánované jako volné a široké… Asi se počítá s tím, že v těchhle velikostech mají holky (dámy) ručičky jak hůlčičky…

@Fejgele moc díky za příspěvek, se kterým stoprocentně souhlasím, objevila jsem ho až dnes!

@novoměštačka já jsem až včera pochopila, jak odpovídat na adresné reakce-a přitom je to tak snadné:)
Snad se nám blýskne na lepší časy - i když po posledním článku o umělých hrůzách a po návštěvě několika dříve oblíbených obchodů opět propadám skepsi. Naštěstí mám ve skříni pár „držáků“ a s ohledem na to, že můj věk už mi nenařizuje dodržovat a ctít modní trendy, je obléknu i tento podzim a možná i zimu:))).

Milá Ada a diskutujúce dámy, ďakujem za otvorenie tejto témy a Vaše postrehy. Veľkým problémom je pre túto vekovú kategóriu obuv, pretože s postupujúcim vekom sa prakticky u každého vyvíja osteartróza a chodí sa preto ťažšie a skôr sa objavuje únava. Je to veľmi individuálne, konkrétne u mňa sa už pred šesťdesiatkou objavili veľké problémy a lekársky potvrdená osteoatróza 2. až 3. st. na mnohých kĺboch tela a chrbtici. Už pred stanovením diagnózy som začala inštiktívne uprednostňovať obuv s masívnejšou podrážkou, ktorá dokáže tlmiť nárazy a tak šetriť kĺby. Ako letná obuv sa mi výborne osvedčili sandále zn. Rieker, už si kupujem iba tie. Ďalej letné masívnejšie plátené topánky s hrubšou gumovou podrážkou, ktoré sa ľahko nasúvajú na nohu. Vhodné sú na výlety, kde by bolo škoda si okopať sandále, aj ako alternatíva, keď je chladnejšie. Ľahké plátenné topánočky považujem aj za najšikovnejšie na piesok k vode. V tejto pohodlnej obuvi (prikladám foto) sa najmenej unavím a cítim pri nej obrovský rozdiel oproti iným letným topánkam, koré som mala predtým.

@fashionmaddy Já jěště žádnou diagnozu nemám, ale úplně ploché boty nesnesu. Všechno musí mít podpatek alespoň 2 až 5 centimetrů a pásek přes nárt. Rieker jsem taky zkusila, ale nic nevydrží.

@Alterations Taky nesnesu boty bez podpatku, po pár hodinách mne strašně bolí nohy. Na běžné denní nošení je pro mne ideálních 5 cm, ale snesu i 7, když je bota dobře postavená. Ale v poslední době už se vyhýbám tenkým podpatkům na běžné nošení, připadám si v nich nestabilní.

Když tady občas vidím boty na běžné denní nošení, tak si myslím, že tento pojem si představuje každý jinak.Taky se mi líbí lodičky na podpatcích, ale já se denně snažím nachodit 5-6 km v městských ulicích, abych měla pohyb. Párkrát jsem zkusila jít ve výše zmíněných botkách, ale nohy v tom hrozně trpí. Alespoň ty moje. Vyhovující boty pak omezují i výběr oblečení. Většinou to řeším tak, že do města vyrazím pěšky/pohyb/v te­niskách, či nějakých rozšlápnutých mokasínách, hezky naačančaná a ve městě se přezuji do lodiček, které si nesu v tašce. Po obchodech se v nich vznáším jako víla, no a zpět domů opět do křusek.:-)

Musím dodať, že ani ja neznášam úplne ploché sandále - také niečo, ako je na obrázkoch bižšie, ktoré som vyhľadala na internete. Riekerky majú v skutočnosti pod pätou podrážku hrubú 3,5 az 4 cm. Myslím, že keď si ich kúpite v kvalite za asi 50 eur, vydržia veľmi dobre.
UVÍTAM TIPY NA INE ZNAČKY - SKUTOČNE POHODLNÉ TOPÁNKY PODĽA VAŠICH SKÚSENOSTÍ.

@sagiti
To je řešení! A navíc ještě zdravé, výška podpatků se má střídat, takže váš způsob je nejen elegantní, ale i moudrý. 

@sagiti Snažím se vybírat boty podle toho, kolik ten den nachodím. Ve čtyřcentimetrových podpatcích vydržím celý den. Ale je potřeba mít kvalitní boty. Některé firmy mají boty špatně postavené (alespoň pro mne) a nevydržím v nich, přestože v jiných se stejným podpatkem mohu chodit celý den. Mám vyzkoušené boty Hógel a Salamandr. Cena je vyšší, ale pro mne je dnes lepší mít míň kvalitních a pohodlných bot. Riekery a jim podobné se mi nelíbí, Baťa. Tamaris a podobné nevyhovují kvalitou. (Tamaris se mi strašlivě roztáhly po několika obutích.)

@Bugatti Ano, nemohou to být ty úplně levné. Naposledy jsem si koupila Clarks a Cliffton.

@Bugatti Taky mám několikery podobné boty, jaké popisujete a ne levné, ale prostě jak mají lodičky podpatek, byť čtyřcentimetrový, tak v tom na dlažbě mnoho neujdu, aby mi nebolely nohy, záda, zkrátka vše. Například dnes jsem chodila 4 hodiny.Ty bych teda neurazila v lodičkách.

@sagiti Je to samozřejmě individuální. Já jsem dnes absolvovala několikahodinové pobíhání v lodičkách s 5 cm podpatkem v pohodě. V placatých botách by mne bolel celý člověk a velmi pravděpodobně bych měla v noci křeče. Ale vím dobře, že ne v každých botách, které mám, si toto mohu dovolit. Jedny mimořádně pohodlné kožené kotníčkové boty vloni absolvovaly generální rekonstrukci v ceně levnějších nových, protože vím, že v nich mohu chodit celý den po dlažbě. Pravdou je, že sehnat pro naši věkovou kategorii elegantní boty je nadlidský výkon. Všechno je příliš vysoké, nebo úplně placaté, případně vzor vhodný pro dámy o generaci starší.

Příspěvek upraven 16.09.14 v 09:38

Souhlasím, i když jsem již bába, nechci nosit babské věci.

@fashionmaddy Moje úspěšné značky bot z poslední doby jsou : Accatino /italské/,
Josef Seibel a Clarks. Sportovní Geox a Salomon.

Alterations - diki za tipy ohľadom topánok. Treba hľadať a objavovať 

@kolúch Občas člověk vidí někoho s něčím podivným na hlavě. Vědérko si nedovedu představit… Začíná ale chladné období a pokud sledujete starší dámy na ulicích ve větru, dešti a nepohodě, musí vás napadnout, že by vypadaly lépe, kdyby si na hlavu přece jen raději něco daly. Já osobně si myslím, že mohu a musím nosit ty menší pánské klobouky a také pánské čepice s kšiltem. Nemám pocit, že by se mi proto někdo na ulici smál, nebo můj zjev jakkoliv komentoval. Ať si každý najde co ještě snese, ale řídké a barvené vlasy na osobě „60plus“ nevypadají ve větru dobře.

Rozhodla jsem ze že už po sedmdesátce nebudu nosit podpadky vyšší než pět centimetrů, a že dvoje vyšší střevíce jednoduše vyhodím. Hned si je vzala a obula naše sousedka, které v dubnu bylo devadesát!

Inspiraci hledám kde se dá a tak jsem narazila i na stránky „modní peklo“.Vzhledem k tomu, že se mne věk 60+ týká jsem ráda, že vůbec někde se problému módy 60+ dotkli. Ne, že bych neměla povědomí o tom co si obléci k různým příležitostem, ale nabídka pro tuto věkovou kategorii je docela hrozná. Potřebovala jsem malé černé a logicky v mém věku s rukávem - PROBLÉM. Sehnat pěkné klasické lodičky z kvalitní kůže, aby netlačily - PROBLÉM. Zřejmě si výrobci a i módní návrháři myslí, že po 60 máme stejné postavy jako ve 20 nebo, že jsme již po smrti a nebo se nechceme líbit a je nám vlastně jedno co si oblékneme. Je to škoda protože nás je hodně, které se chceme ještě dobře, vkusně kvalitně a pohodlně oblékat. A i přes případné malé deformace našich postav, které přicházejí s pokračujícím věkem. Zatím co jiní výrobci pochopili, že populace stárne ( viz mnohé reklamy…) tak módní návrháři stále raději oblékají ramínka na šaty ( mladé, velmi hubené dívenky nejlépe vysoké 1,7m a více).
Poznámka na konec - fakt by to chtělo k tomuto článečku reálné modelky hodící se k této věkové kategorie.

Tak nevím, stále čekám na druhy díl a ono nic.Ono téma není natolik atraktivní, aby plnilo stránky každou chvíli, ale domnívám se že je dost potřebné. Starším dámám chybí originalita a atraktivita ve stylingu ve většině. Prodejní asistentky, jak se ted lichotivě říká prodavačkám, moc erudované v tomto směru také nejsou. Takže-čekám a snad nejsem sama

Článek je dobrý, jen ty modelky by mohly být ve věku, kterému je věnovaný. Takhle na mě působí pouze jako teorie.

Dobrý den všem. Jen čistě náhodou jsem narazila na tyto stránky a jsem skutečně ráda. „Moje 60“ je za dveřmi. Jaro se blíží, a tak se chystám po nějaké době vytřídit šatník. Chystám se dokoupit nějaké kousky do šatníku. Vzhledem k tomu, že jsem po operacích páteře, musím volit kvalitní a pohodlnou obuv. V mém věku si raději koupím oblečení, boty i kabelky z kvalitního materiálu a v nadčasovém trendu. Určitě se to vyplatí. Vydrží tak déle a třeba boty a kabelky, pokud o ně správně pečujeme, jsou „nezničitelné“. Určitě Vaše rady ale také ráda využiji a dále je budu ráda sledovat.

Příspěvek upraven 02.03.18 v 18:59

Zdravím všetky módne pekelnice na tomto webe som prvý raz, náhodne, a zrovna tento článok ma donútil sa aj zaregistrovať, aby som mohla komentovať… pri jeho čítaní som dospela k nezvratnému pocitu, že po dosiahnutí 60+ budem musieť skrátka zomrieť… mam k tomu ešte dosť rokov, ale zas NIE až tak veľa a táto predstava ma položila na lopatky je mi totiž jasné, že na pár formálnych príležitostí, ktoré sa v mojom živote vyskytujú, sa podľa rád v článočku oblečiem, minimalizmus ano, keď sa to s ním vie tak je úžasný, ale… moja rokerská a pankerská minulosť a prudko dobrodružná povaha zaručujú, že - to bude runway do hrobu… na druhej strane, je mi jasné že 55 či 60 ročná rockerka je desný obrázok, ktorý strávia len jej rovesníci rovnakého zamerania a odvahy Vivienne Westwood tá sa s tým nepára, ale v našich podmienkach…? Pravdupovediac, mne by to nevadilo, aj keď nie je ľahké trafiť na tú uzučkú cestičku kde to nevkus neprebije, ale okolie to asi neprehltne A to je potom dilema. Radiť takej klasickej žene je ľahké, ale čo s takými typmi ako som ja? A myslím, že nás bude len pribúdať. Najelegantnejší štýl som mala keď som mala 20+… ovládam to dokonale a keď treba, tak aj použijem - ale keď už žijete dosť dlho, začnete sa nudiť… a zároveň vám je čím ďalej, tým jasnejšie, že život si chcete užiť podľa seba, lebo inú príležitosť už nedostanete.

Příspěvek upraven 26.09.18 v 11:47