@seznam.mih, a pak se dá k domu přijít ještě jinými způsoby. Třeba se náhodou k někomu do domu přistěhujete, najdete přítele, který dům bude mít. Nebude váš, ale budete v něm bydlet. Můj muž se kdysi přistěhoval ke mě (a dokonce tím získal tehdy nárok na byt).
A nebo vám někdo byt dokonce koupí, jako se to poštěstilo mojí kamarádce, manžel jí byt věnoval jako dárek, spíš dar.:-)
Kdo ví, co vás čeká. Samozřejmě je vždy nejlepší spoléhat na sebe.;-)
Styl bydlení
@seznam.mih pokud vás zajímají podmínky hypoték, je nejlepší oběhnout pár finančních ústavů a zeptat se jich. Nebo pro orientaci ve světě financí jsou tu finanční poradci. Pravda, vyskytují se v různé kvalitě, ale zkuste se zeptat na reference. Není na škodu mít aspoň představu.
Na větší byt či dům to chce většinou dva platy, nezadané kamarádky si většinou pořizovaly tak 1+1.
@Denyna No ono s desítkou čistého je to tak na hypotéku do důchodu na 1+1 někde na dědině. A když to splatíte, tak se možná i dožijete mizerného důchodu, se kterým stejně taktak vyžijete - pokud jste sama. Ve dvou se to lépe táhne - po finanční stránce určitě (teď samozřejmě nemyslím extrémy, kdy je manžel alkoholik nebo gambler, ale normální slušnej pracující bílej heterosexuální ateista
).
@Olinka Mám dojem, že @seznam.mih je mladá, tudíž předpokládám, že těch 10 000 nebude mít věčně a taky, že má do budoucna nějaké plány.
A že to taky třeba bude mít jednou s kým táhnout ![]()
@Denyna Tak to samozřejmě, já jsem to uvedla jen jako příklad, protože jsou i takoví, co se přes tu desítku moc nedostanou, bohužel. Hypotéka není pro každého. I když podle mě, pokud máte dům či byt v osobním vlastníctví, můžete si vzít hypo i bez úspor na celou částku a ručit právě tím domem/bytem, ale jistá si nejsem.
@seznam: s tímhle příjmem bych o hypotéce neuvažovala. chce to rozhodně dva platy (kdyby se s jedním z páru něco stalo - nemoc aj), a možnost vyšších splátek.
pokud nechcete na odlehlý venkov a nemáte možnost si třeba starší zchátralý domek opravit vlastními silami, je to bez pomoci rodiny dost neřešitelná situace.
„šťastně bydlící“ jsou obvykle ti, kteří opravdu něco mají z rodiny (domek po babičce, byt po rodičích kteří se na důchod odstěhovali na chalupu, rodiče kteří jsou schopni dítě „zaopatřit“ vlastním bydlením aj.), nebo mají velké příjmy a mohou si dovolit platit vysoké splátky (nebo na to mají keš, ale to jsme dost jinde:-)
studium samo o sobě určitě větší plat nezajistí, možná bych popřemýšlela nad nějakým přivýdělkem, který by měl potenciál stát se časem hlavním zdrojem příjmů, a třeba by vám výhledově zajistil i možnost toho studia.
99 % finančních poradců jsou dealeři pojišťoven a bank, těm bych se zdaleka vyhnula
Tak vzhledem k mé přeplacenosti, jako státního úředníka, si vlastní bydlení pořídím leda děděním, čehož se doufám ještě hodně moc let nedožiju, nebo si musím pořídit sirotka s bytem, velkým.
Příspěvek upraven 05.09.12 v 20:23
@Moir V případě, že jste mladá, nemáte závazky ani dluhy…a zdá se Vám plat neodpovívající… Je řešení jednoduché;)… Změna zaměstnání…
@viktorka_od splavu, ano některé z nás (myslím tím sebe a moje kamarádky, známé, co už nám není 20 ani 30) jsme už zdědily i domy a byty po babičkách. Ale nečekaly jsme na ně, nejdřív jsme se staraly, většinou spolu s našimi manžely, a trvalo nám to dost dlouho. Dnes už to mladým lidem jde často velmi rychle. Někdo má opravdu malý plat, splátky dá dohromady těžko, ale jsou i velmi dobře placená místa. Kamarádi mého syna, kteří nešli na vysokou, berou kolem 35 tis., chvilku po střední. Stačí si najít takového mládence, a máte vystaráno, spolu budete bydlet za chvíli.;-)
Opravuji poslední svůj příspěvek: kamarádka dostala darem dům, ne byt. A další dvě také, ale jinou formou, manželé jim věnovali domy, ve kterých spolu bydlí.
Pak ještě několik z mých kamarádek přišlo k nemovitostem rozvodem. Na ty nemovitosti vydělaly většinou spolu s manželem. Některým manžel dům nechal, někteří si rozdělili několik nemovitostí. Ale to je otázka většinou mnoha let společného života a práce.
Za dalších 20 let už možná bude zas vše jinak, a doufám, že lépe.
@666mahu píše:
@viktorka_od splavu, ano některé z nás (myslím tím sebe a moje kamarádky, známé, co už nám není 20 ani 30) jsme už zdědily i domy a byty po babičkách. Ale nečekaly jsme na ně, nejdřív jsme se staraly, většinou spolu s našimi manžely, a trvalo nám to dost dlouho. Dnes už to mladým lidem jde často velmi rychle. Někdo má opravdu malý plat, splátky dá dohromady těžko, ale jsou i velmi dobře placená místa. Kamarádi mého syna, kteří nešli na vysokou, berou kolem 35 tis., chvilku po střední. Stačí si najít takového mládence, a máte vystaráno, spolu budete bydlet za chvíli.;-)
já už „mládence“ mám, ale díky za tip:-)
@Mylady2 to je takzvaná dobrá rada nad zlato, že, práce není, a práce pro státního úředníka už vůbec ne, ač mám vysokou technického směru, vládnu dvěma světovými jazyky a jsem schopna pochopit velmi zhruba smysl textu ve většině evropských jazyků kromě maďarštiny, finštiny a nelatinkou psaných
že já to sem vůbec psala, jen zas budu mít pocit, že musím obhajovat normální lidi, kterými jsme, neflákáme se, naopak, honí nás jak nadmuté kozy a kdyby si na nás kdokoli stěžoval, že nevyhovíme, jsme arogantní, atd. tak máme opravdu velké problémy, dělám práci tak dvou lidí
Příspěvek upraven 05.09.12 v 20:29
@Moir Hmm asi byste jste neměla s takovým sebevědomím a zkušenostmi problém na trhu práce…
@Pirek ja skor tlak na nájdenie chlapa s hmotnými statkami, alebo na skorý pohreb príbuzných po ktorých by sa dalo dediť.
@viktorka_od splavu, také vám nikoho nevnucuju, tihle jsou ještě moc mladí.:-)
Jen že to je také jedno z řešení, lidé si často půjčují až ve dvou. Ne že by to bylo lepší, ale lépe na bydlení dosáhnou.
Co vím ze svého okolí, tak co šly pronájmy dolů, tak si mladí byty pronajímají než by brali hypotéky. Na bydlení si půjčují až když plánují rodinu a děti.
@uu nekecám, praxi mám však ve velmi úzkém a specifickém oboru, což je nevýhoda, škoulu mám VŠCHT potravinářství
Brusel, cokoli, umřela bych tam, žádné zázemí, přátelé, nic, navíc bych to nemohla udělat rodičům, už jen proto, že sestra žije mimo republiku a doma se ukáže jednou za pár měsíců na hodinu a ač to nepřiznají, těžce to nesou
sice tam, kam bych jít mohla (za velmi specifických podmínek, jako udělání certifikátů ze tří komunikačních jazyků daného úřadu, otevření místa v dané specializaci a vyhrání výběrového řízení) a plat by byl naprosto kosmický, tak prostě ne, já byla nešťastná i měsíc na jazykovém kurzu v Anglii
ano, zní to jako výmluvy, ale jít někam, kde budu dost jistě nešťastná, navíc jedno ze tří potenciálních měst, se mi zoufale nelíbí, co je to pak za život? To radši budu tady, sice s nevalným ohodnocením, ale mám s kým jít do kina, na večeři i na to pivo, jak přízemní

