@Adivey Máloco mě potěší tak jako pohled na hodně knih pohromadě:-) Pěkné!
Styl bydlení
@Pirek, částečně vám rozumím. Máte pravdu v tom, že štěstí nespočívá v materiálních statcích. Bohatství spokojenost nezaručuje. Na druhou stranu se v blahobytu snáší lecos lépe. Všechno se koupit nedá, ale peníze umí život hezky zpříjemnit.
Některým dětem může prospět, že se musí přizpůsobit.
Měla jsem dítě jedináčka a někdy přemýšlela, co mu dopřát a co už ne, aby se to proti němu neobrátilo.
Každý jsme jiný, na to je třeba brát ohled.
Odstavci uměřenost - vyjímečnost moc nerozumím. Trochu mi to zavání minulým režimem - nevyčnívat. Nevidím důvod, pokud na to mám, dopřát si krásné bydlení, dovolené, lepší studia pro děti, hezké věci, oblečení… Pokud na to nemám = neumím si to zajistit, neměla bych si stěžovat a závidět těm schopnějším (jak je u nás, v Čechách, nezřídka vidět). Když mám pro sebe dost, beru za samozřejmé, že se o to podělím, pomůžu.
@RenaLange Myslím, že s mrkví bych nepochodila, aspoň ne u té starší ![]()
Víc pracovat už taky nechci, neměla bych pak čas plít mrkev na balkóně.
A navíc máme tak báječně situovaný byt, že bych ho nevyměnila ani za deset domků.
@Curlygirl
Kdybych měla přemýšlet o tom, jestli jsem si zasloužila dostat dům a teď v něm bydlet…nezasloužila, láska mých rodičů byla nepodmíněná.
Kdybych měla přemýšlet o tom, že dříve (v meziválečném a poválečném období) tu na stejné podlahové ploše bydlelo pět rodin, tak zešedivím.
Prostě dnes do 24m2 nenarvete dvě postele za sebou (jednu pro manželský pár a druhou pro děti), kuchyňská kamna, almárku a verpánek. A nebudete šťastná koupat děti jednou týdně v neckách a na suché WC chodit s petrolejkou na dvoreček…
A protože jste baba prachatá (sice bydlíte na stejné ploše jako oni, ale máte nájem od čtyř rodin!) tak se vám každý den u dveří usadí nějaká žebračka na polívku.
A přitom ti lidé tenkrát byli šťastní. Přežili válku, to šílený období po ní, no a jak se „vzmáhali“ postupně se odstěhovávali…
Pro mne osobně z toho vyplývá, že od okamžiku, kdy jsou nějak vyřešeny základní potřeby člověka ( mít kde spát, mít co zítra jíst…) není štěstí závislé od majetku.
@stéblo souhlasím víceméně, i jsem to někde výše psala, že majetek a štěstí jsou na sobě nezávislé hodnoty, ale že majetek dokáže leccos ulehčit, za čímž si stojím.
(mám určité výhrady k poválečnému období, které pro spoustu rodin taky nebylo z nejjednodušších a o štěstí se nedalo mluvit - ať už kvůli válečným ztrátám nebo nově nastolenému režimu a to vlastně přetrvávalo až do začátku 90. let pro mnohé)
Asi se mnou málokdo tady bude souhlasit, ale myslím si, že na bytě tolik nezáleží. Je dobré mít tekoucí vodu (stačí studená) a splachovací záchod. A taky nějaké to topení a možnost skromného vaření. Ale osobně se domnívám, že pohodlí je nakonec nezdravé.
Já jsem ráda venku a doma spíš jen spím a setkávám se s rodinou. Kromě společného stolování a spánku jsme pořád někde pryč. Nemám tu hnízdící potřebu, mně se nakonec líbí kdekoliv, kde jsou mi příjemní lidé, moji kamarádi a moje rodina. A za těmi půjdu kamkoli a trpět nebudu.
Naučila jsem se na ničem nelpět a nejméně pak na bytě. Já chci pěstovat vztahy a ne leštit kuchyňskou linku. Mně je nějakej byt nebo dům víceméně volnej. Když mi někdo líčí své nekončící rekonstrukce, nudím se. Úplně lhostejné jsou mi pak dohady, jaké kachličky mají být v koupelně. Občas jsem nucena navštívit nějakou naleštěnou domácnost kvůli povinnému óchání nad povedenou výstavbou/přestavbou - tzv kolaudaci - a to pak vysloveně trpím. Nezajímá mne to vůbec.
Třeba v restituci jsme o některé objekty ani nežádali, případně se jich vzdali ve prospěch příbuzných. Majetek je především břemeno.
Znáte takové ty reklamy „Dopřejte si to nejlepší“ a „Zasloužíte si jen luxus“ (možno libovolně prohodit), od toaletního papíru po dovolenou? Takhle jsem to myslela
To pak máte ženu v domácnosti, která jezdí na dovolenou k moři zásadně do pětihvězdičkových hotelů, peníze z její úklidové firmy vráží do liposukcí a ačkoli je přes den doma (koníčky nemá), musí manžel, který je živí, na večeři do hospody? Nebo rodina s hypotékou, dvěma kreditkama a na dovolenou k moři se taky musí, ale když vyhoří pračka, na novou není?
Pak třeba ještě musí mít každé dítě vlastní pokoj a bazén s trampolínou, tak se odstěhujeme za město, ale protože si zasloužíme to nejlepší, tak chceme bydlet u lesa, stejěn jako další stovky rodin, takže nakonec je lesík ze všech stran obklíčen rodinnými domy a srnky se z něj na pole nedostanou?
Atd. atd. Já jsem ta poslední, která by naznačovala něco o komunistickém „rovnostářství“, to je nepochopení. Spíš jsem chtěla naznačit tento výše zmíněný trend zvýjimečnění každého jednotlivce, byť sebeneschopnějšího.
@RenaLange - no vidíte, a já to zvládám zastřízliva (po dvou pivech už bych nevládzem, nemám výdrž).
@RenaLange Žít nad své možnosti, to je ono!
EDIT: Ono to kolikrát není nad možnosti finanční, ale spíše nad ty mentální ![]()
Nerada Vás zklamu, ale má to sestupnou tendenci - rekordem bylo 7 piv v prvním ročníku na VŠ. Čím jsem starší, tím méně mi alkohol chutná a navíc je mi z něj fyzicky špatně dřív, než poznamená mou psychiku (díkybohu!)
Příspěvek upraven 05.09.12 v 14:04
@Pirek No nejsem si tedy jistá zda jste to takhle myslela nebo až posléze si upravila význam:-) ale s tím, že se někdo snaží žít nad své poměry samozřejmně nesouhlasím taktéž. To pak všichni nadávají na exekutory a oni dělají jen svou práci aby si vydělali třeba zrovna na tu hypotéku;-)
@Mylady2 Člověk, který v našich legislativních podmínkách dělá exekutora, je hovado.
@Pirek Dělá svou práci… A mluvit o někom kdo pracuje jako o hovadu je hnus…:-( žádného exekutora neznám, ale nikdy bych si nedovolila takto o nich mluvit.
Pirek: Hovado je ten, kdo si žije nad poměry, půjčuje, nepřemýšlí nad důsledky a ve finále nechá problém s exekutorem řešit těhotnou přítelkyni. Exekutor je člověk, co dělá svou práci. Mluvit o něm (bez konkrétnějšího určení) jako o hovadu, se mi zdá ubohé.
@Pirek, tak pokud myslíte nějakou pokoru, tak ta mi snad úplně nechybí. Mám ji vůči přírodě (a proto mi také vadí satelity a některé další typy staveb - nejvíc snad pole solárních elektráren). Vidím ji také v tom, že ten, kdo má dost, je věnuje nejen postiženým, ale i na kulturu, sport, koupí si třeba zřícený zámek a dá ho dohromady (při tom ještě pomáhá obci s plynofikací, nechá opravit i kostel vedle svého zámku…).
Jestli se někdo „válí“ doma za partnerovy nebo své peníze, co kde jí, atd., považuji za každého věc. Když mu to vyhovuje.
Víc mi vadí, že se někteří zdraví chtějí válet doma za peníze jiných.
S exekutory souhlasím, to je opravdu pakáž.
@Pirek já jsem měla s jednou ex. kanceláří tu čest (samozřejmě že ne jako objekt exekuce!!!) a nebyli to teda úplní sympoši…
chovali se dost blbě a bohorovně, než zjistili, kdo jsem a proč za nima jdu, pak zas rychle obrátili… Nicméně i přes to všechno jsou mi milejší, než lidi co jsou na podpoře a nehnou ani prstem.
@Curlygirl jasně…
já to spíš myslela v tom tichém člověčím slova smyslu…šťastní, že se děda vrátil z totálního nasazení ( ne nešťastní, že se vrátil se zničeným zažíváním )…šťastní, že se mohli vzít ( ne nešťastní, že museli do podkrovního špatně zatepleného pokojíku, když už tu plevelím v diskuzi o bydlení)…šťastní, že se jim narodila holčička ( ne nešťastní, že zůstalo jen u jedné)…
@stéblo já vím, já vás chápu
Já jsem si vybavila moji rodinu a prarodiče… jen co nějak přežili válku začly problémy s režimem, vězení jednoho člena, sice nakonec propuštění, ale zdrav. problémy atd. atd. Nějaká satisfakce a klid až v 90. letech po rehabilitaci, ale to už byli zas tak staří, že si toho bohužel neužili… takže asi dílčí štěstí ano, když se podařilo vyrovnat se s jednou ránou osudu, ale jen do té doby, než přišla další. Kupodivu to ale ve finále byli šťastní a vyrovnaní lidé, podle toho, jak jsem je poznala. Nechápu, kde se bere ta síla…
My sme s priateľom prišli k spoločnému bývaniu skrz jeho prácu. Obaja sme mladí, ja budem mať 20 on má 21. Vo februári dostal spolu s prácou aj s prenájmom služobného domu. Prakticky všetko v ňom je v takom stave v akom ho postavili, vrátane kobercov (dnes už vyhodených) a tapiet. Prvé mesiace bývania boli pre mňa šokovou terapiou.
Kotol z dôb francúzskej revolúcie, chladnička zažila snáď ešte Máriu Teréziu, kachličky tak plesnivé až som myslela, že vystrčia nožičky a odkráčajú. Tak som začala svoju samostatnú existenciu, bez rodičov.
Po polroku ustavičného upratovania sme to tu skultivovali. S odmedzeným rozpočtom sme si zohnali nábytok po inzerátoch, rodine a bazáriku z IKEA. Teraz sa snažím túto šialenú zmesku nábytku pretvárať na niečo čo má štýl aj funkčnosť. Je to náročná ale zároveň kreatívna úloha, ktorá ma teší, hoci väčšinou na ňu idem metódou pokus-omyl.
S priateľom sa pokúšame vytvoriť miesto čo obaja môžme volať „domov“. Niekedy mám pocit, že ani tak nezáleží na tom či zariadenie tip top ladí a vyzerá ako z katalógu, ale omnoho viac na pocite čistoty a pohody ktorú vytvárajú ľudia - nie nábytok. Toť môj názor a skúsenosť ![]()
Příspěvek upraven 05.01.13 v 16:43
@seznam.mih píše:
Mě by vážně zajímalo, kde všichni berete na ty domy.
Kde na ně bereme? Mě by spíš zajímalo, kde na něj budu brát příštích více než dvacet let. Ale když mi domácí oznámil co bude chtít jako neregulovaný nájem, tak byla volba jasná, jestli platit za cizí nebo 20 let jen o něco víc za budoucí vlastní.
No tak jasně, že je lepší platit splátku 20 let do svého vlastního, než do cizího, ale na to, aby si člověk moh mít hypotéku, už musí mít něco našetřeného. Teďka nevím, kolik člověk musí mít u sebe, aby si moh vzít hypotéku na dům/byt v hodnotě jeden a půl miliónu korun. Když si cemu,. kolik měsíčně jsem schopná ušetřit, když opravdu šetřím a nekupuju „zbytečné“ blbosti, tak ušetřím nanejvýš pěti stovku. Beru deset tisíc měsíčně. Než bych si na to našetřila, už budu pomalu v důchodu bezdětná. Mít VŠ taky pokud já vím není záruka dobře placené práce. Z vlastních zkušeností svých známých kolikrát lépe prorazí na trh někdo, kdo má třeba jen výuční. I kdybych chtěla studovat výšku, za dálkové studium to chce nehorázný prachy a nevím, kolik hodin času ve škole to zasebe a jak benevolentní vůči tomu bude zaměstnavatel, nebo moje mistrová. Zvlášť když pracuju na směny. určitě nechci zakrněn, ale sama nemám ponětí, jakým směrem se já můžu vydat. V dnešním světě kdo není ambiciózní, ten nic nemá. Já jsem ráda za málo, ale zase nechci žít s bídou.
Jako pokud je můj pohled na věc nějak blbě je to možný zatím kdo se mi to snažil nějak vysvětlit, jak to ve světě hypoték funguje, tak v tom mám šílenej maglajz..
@seznam.mih Kde začít… jak to funguje ve světě hypoték.. je lepší si jí brát pouze na co nejmenší částku a co nejvíc peněz mít k dispozici cash z nějakého spoření nebo jen tak z úspor. Banka posoudí, zda na to ten člověk má – aby mu po splacení měsíční splátky a nákladů na život taky něco zbylo. To se posuzuje individuálně. Také je vhodné mít mimo to našetřeno zhruba 6 měsíčních platů pro klid duše a případné finanční problémy, ztrátu práce a nemoc.
seznam.mih: V současné době, jak píšete, moc neušetříte, nemá smysl na dům moc pomýšlet. Můžete ale zlepšovat svoji kvalifikaci, absolvovat nějaký rekvalifikační kurz (v určitých případech to může hradit PÚ), jazykové i jiné kurzy nebo zkusit dálkově studium. Jeho cena je různá v závislosti na škole, stejně tak nutná účast na vyučování, to si musíte zjistit vždy na konkrétní škole.
Můžete poptávat lepší práci ve vámi vystudovaném oboru, najít si přivýdělek, ať už jako brigádu, nebo třeba prodej vlastních výrobků, pokud jste šikovná, doučování, apod.
Každopádně dům není podmínkou ke štěstí ![]()
Tady v tom případě by mně vážně zajímalo, za co ta červená ramínka - to je snad všechno obecně známý fakt, ne… mám pocit, že někteří tu žijí v úplně jiném světě…
@Curlygirl píše:
Kde na to lidi berou („na ty domy“)… no např. jdou studovat VŠ, protože chtějí lépe placenou práci, než mají lidi se zákl. vzděláním, pak pracujou, šetřej a případně pak hypo. Nevidím na tom nic neobvyklého.
@seznam.mih No ale jestli jsem to správně pochopila, tak v zásadě po domku ani tak moc netoužíte, ne?
@Curlygirl Lidé jsou různí;-) je lepší po tom nepátrat…:-) Tyhle červené ramena budou od frustrovaných jedinců;-) tak jim dopřejme tu možnost ukájet se aspoň tím červeným ramenem;-)

