,
Příspěvek upraven 12.11.12 v 14:11
10.09.11 | autor Ada
Dneska si dáme oddechové, nemódní téma. Nemáte-li to daleko do Tišnova a máte zítra čas, můžete se ještě zajít podívat na Skleněný maraton (v neděli trvá od 11 do 15 hodin). Není to žádná obrakce, ale uvidíte výrobu foukaných figurek a figurek z taženého skla, malování váz, zdobení vánočních ozdob, sestavování vitráží, broušení a rytí skla, práci u sklářské pece a jako bonus ruční výrobu dřevěné formy na foukané sklo. Je to velmi zajímavé pokoukání pro každého, kdo má rád sklo a řemeslo vůbec.
Váza s outloněm vybrušovaným do barevné vrstvy (od výtvarnice Zdeny Doupové):

Okatá poloopička kouká ze své vázy na vedle stojící tradiční dílo:

Ne každý má sklo zdobené technikou vysokého smaltu rád; současný design je přece jen někde jinde. Tradiční české malované výrobky jsou ovšem známé po celém světě a starožitné kousky (technika vysokého smaltu má počátky už v polovině 18. století) jsou ceněným sběratelským artiklem.
Výroba je poměrně složitá. Na sklo se nejprve nanáší zlato, pak se vytvářejí plastické kytičky, poté se malují další prvky (většinou také reliéfní - lístečky, zlaté arabesky) nebo se barví to, co bylo původně bílé. V průběhu práce se výrobek několikrát vypaluje, protože barvy jsou smaltové. Na fotce je trochu vidět, jak jsou bílé kytičky a lístky před vypálením matné.

Jak se to udělá, aby se vánoční ozdoba třpytila? Stačí trochu lepidla...

...a pak hrábnout do krabice se zlatým prachem a pocukrovat. Třpytily se nejen ozdoby, ale i paní, která malování předváděla, čímž mi připomněla prázdniny u babičky: ve vsi byl podnik na výrobu vánočních ozdob, ze kterého vždycky odpoledne vycházely zaměstnankyně s natrvalenými účesy prosypanými zlatem či stříbrem.

Brusičky skla předváděly tradiční broušení...

...i rytí drobnějších dekorů.

Ryté sklo je velmi náročné na přesnost a umělecký cit, je proto poměrně drahé. Uznejte ovšem, že je to krása.



Neméně piplavá je práce na vitrážové lampě. Jednotlivé kousíčky, vyřezané a zabroušené do správného tvaru, se obalují měděným páskem a pak spojují cínem.

Okno se dělá jinak: díly se zasazují do olova a potom se cínuje. Snad to Evropská unie kvůli tomu olovu nezakáže.

Při výrobě figurek z taženého skla se zahřejete, hořák po pár hodinkách provozu vytopil celou velkou místnost, kde se výroba předváděla. Z té tmavě červené brambůrky bude ježek - na fotce sklářka právě natavuje první bodlinu z druhé skleněné tyčinky.

Hotové figurky byly vystavené všude kolem.



Foukané sklo má elegantnější tvary, ale je křehčí. Vyrábí se podobně, jen se místo tyčinek pracuje s trubičkami, aby bylo možné skleněné tvary nafukovat.

Pánové u pece pracovali s většími kusy. Z tohoto rozžhaveného kusu se postupně stal velký koník. V potu tváře - od pece to zatraceně sálalo.

Na závěr by Peklo rádo podotklo, že nikdo nepřišel v rejoickách a dostavily se i ženy v šatech, jak se na pohodovou pozdně letní akci sluší a patří :)

Osobně mi malované vázy (zlacené s kytičkami apod.) přijdou nevkusné, ačkoliv uznávám, že je to velice pracné a náročné na výrobu.
Co se týče broušeného skla, nejvíc mne oslovilo toto:
http://www.moser-glass.com/…lomat-25400/
Pro mne je to příliš drahé, ale třeba to pořídím po jednotlivých kusech. Kdo jste něco takového zdědil po rodičích nebo prarodičích, závidím vám! ![]()
Ty skleněné figurky jsou fakt krásné. Na vázy jsem nikdy moc nebyla a ani jsem nikdy nijak moc nebyla na takovej dekorační styl. Ale ty figurky jsou vskutku boží ![]()
Simi: u vázy nebyla cena, nepodařilo se mi ani vygooglovat autorku
Ale jestli máš zájem, tak tam zavolej, určitě by ti to řekli.
Na figurky a předváděčku jejich výroby se lze do Skleněnky podívat každou sobotu (od května do září). Jinak Skleněný maraton by se měl každý rok opakovat (tohle byl první ročník, tak snad…), takže koho zajímá to ostatní, může si počkat.
Figurky nejsou žádné vysoké umění, ale můžu doporučit jako koníček - dá se to dělat i v bytě. Akorát nevím, co potom s těmi výrobky - asi skladovat na půdu do krabice, vnoučata z nich budou jednou mít radost ![]()
Dobře odvedené řemeslo s uměleckou hodnotou nemůže být nikdy kýč. Může být z módy, to bezesporu, ale nemůže být kýč.
Zvířátka jsou trochu nepraktická, ale doporučuju vinuté korálky. Jejich tvůrkyně patří zrovna mezi tu úzkou skupinu lidí, ke kterým mám na fleru úctu.
No nevím, co si pod pojmem kýč představíte vy. tak jsem koukla na tetičku Wiki.
Jako kýč (nejspíše z německého Kitsch[1]) jsou v umění označována díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo „laciná“. Jedná se také o laciné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých témat.
Akorát se mi ty figurky nezdají jako nekvalitně zpracovaný. A kýč je subjektivní pojem. Takže proč by se mi nemohl líbit kýč? ![]()
Ještě to rozvedu. Možná může být kýč nějaké jednodušší zvířatko. Ale ne ta rybičková kompozice, protože má nespornou uměleckou hodnotu. A už vůbec ne barevná smaltovaná váza, je to tradiční, takže možná trochu okoukané, ale stále obdivuhodné. Jasně, že dneska nejsou výrazně barevné věci in, v trendu jsou jednoduché čisté a elegantní designy, ale zkuste povědět starým číňanům, japoncům, římanům apod., že jejich umění bylo moc barevné a proto kýčovité.
Když jsem byla malá, babička měla těch smaltovaných modrých váz ve vitríně za sklem spoustu. Měla jsem zakázáno se k nim byť jen přiblížit, takže samozřejmě jsem, vždycky když nikdo nebyl kolem, vitrínu otevřela a vázy jsem vytahala ven. Je asi jen zázrak, že jsem žádnou nerozbila ![]()
Jestli mi ještě někdo chcete napsat, jak bych měla dělat svůj blog, tak sem s tím, ať to sfouknem najednou.
Jenom si, prosím vás, pro jistotu ještě jednou přečtěte, co je v něm napsáno, poněvadž si nejsem vědoma, že bych v něm psala nějaký NÁZOR na řemeslné a estetické kvality prezentovaných výrobků (kromě toho, že se mi líbí ryté sklo s ptáčky). Článek je pouhá (foto)reportáž.
Kik, tvůj názor je tak seriózní, až mě z toho bolí v krku, ale zajímalo by mě, čím jsem si poškodila prestiž a čím jsem dala najevo, že nemám konzistentní vkus - budeme-li se držet obsahu článku a ne toho, co tam někdo vyčetl mezi řádky?
A já evidentně neumím číst, protože jsem v článku viděla jen pozvánku na akci a ne manifest vizuální kultury…
Lucka, Trillien a další: netočí mě negativní názory jako takové, ale nemůžu se udržet, když mi někdo vyčítá něco, co v článku vůbec nepadlo, a okouzlen vlastní chytrostí dlouze přednáší o koze, i když článek je o voze. (Nemluvím o Kik, je tu víc takových komentátorů.)
Poslední dobou mám dojem, že je to další typická česká vlastnost: když vím, tak poučit, a když nevím, tak to nepřiznat, nebo si to někde vygooglovat a stejně poučit. Vždyť to není potřeba, nikdo nás tady nekontroluje a nedává nám známky…
Ezop: není potřeba vidět do hlavy, stačí číst a nic si nedomýšlet. Z toho pak vznikají domněnky, jako že třeba nenávidím džíny, ačkoli to není pravda.
Přesně to, co píše Lola, já prostě nemůžu nazvat výsledek perfektně zvládnutého řemesla a hodin mravenčí práce nevkusem, nebo kýčem, to se mi prostě příčí. Navíc pocházím ze sklářského městečka a oba rodiče vystudovali sklářskou průmyslovku, takže já mám ke sklářství prostě respekt. Od každého zde zobrazeného kousku máme doma (i když já už tam nebydlím) minimálně jeden exemplář, tyčinkových zvířátek nepočítaně. Ne, že by se mi to zvlášť líbilo, do svého bytu bych si to nedala, ale prostě u mě převažuje úcta k tradici. A vždycky mě hrozně mrzí, když někde ta tradice vlivem krize či pod náporem zboží z čajny zaniká. Stejně tak jsem ráda, že se někde daří tyto tradice udržovat.
Někdo tady zmiňoval Murano - to například přímo zbožňuji, nekoupila bych si zrovna vázu coby lapač prachu, ale po barevných špercích a korálcích bych se utloukla.
Holka: kdyby se mi naskytla možnost podívat se do továrny nebo krejčovské dílny a udělat odtamtud fotoreportáž, tak bych ji udělala, a umístila bych ji na Peklo stejně jako reportáž ze Skleněnky. Ne jako pochvalu vyráběného zboží, ale jako pohled do zákulisí. Proč ne?
Na výrobu skla se hezky kouká. Pamatuju si, že jsme kdysi na ZŠ v rámci školy v přírodě navštívili sklárnu Karolinka, byla jsem z toho úplně unešená, samozřejmě hlavně z foukání. A mít dost peněz a prostoru, klidně bych si i nějaký malý hořák pořídila (a následně bych zamořila Fler kvantem nepovedených vinutých perlí za strašné prachy, mhaha!). Nicméně, pokud jde o nafocené výrobky, nacházím se asi na pomyslné škále vkusu na úplně opačném konci, zhruba někde v těchto místech:
http://www.qubus.cz/…t-collection
http://www.blackbox.cz/…u/seven-2-1/
http://www.designmagazin.cz/…rinity-0.jpg …a tak podobně, no. Asi jsem moc trendová. ![]()
Jak už tady bylo několikrát řečeno, samo o sobě nic z toho kýč není.
Kýč se z toho může stát až v kontextu, kam si to majitel dá. Snad kromě broušeného skla a pozlacených ozdob (a to je jen nedostatkem představivosti) si dokážu každý kousek představit jako vkusný doplněk bytu. Samozřejmě, že pokud si dá někdo tohle všechno do vitríny, bude to hnus a kýč. Ale pokud se jeden kousek použije jako středobod (nevím, jak jinak to nazvat) pokoje, proč ne?
Myslete lidi, popusťte trochu uzdu fantazii a možná si taky dokážete představit místnost (a nejen tu v muzeu nebo babiččin obývák), která i s některým z těch výrobků bude vypadat dobře.
Marmotto, ve filmu Svetaci se trojice lehkych divek (Bohdalova, Janzurova, Jiraskova) vydava za nobl partie a snazi se sbalit trojici zedniku (Libicek, Sovak, Brodsky) vydavajicich se za gentlemany. Jiraskova predstavuje „intelektualku - umelkyni“ a jedna z mala jejich naucenych hlasek je „ja jsem ho znala osobne“. No a pouzije to i v hovoru o Hynaisovi.
Tak mne to pripomnelo, kdyz jsi poznala „sveho“ loriho z knizky. Nebylo to mineno ve zlem.
S tou výchovou dítěte k jakémusi uměleckému cítění už od mládí v zásadě souhlasím, ale dovedu si představit, že některé děti by to mohly nést těžce. Pamatuju si totiž, že když jsem z kroužku keramiky přinesla sošku andulky a tří tučňáků a mamka si je spletla s Mikulášem a třemi andílky, dost se mě to dotklo.
A období kupování keramických hnusů jsem na 1. stupni ZŠ měla taky, různé příšernosti jsem s oblibou vozila hlavně ze soustředění a zahraničních zájezdů, naštěstí mě to rychle přešlo a nějaký výchovný zásah nebyl potřeba (a nebo možná proběhl, ale tak dokonale, že jsem si to ani neuvědomila).
Já myslím, že přineslo-li by dítě výše uvedenou vázičku, nebyl by to už takový drobeček. Možná, že by to byl dosti movitý frocíš, takže naše diskuse o zraněných dušinkách je více, než OT. Ale původně jsem zamýšlela cosi, co popsala jako svoji pravděpodobnou výchovu Karoleenah. A nota bene - andulka vypadající jako Mikuláš a tučňáci jako andílkové - to NELZE v žádném případě a podle jakékoli definice považovat za kýč!
Pozn.: bývala jsem Bramborkou, stala se Bramborou. Může za to má počítačová neschopnost.
Jinak konverze od Bramborky k Bramboře ve mně vzbudila záchvat bezděčného smíchu. To se vám povedlo, díky.
Jste se nějak zavzdušnila, Saso. Nikdo tady nic takového nenapsal, opět je vaše vlastní přání zřejmě otcem myšlenky. To ty vaše mentální konstrukce spíš vzbuzují strach.
Alena Cechova: to tazko, nechvalim sa tym, ze mojim blizkym vyhadzujem ich darceky, ako ste vy raz pisala v jednej diskusii. nechajte deti byt chvilu detmi. nic nie je tak subjektivne ako v kus. rposte fakt - schovavat detom ich hracky. to z nihc vyrastie horsi clovek, ak sa hra so zvieratkom, ktoru mu pride roztomile???
Velrybo, je třeba definovat, co je nefyzika. Třeba se pak dají objevovat její zákony ......
O rozsazích bakalářek nic nevím, za mého mlada asi nebývaly, na škole, jíž jsem absolvovala, se nepsaly. Myslím, že bývají určeny požadavky školy, ne?
To písmo hádám patří k tématu.
(Myslím, že nikdo nemá právo rozhodovat o tom, co Ada na svůj vlastní blog dá nebo nedá. Je to její věc, její názory, proto to taky všichni tak zuřivě čteme. Mě zajímá všechno, co sem Ada píše a až mě to zajímat přestane, číst to nebudu, nikdo za mnou nestojí a nedrží mi samopal u hlavy.)
Skleněná zvířátka mi přijdou loškošný už jenom proto, že se s tím někdo tak pižlal. A přijdou mi jako naopak výborná dekorace do bytu. Stačí jenom trochu přemejšlet. Luční koník přilepenej lepidlem/poskakující po futrech nebo vážka poletující/pověšená u okna? Nepřijde vám to přinejmenším vtipný? Jasně, někdo na takové pičičandy nemá osobnost, ale konkrétně já ano. Miluju přírodu, zvířátka v jakýchkoliv podobách a samozřejmě cokoliv, co může působit na jiné poněkud šáhle. Ráda vymýšlím nové věci.
Ano, možná se trochu obklopuju veteší, například z drobných dárečků, které by můj otec bezpochyby shrnul do věty „No to je moc hezký, ale k čemu to je?“ si vytvářím docela slušnou expozici. Každou tuhle keramickou kravinku, plyšáčka, dokonce i různé kytky - květy ovážu provázkem a pověsím na postel (mám patrovku, dole je prostor). A zatím mi nepřijde, že by na ně sedal prach, zacláněly, vadily, bylo to hnusný nebo co.. naopak si je velice ráda prohlížím, evokují ve mě hezké vzpomínky.
Já zas neumím nakupovat knihy, nikdy se netrefím. Radši něco vymyslím (chraň mě ruka páně, abych někdy někomu koupila keramickou kravinu), než se dopředu ptát na to, jakou chce knihu. Z toho žádný emoce, ani nic vřelýho nečiší.
Anno, tím se netrapte.
Teď jsem si uvědomila, že jsme se zcela nepozorovaně dostaly od zraněných dětských dušiček až ke krkavčím matkám, které vlečou k popelnici pytel hraček a ze svých nohou skopávají ty drobečky ubohé roztomiloučké plačící a volající: Maminko, prosím tě, nevyhazuj nám naše hračky! Maminto, ploším tě, ne! (to volá to maličké rozmiloučké robátko). Slzičky těch ubožátek, nucených hrát si se dvěma polínky tak jako Zápotockého Barunka, navíc s krvácejícími srdénky, se rozstřikují do všech stran. Okoralé srdce pseudoestétské matky však nedbá .....
Jak se nám to podařilo?
Já a moje sestra jsme dostaly králíčky (živé). Jely jsme s rodiči na dovolenou, daly jsme je na tu dobu k babičce. Když jsme se vrátily, dozvěděly jsme se, že babičce králíčci utekli. Následně jsme měly výbornou pečínku k obědu. Když nám to došlo, cítily jsme se hrozně. Naprosto zrazené. Sestra od té doby nejí králičí maso ....... (já jo, jsem horší charakter).
Pamatuju si, že jsem cca ve čtyřech letech od prarodičů dostala dětský klavírek, měl osm barevných kláves, tlačítka se zvířecími zvuky a jednoduchými melodiemi. Byla jsem z něj úplně na větvi, rodiče už méně. Když jsem trochu povyrostla, dostala jsem lepší model, kde už byly dvě oktávy, černé í bílé klávesy a víc tlačítek s různými efekty. Přemýšlím, co mamka svým rodičům udělala, že ji takhle trestali.
Ale na druhou stranu jsem se na tom o něco lepším naučila hrát kousek Für Elise, pak jsem dostala pořádnej keyboard a učila jsem se i pár let na klavír, takže můžu být jedině ráda, že to vyhrávání naši přetrpěli.
Ale jinak mám z dětství nejlepší vzpomínky na knížky (číst jsem se naučila cca ve čtyřech letech a od té doby vlastně pořád ležím v knihách) a pak taky na hračky, co jsem podědila (hlavně po mamce a po tetě), třeba klasickou tatrovku na písek s červenou korbou, mrkací panenku Evičku, obřího medvěda co brumlal… takové ty moderní hi-tech hračky mě nikdy moc nevzrušovaly (kromě klavírku), akorát panenky Barbie jsem chtěla, ale od doby, kdy jsem dostala jednu od Ježíška a zprznila jí vlasy inkoustem, už jsem žádnou nedostala.
A mimochodem, když už se tak bavíme o hračkách, nemáte doma někdo nepotřebné Inspiro? Kdysi jsme ho měli, ale pak se někam ztratilo, nejspíš bylo omylem vyhozeno a já po něm dodnes pláču. Občas se nějaké objeví na Aukru, ale vydraží se i za šílené částky typu 500,– a to je na mě trochu moc. Áchjo.
Čekám s novým článkem, až se diskuze vyčerpá a nebudete mít o čem mluvit. Ale vidím, že si pořád stačíte sami, a jak jste to hezky rozvinuli ![]()
Teresito, jestli vás nebaví číst tu diskusi, nedělejte to. Od té doby, co jsem zjistila, že existují knihy, vždy, když mě nebaví číst tu diskusi, čtu je. Jsem šťastná žena.
Cleiro, co by řekla Blanka Matragi?
Dámy hodnotící diplomku: ta diplomka byla o kýči. Ten mládenec, který ji napsal, jídal vtipnou kaši tím způsobem, že svou práci formálně pojednal jako jistou esenci kýče. Nevím, jestli práce byla dost dobrá jako diplomka, přesto však byla tím nejlepším, co jsem tu o kýči četla. Sama si myslím, že vtip a určitý projev samostatného myšlení na diplomku nestačí, že tam to chce přece jenom předvést trochu vědy .....
Pro rozlišení rozdílu mezi kýčem a uměním či uměleckým řemeslem skutečně využijte rady pisatele(lky) s nickem KIK a přečtěte si tu doporučovanou knihu od Tomáše Kulky. Je to maximálně poučný. Jinak kdo neznáte, doporučuji prozkoumat web: www.sutnar.cz Najdete tam čisté umělecké řemeslo - funkčnost, minimalismus a krása…
Konkrétně třeba skleněný čajový servis z roku 1931… kdo by ho nechtěl mít doma…?
Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek
Podzim je zvláštní roční období, které vyvolává silné emoce – buď... Celý článek
Dostanete-li se někdy do Jablonce, určitě navštivte zdejší muzeum... Celý článek
Tento víkend se v Brně konala akce Open Space Market. Mladí... Celý článek
Výběr brýlí připomíná volbu životního partnera. Vyzkoušíte modely,... Celý článek
Na víkend tu pro vás mám report z jedné víkendové návštěvy: byla... Celý článek
Říkám to pořád: co je špatného na řemesle? Musí být všechno nějaká... Celý článek
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky