@Superstar No to je mi zase argumentace - na druhé straně zeměkoule bydlí ve slumech a na východním Slovensků ve starých barákách bez vody a elektřiny, tak buďme rádi za paneláky… Já říkám, že pro určitou sortu lidí - řekněme vyšší střední třídu - bych si představovala v podmínkách rozvíjející se kapitalistické země lepší bydlení, než 4 osoby na 70 metrech čtverečních. Nebo to zase můžeme obrátit a říct si, že v Americe mají běžně rodiny baráky 8+1 s óbrovitánskou zahradou.
A samozřejmě záleží na daném místě - aneb dle mých priorit je lepší zrevitalizovaný panelák s plasťákama, novýma stupačkama a na klidném místě, než větší cihlový byt s WAWkama, starýma špaletovýma oknama a pětimetrovýma stropama na Příční (třeba). Ale kdybych na to měla, tak se odstěhuju do zrevitalizovaného cihláku v Krpoli nebo Masarykově čtvrti… Nojo:-)
Styl bydlení
@Olinka, miluju špaletová okna, zdvojená nemusím, plasťáky nesnáším.:-)
Souhlasím, že nikdo nechce bydlet ve starém pavlačáku, ale ani na sídlišti někde s nepřizpůsobivými spoluobčany. Záleží, jak dům vypadá, v jaké je čtvrti i ulici. Nízké paneláky v zeleni, s garážemi a většími byty, vadí málokomu.
@Olinka
nejsem z Brna, ale ta masarykova čtvrť je hezká… Ale asi tam bude problém najít dům ze staré zástavby s velkým pozemkem?
Mně panelák vyhovuje. Dům se zahradou nepotřebuju, do bytu se vejdeme bez větších problémů, a jelikož nemám ráda, když na mě cizí lidé z ničeho nic začnou mluvit, jsem ráda, že nemám povinnost pěstovat sousedské vztahy.
@Já První Já tedy útulnost bydlení oceňuju, je to můj (rodinný) prostor.
S nezvanými hosty ani neustálým sezením doma nemám problém ani v prostorném domě. To asi nebude o stylu bydlení.
Na druhou stranu na spotřební zboží doma moc nejsme, takže poslední výstřelky techniky nemáme, ani pořád nepřestavujeme.
@Pirek
Ale on tam nebydlí! To byste nemusela mít vilu i s ním.
Jinak ten billboard je fakt… něco. Ten člověk nemá mozek v hlavě prostě.
Na facebooku ho přirovnávají ke Kim-Ir-Senovi, mně osobně teda napadl Stalin. Ten musel být taky větší, než všechny baráky. Hrůza.
@Já První
No právě, já vím, za těch šest let v Brně jsem si s Onderkou užila legrace!
Slogan není špatný, i když evidentně navazuje na „Žít Brno“, které si radnice nechala vyfouknout pod nosem. Ale nevím, proč je ten plakát naprosto nestylový a navíc, proč využívá objekt, který je sice v UNESCu, ale živý byl pouze 8 let své existence? Trochu oxymoron, ne?
@666mahu Nečetla jsem celou diskuzi, ale Váš příspěvek mě zaujal, až u něj trochu kroutím hlavou. V nějakém českém městě existují panelákové byty 6+1? A jinak je Váš příspěvek o pro Vás ideálním bydlení hypotetický, nebo jste horních 10 tisíc? Nemyslím to vůbec špatně nebo závistivě, ale „Byt či dům do 200m2 pro manžele nebo běžnou rodinu bohatě stačí“ mi přijde dost mimo běžné poměry (vím, že jste psala že stačí i menší, ale to spojení 200m a běžná rodina mě prostě zarazilo).
Líbí se mi minimalismus, ale asi bych v něm neuměla žít (1.foto),
chci na pokoji poznat, že se v něm žije, jací lidé v něm žijí a něco o jejich životě. Jako inspirace pro barvy a materiály se mi líbí některé z méně okázalých designů od Candice Olson (2. a 3.foto)
Styl, jakým bydlím teď je zatím to nejlepší, co jsem zažila. Od bydlení v centru Brna, na kraj Prahy, poté Praha - Staré město, jsem se uklidila na vesnici, z okna váhled do lesa..klid a mír. K tomu minimalistické zařízení. Žádné poličky na prach…nádhera ![]()
@RenaLange Díky za info o 6 pokojových bytech, v Brně jsem na takový nenarazila nikdy
Jinak s Vámi souhlasím, odsuzování satelitů je v kurzu, ale já v něm vidím víc přínosů než v bytě. Já osobně teď bydlím v podnájmu v novostavbě, v bytě se zahrádkou 80m a přestože jsou nade mnou 2 patra sousedů, tak jsem spokojená. Můžeme grilovat, pes se tam spokojeně povaluje v trávě a chytá motýly a sousedi, kteří mají děti, tam pro ně mají pískoviště, nafukovací bazén atp. A hodně známých, kterým to taky připadalo nic moc, pak po první grilovačce rychle změnili názor.
Proti satelitům nic nemám, ať si každej bydlí dle svých možností a potřeb (no, u nás spíš možností). Byly doby, kdy i já jsem ve skrytu duše toužila po „domečku se zahradou“, bylo to mezi mým 34. a 35. rokem života. Zhruba.
Jelikož jsem ale posedlá trochu matematikou, nutně jsem o realitní bublině věděla, viděla jsem taky ten chaos v územním plánování, v restitučních náhradách a komplexních pozemkových úpravách.
Příčiny stavebního boomu neovlivníte, ony byly do značné míry globální, u nás navíc umocněné generací husákových dětí. S tím nic neuděláte. Tehdy jsem si říkala, že je rozumné počkat, až se všichni kolem vyběsní. No, a mé děti najednou vyrostly, odcházejí pomalu z domu a náš byt je nám vlastně velký. Proč mít dům pro dva lidi, že? Navíc z prostorného domu by se našim dětem asi moc odcházet nechtělo, naopak by se nám chtěl někdo nastěhovat a to já bych při své popudlivé povaze asi těžce nesla. Takhle je to tak akorát.
Co se týče satelitů, nevidím jejich budoucnost růžově: benzín zdražuje, pro mnoho rodin bude čím dále těžší utáhnout všechy ty náklady navíc, s nimiž v době pořizování domu nepočítaly. Už dnes je problematické domy v satelitech prodat, kolikrát se stává, že ve čtvrti duchů bydlí dvě tři rodiny. To je zlej sen, já bych se tam normálně bála. To dojíždění je navíc úplně debilní, mnoho žen rezignuje na svůj osobní rozvoj ve prospěch taxikaření. Stejně jsou nakonec všichni ve městě, protože tam mají všechno. Přičtěte nevraživost starousedlíků vůči náplavám, ekonomickou krizi, izolaci v novém domově, věčné zácpy na nedostačujících komunikacích. Podle mne nastane vlna návratů z okraje zpět do centra. Nájmy si myslím budou dál klesat, radnice spustily vlnu prodejů obecních bytů a to se nutně na nájmech projeví.
Dneska si rozumem vyberu raději panelák v dobré dostupnosti MHD a v pěkné čtvrti než domek v satelitu. Je to celkově výhodnější - pro mne.
Myslím si, že ty rodiny, co se stěhují s malými dětmi za Prahu (Brno, Vary ap.) nevědí, co je čeká. Mám pár známých, co jsou zase zpátky a dnes si drbou hlavu. Někteří se skoro rozvedli. Mám kamarádku na antidepresivech, která to přestěhování tam a zpět prostě nezvládla.
Je mi jasné, že ta touha bydlet ve svém a v dosahu přírody je mocná. Hlavně marketingově.
Já si dokonce myslím, že kdyby si lidé spočetli pečlivě všechny náklady, které s sebou takové bydlení nese, došlo by jim, že by za tohle mohli mít pěkný byt ve městě a příjemnější život k tomu. Ale nikomu to neberu, je taky mnoho lidí v satelitu spokojených. Já sice nikoho takového neznám, ale nevylučuju to, že existují.
@MP Monny mrkla jsem na práce té paní Olson a musím říct že je to pěkné! Vůbec se mi o nezdá okázalé;-) spíše taková líbivá klasika. Dekuji za inspiraci:-)
Jen bych dodala, že chápu, že někdo má bydlení v domě rád, protože ho to celkově baví: hrabat se v záhoně, sekat trávu, načechrávat domácnost, být ve svém. Já se v tom zrovna nevyžívám, zvířata nechci, moc toho nepotřebuju a v oprašování domácnosti se nerealizuju. Ani nejsem moc ráda zavřená doma, a baráku bych asi musela nutně dát víc času, což nechci. Tady budu s tímhle názorem asi v menšině, což respektuju. Chápu vás, co chcete dům, jen si myslím, že pro středně příjmovou domácnost je to zbytečný luxus. (nejsme středněpříjmová domácnost)
@Já První
Bydlení v satelitu na vesnici je… bydlení na vesnici. Chápu, že lidé z velkého města mohou nelibě nést fakt, že je to najednou všude daleko, ale zase to má i nějaké výhody, ne? Spíše mi připadá, že lidé často vidí pouze nevýhody a neumí slevit ze svého pohodlí a katalogových ideálů.
Přece přestěhuji-li se do vsi s 1500 obyvateli, nemůžu čekat tři obchodní centra, kino a divdalo, je tam tak jedna sámoška a dvě běžné hospody, žádné pizzerie a thajské restauranty. Na to se ještě nabalují problémy s tím, že obec často není na příliv nových obyvatel připravená, ale tenjle problém byl spíše před pěti lety, dnes už žádné masivní stěhování není. Takže děti se častou nedostanou do školky. Na druhou stranu do obce se přehlásí často ani ne třetina lidí, aby mohli pronajímat pražské byty.
Satelity jsou začarovaný kruh a často chybí z obou stran snaha ho protrhnout.
@Pirek
Mám teď čerstvě přestěhovanou známou do satelitu. Její syn jde do první třídy a ona nutně musela chlapce přihlásit do nějaké prestižní školy v centru. Přitom ona sama má celkem náročnou práci a ještě si přivydělává, aby to všechno utáhli. Je v tom tak zaslepená, že jsem si netroufla ani naznačit, že při takovém tempu bude mít do pěti let nějakou chorobu. Má ještě jedno dítě, takže se situace bude spíš zhoršovat. Nechápu ty lidi. Přitom má školu hned u nosu. Asi jí není dost dobrá, raději bude kluka vláčet každý den autem, on bude muset kvůli tomu vstávat o hodinu dřív, ale hlavně že bude chodit, kam si maminka vysnila. Lidi jsou nepoučitelní.
@Já První
Asi to zjednoduším, ale takoví lidé chtějí bydlet se vším velkoměstským komfortem a zároveň v klidu vesnice. Ale to prostě nejde.
@Mylady2 Olson má pořad na „fine living“ nebo na kterém to kanálu, tam jsem ji objevila a myslím, že opravdu hezky kombinuje jak barvy a materiály, tak styly.
@MP Monny, ano, ty velké panelákové byty jsou buď dvougenerační nebo dva spojené. 200m byla reakce na zmíněné 70m panelákové byty, ve kterých se nedá bydlet. Dá, ale ne pohodlně. A také reakce na obrovské domy. Žila jsme s manželem a malým dítětem v 45m2 (celkem dobře), ale taky v malém, 800m2, zámku s 12.000 pozemkem jen ve dvou (nepočítám 2 zaměstnance, kteří bydleli v druhém domě na pozemku s garážemi). Myslím si, že 200m2 a víc je pohodlný nadstandart, dobře se dá ve 2 až 4 lidech bydlet na 120 - 150m.
@MP Monny, první obrázek - moderna s designovými kousky, byl mým snem tak před 20ti lety. Nyní mám ráda něco podobného jako dolní dva, krásné.;-)
@Aprili já nevím… muj chlap má takovej byt a zatim jsem na tom žádná negativa neshledala…
Dům mají rodiče a to naopak neni muj sen…
potvrzuje se, že většinou lidi sní o opaku, než mají
ale u vás v bytě by se mi samozřejmě líbilo, o tom vůbec nepochybuju.))
Odzkoušela jsem si už život na samotě u lesa, v malém městě, v centru nad křižovatkou tramvají, na poklidném okraji turistické Prahy i ten satelit na chvilku (ne s výhledem na trvalo). Všechno to má samozřejmě svoje výhody, a každý musí zvážit, jestli je pro něj výhodou mít zahrádku na úkor toho, že kavárny jsou daleko. Znám lidi co jsou takhle spokojení, ale pro mě zatím zahrádka není argument pro opuštění centra. Popravdě myslím, že ani až zestárnu neobětuji kulturu ve prospěch rajčat. Mám štěstí, že s partnerem se na to díváme podobně. Opravdu existují lidi, co jsou štastní na samotě/ v satelitu i když jsou mladí a relativně úspěšní, kteří se stěhují do Berouna, na vesnici za Prahu.. a dojíždí, protože je to prostě to co chtějí. Není potřeba nad tím ohrnovat nos. Pokud se někdo nechá přesvědčit ke koupi něčeho o čem není přesvědčen, nebo ukecat partnerem životu někde kde se bude trápit, je to jeho hloupost. Mohli si vyjednat jiný kompromis.
Myslím, že jediná chvíle, kdy by pro mě někdo takový byl nepochopitelným problémem, který bych musela řešit by byla, kdybych s někým takovým žila nebo se někdo mě blízký trápil v satelitu na antidepresivech. Život je příliš krátký na řešení pseudoproblémů cizích lidí.
@Já První
Já bydlela celý život v Praze a celé dětství svých ratolestí jsem přesto fungovala jako taxikář. Neznám moc rodičů, které pustí dítě na sport či cokoli jiného ve tmě přes půl Prahy MHD /a to je teď mnohem hůř, než když byly moje děti malé/. Takže stejně se muselo všude autem. Jestliže chcete, aby dítě chodilo do dobré školy a něco dělalo i jiného a kvalitního, není to ani v Praze za rohem. Nyní jsem za Prahou ve velkém domě s obrovskou zahradou a lituju, že to nemohlo být dřív. Les a srnky za plotem, psi mají ráj a děti by ho tu měly taky. Dnes když jedu do Prahy, jsem z tý špíny na nervy a jsem ráda, že MHD mohu zcela vypustit a doufám, že už ani do ní nebudu muset lézt, tak moc mi vadí blízkost cizích lidí. Když chci kulturu, jsem v divadle do půl hodiny, co je na tom strašného? Strašné je to, co musí malé děti dýchat ve městech, kráva je pro ně fialová z čokolády a bosky v trávě se jen tak neproběhnou. Každý má holt na to jiný pohled.
@cibetka 1
Tak třeba v Legerově bych nechtěla bydlet ani já, zlatej satelit. Já vám to neberu, osobně tedy jsem nikdy neměla problém děti přes Prahu někam poslat, jsem ale asi málo starostlivá matka.
Já netvrdím, že můj model je nejlepší, jen si myslím, že se zadlužit s průměrným příjmem kvůli domku v satelitu s představou, že jsou problémy vyřešené, je pošetilost.






