Doba krimplenová

Podle délky těch šatů bych řekla, že jsou až z počátku 70. let. V 60. letech se u nás ještě krátké šaty nenosily. Krimplen se opravdu nedal nosit, přesto jsme v něm hojně chodily, neb v obchodech byl minimální výběr. Krimplenové šaty si pamatuji ještě z dob svého těhotenství na přelomu 70. a 80. let. O něco později se objevil diolen, což byla také neprodyšná umělina, ale tenčí a netrčela tolik. Přibližně v té době také frčely „šusťáky“, což byly jarní/podzimní pláště z trčavé uměliny v modré nebo šedé barvě a kdo jej neměl (byly nedostatkové a vozily se z NDR), nebyl in. Ještě teď se orosím, když si na ty uměliny vzpomenu.
Knoflíčky z oblečení, které jde do kontejneru, odstříhávám stále, ony se ještě třeba někdy budou hodit!

Příspěvek upraven 29.08.12 v 00:18

Podle fotografií mých předků v rodinných albech se rozhodně v šedesátých letech nosily krátké šatečky i u nás. Možná ne hned z kraje šedesátek, ale na fotografiích z tanečních atd. kolem let 1966 - 1968 jsem viděla samé tak krátké sukýnky, že by mi v nich stydno bylo 

Já si pamatuji, že jsem takto kraťounké šatičky nosila do tanečních, což bylo ve školním roce 1971/72. Na základce jsme rozhodně krátké šaty nenosily.

Věřím, že vy a slečny kolem vás jste krátké šatky nenosily, ale zase věřím fotkám, co mi tu leží. Musí to mít nějaké vysvětlení. Třebaže nebylo přípustné, aby jste nosily krátké sukničky jko tak mladé (na základce), nebo že jste bydleli v oblastni, která byla konzervativnější??? Vařím z vody, ale nějak to vysvětlit jít musí.

V téhle době jsem ještě byla usmrkánek, ale pamatuji si, jak jsem ráda prohlížela nějaký zásilkový katalog oblečení. Dámy měly buď drdol, nebo sice krátké, zato vydatně natupírované vlasy. Vybavuji si výrazné oční linky černé barvy a miminkovsky růžové rtěnky. A velkou bižuterii. Boty na podpatku-špalku, jak psala Ada v článku. Ježiš, jak já jsem je hrozně chtěla! A bílé kozačky! A k tomu minisukně…taky si vybavuji, jak jsme coby malé školačky koukaly na ty velké na druhém stupni ZŠ. A právě ty si po příchodu do školy rukama horentně třely mrazem zrudlá stehna. Daň za minisukni…  

Měla jsem jako adolescent minisukni zděděnou po máti, která ji nosila v roce 69 -dokládají fotografie. Máma přitom žila na venkově v okolí Jihlavy, což je hodně hodně na venkově.

V roce 1968 jsem měla své první supermini letní šaty. Vlastně taky poslední, protože moje nohy nemají zrovna výstavní tvar.

Jsem narozená v roce 1966 a moje maminka vzpomíná na jednu příhodu spojenou se mnou a minisukní širšího střihu. Musely mi být tak dva až tři roky, takže okolo roku 1969 moje maminka nosila proklatě krátké mini. Byla z Brna. Jedny její šaty jsem nosila, naštěstí jsem menší než maminka, takže v „mé vlně minisukní“ byly odvážné, ale celkem přijatelné.

Jsem o málo mladší než paní Bugatti, ale krimplenové věci jsem nosila taky. Na základce jsem měla modré zvonově rozšířené kalhoty s vystoulým vzorkem asi růžiček nebo čeho. Byly prakticky nezničitelné, ale na exponovaných místech se tvořily žmolky. Již si nepamatuji, jestli kousaly, ale co mi vadilo, když jsem se prošla po třídě, měla jsem dole na kalhotech vlasy všech spolužáků včetně svých. Hodně to elektrizovalo. Do tanečních jsem nosila mini šaty ze slotery. Pamatujete na ni? Byla taky umělá a tenčí než krimplen. Byla jsem hodně vertikálně limitovaná a líbili se mi vysocí kluci (což mám dodnes), takže, když jsem dala partnerovi ruce na ramena, vylezla mi celá zadel. Mám hodně pekelnou fotku z tanečních, bílé šatičky s jemným zeleným vzorkem, na hrudi silonová růže, která ladila se vzorkem šatů a kvůli které jsem dostala přezdívku Kapusta, na ruce však hodinky s obr širokým páskem a obrovskou přezkou.
Jinak kus krimplenové látky oranžové s kašmírovým vzorem jsem našla na chalupě. Je nová, zejmě koupená do zásoby. Mám si z ní něco ušít? Nebo vyhodit?

Měla by být skvělá jako prachovka - viz tvůj příspěvek
Já nosila krimplen ještě v letech osmdesátých, poděděné hrůzy a upřímně ho nesnášela. Mamka nosila staré krimplenové kalhoty na doma ještě nedávno, s chutí bych jí je podpálila.

Slotera! Ano vzpomínám! Ach bože - to je fakt, jakoby už to ani nebylo…

Celé mé taneční byly ve znamení slotery, oranžová, modrá, krémová se zlatými nitkami na prodlouženou (stříhy resp. modely obkreslené z neckermanna), na ples v bílém mi mamka dovezla z Prahy lurex. Ještě, že šití měla máti jako koníček, chodila do kurzů a pak už jen k té vedoucí kurzů pro střihy, byla to skvělá švadlena, která dokázala podle tužkou obkresleného obrázku z katalogu udělat střih.

Takovéto mini šaty nosila moje máma v šedesátých letech, od roku cca 1965. takže se určitě nejedná o Bugatti tipovaná 70. léta

@Bugatti to byly hity té doby, dederonka, kaliopky, šusťák. Kdo to měl byl in:-). K pánským košilím " dederonkám" bylo často přibaleno mejdlíčko a houbička na límeček a manžety. Dederonová košile znamenala průlom i co se týkalo údržby, vlastně všechny tyhle materiály byly revoluční i co se týkalo praní.

Vsechno co vyjmenovavate si pamatuji a vse jsem vlastnila … paneboze, to mladi uteklo…

Maminka říká, že první minisukni si ušila podle nějaké fotky z anglického časopisu v roce '65 a to jí bylo patnáct. Ukazovala fotku na které je napsáno zezadu „léto 66“ a má tam tak krátkou sukni, že bych si ji snad nevzala ani teď 

Závidím ty první šaty a ty oranžové. To zpracování! A nechápu, jak mohla tak krásně navázat ten vzor takhle k sobě. U mě by to bylo určitě o kousek vedle 

Na fialkových šatech se mi moc líbí kapsy a rukávy. Na těch oranžových pak to, jak precizně jsou ušité lemy na pasu, které přecházejí nahoru směrem k dekoltu, a to tak, aby přesně přiléhaly ke vzoru látky. No jo, babičky. Má babička také šije (a určitě se u ní doma také nacházejí nějaké skvosty). Moje švadlenčí část (která se zatím dostala jen k přišití knoflíku) teď uvažuje, že bych si měla udělat čas, sednout si s ní a poprosit jí, aby mě něco naučila…

Udělejte to, já to nestihla a vždy, když chci něco originálního a padnoucího, lituji.

@Coctopusmaka, pokud máte k šití vztah, tak se tu určitě naučte, člověk nikdy neví, když se to bude hodit.
Sama na šití nejsem, naučila jsem se jen základy a nikdy mě to nebavilo. Bohužel. Ale babička mě tak rozmazlila, že nedostatky ve zpracování a hadrózní materiály těžce nesu. Měla vždy všechno pečlivě vypracované, dobře to sedělo, vzory navazovaly. Nejvíc jsem to obdivovala u kostek, že nepotřebovala střihy a jak si uměla spočítat, kolik látky potřebuje (obvykle se to mírně lišilo od toho, co radila prodavačka). V levné konfekci už jsem se stím trochu smířila, ale co předvádějí v krejčovství

Krimplen! Moje mama ma tri sestry a pamatuji si, ze vsechny chodily v krimplenacich. I ja a moje starsi sestra jsme mely saticky mini z ruzoveho, s limcem a zlatymi knofliky. Ke vsemu jsem jeste musela dotrhat ty po segre, krimplen byl trvanlivy. Musim se u mamy podivat do skrine…

Já měla z krimplenu maturitní šaty - temně zelené s lodičkovým výstřihem a 3/4 rukávy trošku do zvonu. Délka byla pochopitelně nad kolena a sukně do A - psal se rok 1977… A ten krimplen byl dovoz odněkud z Anglie tuším, šaty ušité švadlenou „ze staré školy“ sedly dokonale, ale pravda, byl v nich docela hic. 

Jinak: Adina babička musela být neuvěřitelně šikovná švadlena - a navíc štramanda s pěknou figurou.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 02:51

To byl děsnej materiál - krimplen - ještě teď se ošívám - byl tlustej, podle mne se z něj muselo špatně šít - a že jsem taky několikery šatky měla - šila moje babička - ale do tanečních už snad ani ne - to už bych nevzala na sebe, spíš dříve, prostě babička ušila parádní šatečky pro své dvě 13-15leté vnučky(jsem ročník 58) na promoci své dcery, naší matky. Byly bleděmodré, rovné s krátkým rukávem.

Tak to jsme mohly být spolužačky, jsem stejný ročník 

Na krimplenové oblečky mám ty nejlepší vzpomínky, asi proto, že jsem je jako dítko ještě mohla nosit na bavlněné tričínko, takže mě nekousaly. Asi v 1. třídě jsem měla červený krimplenový kostým červené karkulky - čepeček, vestičku a krátkou v pase nabíranou sukýnku, na okrajích to bylo zdobené takovou našitou bílou vlnovkou. Připadala jsem si v tom hrozně hezká.

Jejda, teď jste mi to připomněla. Když už byl krimplen přežitý materiál, ale doma byly zásoby šatů, které už jsem nechtěla nosit, šila jsem z toho dětem maškarní kostýmy. Pod to tričko a bavlněné punčocháčky, aby to nekousalo. Vyhrály v tom nejednu soutěž o nejlepší masku.

Také patřím k těm, co takové šaty na střední škole nosily. Já měla jedny z jemnějšího materiálu a jasnými divokými vzory, dokonce nekousaly tak moc a milovala jsem je. Byly tak krátké, že zadeček skoro vykukoval. Když člověk potřeboval dobrou známku, byly velkou jistotou, což jsem ráda využívala. K šatům samozřejmě kozačky a v zimě maxikabát a byla jsem hvězda. Jenomže jsem měla 45 kg, tak se dneska těm profesorům ani nedivím.

Šaty se mi velmi líbí, hned bych je vynosila, ale opravdu se v nich nedá vydržet. Občas projedu půdu a najdu pár pokladů, včetně podobných modelů, naprosto dokonalých, ale…Mamka má z Tuzexu luxusní šaty z r.1972 podobné jako ty modré, s kabátkem, jsou pohodlné i na tělo, avšak mají jiný problém-mám je malé.

Ach Bože, krimplen! Měla jsem jako dítě červené krimplenové kalhoty, sestra modré, myslím, že z Tuzexu, byly jsme na ně hrdé a na svědění si nepamatuji. Ale materiál to byl hnusný… Ještě dlouho chodívaly všechny vesnické tetky nadité v krimplenových kabátech - modrých nebo fialových. Na límci to mívalo umělou kožešinu. Ale to už byly osmdesátky. A ještě jeden hnusomateriál frčel: krešlak. Pamatujete ty lesklé kozačky? Stačilo zatrhnout, a vrchní lesklý materiál (jako pytle na odpatky) se protrhl a ukázal molitanovou vycpávku.

Jj, ja jsem byla hrda majitelka cernych kreslakovych kozacek 

První krimplenové šaty měla naše spolužačka v roce 1969. K nám na venkov se tyhle novinky dostávaly později a pro nás byly drahé. Já nikdy krimplenové šaty neměla, tak nevím, zda byly příjemné či ne. V diolenu a pak i v některých jiných umělých úpletech to docela šlo. Já ale byla nemoderní a šila jsem si všechno z látek z partiovky a ze střihů, které jsem si sama vyráběla z typového střihu. Buď se to podařilo a nosila jsem to nebo to šlo do koše. V naší třídě jsme každá byla oblečená jinak, žádná džínovotričková uniforma. Ale někdy se nám povedly „medely“, to teda jo 

Ja mela silonove saty z pudy po maminkce do tanecnich jeste v roce 1998, ehm. Na nejake kupovani/siti satu pro me se nepomyslelo. Byly zlute a straslive mi neslusely. A potila jsem se uz pri pohledu na ne. Br.

Pamatujete si nekdo latku „dyftyn“ (nevim jestli jsem to napsala spravne. Z tohoto materialu se sily hlavne kalhoty a kdo nemel dyftynove gate, proste nebyl 

Dyftýn se prodává i dnes a není to absilutně špatná látka, srovnání s krimplenem zde není na místě

Ale ja ho nesrovnavam, ja se jenom ptam, jestli si na dyftyn nekdo pamatuje. Nekdo zde zminil latku sloteru a ja si vzpomnela na dyftyn. Nic vic, nic min.

Zpracování se mi líbí a šaty na 1. obrázku jsou moc hezké, chtěla bych něco podobného, ovšem z jiného materiálu.

@Sibyl, ty kozačky si pamatuju velmi dobře! Myslím, že se jim říkalo natahovačky a byly hnědé. Měly je snad všechny spolužačky. Bylo to také asi poprvé a naposledy v životě, kdy jsem chtěla mít stejnou věc jako ostatní. Ty příšerné boty se mi strašně líbily. Maminka mi z nákupního zájezdu do NDR dovezla krásné červené semišové kozačky s bílým kožíškem západního typu, aby se mi hodily ke kabátu, a já místo nich chtěla ty socialistické hrůzy.:-))

Ty úplně první šaty jsou parádní…

Článek super, ale co to „všechny čtyři šaty“?

Také mě to praštilo do očí. Škoda, článek je jinak úžasný! Také jsem zbožňovala přehrabování se ve skříních maminky a babičky, byla tam spousta nádherných věcí, ale má přecitlivělá pokožka zvyklá převážně na bavlnu se proti těmto skvostům urputně brání, a to i po spolknutí analerginu 

Příspěvek upraven 29.08.12 v 12:22

Opraveno, chybička se vloudila.

A proč se do toho nedávala podšívka, když to tak kousalo?

Šaty se podšívkovaly dost málo, protože se vůbec dost těžko sháněly jakékoliv látky, takže i podšívky, dále většina žen si šila sama, chodilo se do kurzů šití, kde vám švadlena poradila, popřípadě nastříhala látku. Vypodšívkovat sukni není zase tak příliš těžké, ale vypodšívkovat šaty už vyžaduje zkušenosti. Navíc když vypodšívkujete umělohmotný úplet někou další umělohmotnou látku, bude to ještě neprodyšnější. A šatům se většinou podšívkuje jen tělo, nikoliv rukávy. Šily se z toho i kalhoty a ty se většinou ani nepodšívkují, když už, tak jen horní část. Zkrátka i tehdy se muselo pro parádu trpět!

Krimplenové kalhoty patří k mým výrazným dětským vzpomínkám… měly tmavě vínovou, bordo barvu a nějakým zázrakem jsem v jejich případě vyhrála bitvu s mou maminkou o to, že je opravdu nebudu nosit (mohlo mi být 6-7 let). Ale tu barvu na sebe dodnes nevezmu (ani na doplňcích), nepříjemný pocit z té látky už asi z podvědomí nevymažu 

My jsme teď dělali s mamkou čistku na půdě a našli šaty z umělého materiálu (z osmdesátých let) - něco podobného jako krimplen, blíže to určit nedovedu. A mamka říkala, že byly pohodlné i v létě (byly to letní šaty), narozdíl od těch dnešních umělin. Tak nevím, jak to teda bylo…

Všechno to nekousalo. Měla jsem šatovou sukni ušitou z látky koupené v Tuzexu, byla to něco jako krimplen, silnější, ale hladký pvrch v tmavší zelené barvě s většími červenými beruškami a milovala jsem ji. A pak někdy na druhém stupni základky mi maminka koupila opět v NDR tmavě hnědé kalhoty, zvonové s puky, také ze slinějšího umělého hladkého materiálu, ale dost pevného, a ty byly taky fajn. Podobné kalhoty jsem si před pár lety, a také zvonové s puky jen černé, koupila od firmy Vertigo.

Fakt je správně „všechny čtyři šaty“? Nemělo by to být čtvery? Je to přece pomnožné podstatné jméno…ale nechci být hnidopich, to já jen tak na okraj 

Samozřejmě, že je správně „čtvery“. I mistr tesař…

Díky, opraveno, chybička se vloudila.

Já bych chtěla hned ty první modré s bílím límcem. Ty se mi neskutečně líbí.
Stejně, to šití, to je teprve pevnost, bytelnost, žádné to dnešní dvakrát píchnu jehlou, stejně to příští rok nebude moderní, tak se to vyhodí. To musí člověk prostě na starém oblečení obdivovat, že se nerozpadne klidně ani po stu letech.
A s tím štípáním… co já vím, tak se pod šaty nosilo kombiné nebo košilka. To by mělo štípání zabránit. Ale ano, člověka se v těhle materiálech hodně potí.

Kombine se sice nosilo, ale nezabranilo dotyk latky s telem v podpazi. Stacilo se trochu zpotit a nez jsem prisla domu, tak svy v podpazi byly od krve. To same pokud se usily krimplenove saty s limeckam stojackem, brrrr.

Musím říct, že když já prohrabávala babiččino oblečení, tak mě ta látka dostala! Klidně v ní něco přetrpím. Nechala jsem si přešít dvoje šaty. Jedny dokonce bych řekla, že z té stejné fialové látky. Nejsou tak do města a na nějaké delší nošení, ale třeba do divadla super!

Trpěla jsem neskutečně, protože jsem se v krimplenu vdávala 

Jéééé babička mi slíbila že mi věnuje své zásoby téhle látky… (budu se na tom učit šít) Tak aspoň vim jak to vypadá..:)

Příspěvek upraven 29.08.12 v 14:01

@czdena Já taky. A v té době nevěsta nesměla mít ani příliš velký výstřih, ani holá ramena! Měla jsem krimplen z Tuzexu, byl takový jemnější, splývavější a vyšívaný, na tu dobu to byl veliký luxus. Ale horko v tom bylo neskutečné.

Ja jsem se taky vdavala v krimplenu . Mela jsem bily kostymek z konfekce, koupeny na rohu Gagarinky, sukne u neho byla skoro po kotniky, tak jsem si to u sve osobni svadleny nechala zkratit pekne pod zadek.

Z té oranžové hrůzy jsem nosila kalhoty… och fuj! Jinak, střih šatů a propracování je super! Až na ten matroš… Ps:obě moje babičky a kmotra byly švadleny, šila i moje máma. Já ne, já jen ráda nosím precizní práci jiných. Zásoby krimplenu, dederonu a podobně letěly do kontejneru, kdykoliv to jen bylo možné.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 16:00

Když se tak zamyslím nad dobou krimplenovou, nebylo tehdy náhodou ve zvyku nosit pod šaty kombiné? Říkám si, že to mohlo nošení těchto šatů aspoň maličko zpříjemnit (pokud to kombiné ovšem nebylo taky z uměliny). Jako malá jsem si hrála na princeznu právě v babiččiných kombiné a materiál to byl celkem příjemný. Ačkoli to asi bylo kombiné trochu modernější. Na druhou stranu, kombiné + krimplenové šaty se mohlo = ještě většímu hicu Zato spodní prádlo po mámině babičce z krásného jemného plátna, to byla naprostá bomba. Ráda jsem v tom spávala v létě, když bylo v noci horkem k nevydržení.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 16:15

" Na krimplenových šatech, které jsme vytáhly z půdy, kde strávily několik desetiletí nacpané v pytli, není jediná vráska."
Aby taky jo. Moli na to nejdou, myši to nežerou, v přírodě je to prakticky nerozložitelné…ale stačila horká žehlička a bylo po parádě. Pamatujete apartní modré tepláčky na tělocvik z uměliny? Stačilo tzv. jednou „hodit hubu“ a na koleně se objevila díra pěkně kolem dokola „zatavená“ ( vlákno se prudkým nárazem vlastně roztavilo).Měly gumu pod chodidlo jako kaliopky.
Moje tchyně byla zamlada velká parádnice, měla takovéto šaty několikery a ke každým ladící korále. Ale šaty prý fungovaly jako „pařeniště“,byly teplé a neprodyšné.

@Chany, no jo, měla jsem oblíbené červené umělé tepláky, skoro Adidasky, měly jen dva pruhy.:-)) Pak jsem se v nich jednou zadkem opřela o kamna. Nedošlo mi, že jsou ještě dost teplá. A bylo po teplákách. Přes celý zadek jsem měla krásně souměrnou vodorovnou díru. 

Takhle jsem si jednou usmažila fusekle. Babička mi dávala na stará plátová kamna nahřát bavlněné oblečení. Oblékat se ráno do teplého je moc příjemné. No a já jsem to jednou zkusila sama… Ponožky se připekly.

Hned od prvního řádku jsem si říkala, jak těm ženám v krimplenu asi bylo. Navíc deodoranty tenkrát asi moc rozšířené nebyly a mnoho umělých materiálů rádo chytá pachy.

Hned od prvního řádku jsem si říkala, jak těm ženám v krimplenu asi bylo. Navíc deodoranty tenkrát asi moc rozšířené nebyly a mnoho umělých materiálů rádo chytá pachy

Nyxx, bohuzel v te dobe deodoranty moc rozsirene nebyly, prodavaly se pokud si pamatuji, nejake roll-on, ale ty byly tak neprijemne lepkave, ze dodnes si nekoupim roll-on, kdych mela pachnout na sto honu . Navic, obleceni na ven se nemenilo kazdy den jak je bezne dnes, ale prislo se domu ze skoly a nebo z prace, prevleklo se do domaciho a druhy den se saty oblekly znovu, ze byly kolikrat citit potem, to tedy byly. Nepomohly ani nasivaci takovy bily kousky latky(uz si nepamatuji jak se jim rikalo)do podpazi, ktere jsem sice prala, ale moc to nepomohlo. A nevo v lete… dost jssem se potila a kdyz clovek jel v horke saline domu, tak jsem mela propocene cele kolace v podpazi. Dnes si to nedovedu predstavit, ze jsme takhle mohly existovat, bohuzel byla uplne jina doba…

Ty šaty jsou moc hezké, všechny..

Takový podobný zázrak jsem také po babičce objevila , a musela se do něj hned nasoukat, jak jinak. Pravda je, že tenhle materiál skutečně nepropustí vlhkost a pekelně kouše, ale jedno se mu musí nechat, ani po letech neztratí barvu (babička potvrdila), a molům to nechutná…takže, tyhle hadříky přežíjí volně na půdách pro další generace:-)

@firefly Mamka má taky fotky z doby před svatbou a z učňáku - zhruba z doby 1965-1970 a má sukně tak krátké, že bych to skoro považovala za tričko. A to je původem z maloměsta, takže tipuju, že to tam došlo dokonce později. Tak to rozhodně nebue až pozdější záležitost Dokonce dodnes vzpomíná na bílé kozačky 

Našla jsem Burdu z února 1968.Chtěla jsem dát odkaz, ale nejde prokliknout. Každopádně sukně jsou jen těsně nad kolena.
Pár kousků Burdy se sem dováželo, ale koupit se nedala, chodily jsme si kopírovat střihy do knihovny do muzea. Když někdo sehnal výtisk, byl to velký poklad a s různými obmněnami se z ní šilo mnoho let.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 22:31

@Veselý Puntík Kombiné se pod to většinou nosilo, ale bylo většinou opět z umělého materiálu. Jen hodně staré kousky, pamatující snad první republiku, byly z laváblu. V 60. letech už byla kombiné z nepříjemné umělotiny. A příšerně to elektrizovalo, lepilo se to na sebe a vylézalo a jak už tu někdo zmínil, strašně se na to chytaly vypadené vlasy.

Aha aha, a můžu mít tedy úplně hloupý dotaz, proč se nešilo z bavlny nebo z plátna? Bylo to nedostatkové zboží? Nebo to bylo příliš drahé?

V té době se začaly nosit hladké šaty a kombiné z bavlněného plátna by muselo být precizně ušité stejně jako šaty, se zipem, aby nemuselo být volné. Jinak by se pod přiléhavými šaty krabatilo. A konečně ono vůbec nebylo jednoduché koupit nějakou slušnou látku. Bavlněné plátno bylo většinou jen silnější, z toho šla ušít sukně nebo halenka, ale těžko spodní prádlo. Za dob první republiky bylo luxusní prádlo z pravého hedvábí, babička jedno takové měla, ale vůbec ho nenosila, protože „to bylo škoda“. V 50. letech se muselo nějaké hedvábí objevit, protože moje maminka měla několikery vlastnoručně šité hedvábné plesové šaty, ale později už byla jen hrubší bavlna a uměliny. A tesil. To byl fenomén.

Uf, to musely být pro ženy tedy těžce zátěžové roky Ale to stoleté prádlo po prababičce se mi tahalo báječně. Byly to ještě takové ty bombarďáky sešité dohromady s jakýmsi tílkem, všechno obšité ozdobnou kraječkou. Mělo to myslím i legrační otvory na patřičných místech 

Víte, jaké byly tehdy vzory na trhu? A jaká mačkavá srážející se bavlna? A všechno ještě pracně shánět?
Bydlela jsem v Praze, a když mi bylo 16, tak sehnat za jedno odpoledne zimní kabát pro mne, v roce 1974, to bylo běhání s mojí mámou po všech dostupných obchodech v centru, na Václaváku, u nás ve Vršovicích - a stejně až před zavíračkou jsme koupily hnědý, který mi barvou vůbec neslušel, ale byl trochu zajímavý střihem a snad byl i vlněný.

@Ptera, přesně to si pamatuju z dětství. Když jsem něco potřebovala, vzala mě maminka, a během odpoledne jsme oběhly celé centrum Prahy (od Máje přes Perlu, Darex… po Bílou labuť), a pak se vrátily pro to nejpřijatelnější. Byly to většinou kabáty, bundy, boty a tašky (kabát mi babička šila jen jednou a jednou paleto z umělé kožešiny, do tanečních, protože „do tanečních přece nemůžeš přes šaty nosit kabát nebo bundu“. Konfekce nebyla nic moc, bylo velké štěstí neco kloudného sehnat, vybírat barvu skoro nešlo, často to bylo hnusně hnědé, nesnášela jsem tu barvu.
Při nákupu látek to probíhalo podobně - opět všechny obchody s látkami. Babička jim říkala původními prvorepublikovými názvy (u Císaře, U Barhoně).

Věcí z bavlny a přírodních materiálů bylo taky dost, ale umělá vlákna vyvinutá většinou v tehdejší NDR udávala v módě prim. Dokonce to bylo i dražší než přírodniny. Ale vždyť je to stejné jako dneska. Taky se nosí bundy, které vypadají jak z nabarvenýho igelitu, holínky jako módní obuv atd, atd. Za pár let se zase budou divit tomu, jak si někdo mohl obout holiny a gumový sandále místo normálních bot. Zkrátka diktát módy je neuprosný a tenkrát to nebyla nutnost, ale módní hit.

Chodit se v tom fakt nedalo, ale dodnes mám někde bílé sáčko, které drží tvar, a tím, že bylo podšité, tak se nosit tak trochu dalo - když byla zima.
Jímá mě hrůza, když si na krimplen vzpomenu.
Ale nevím proč, mám pocit, že ušití bylo 100× kvalitnější dřív, než teď.

@MartinaMarie Já si takhle na VŠ spálila šaty o ústřední topení na WC. Byly z jakési umělohmotné krajky a pod nimi kombiné z umělého hedvábí. Zavadila jsem sukní o radiátor a okamžitě se objevila veliká díra se zatavenými okraji. Šaty jsem pod touto dírou ustřihla, našila volán a chodila v nich dál. Vtipné bylo, že se o třicet let později tak líbily dceři, že v nich byla na první prodloužené. Jen kombiné jsem jí ušila nové z lepšího materiálu.

Příspěvek upraven 29.08.12 v 23:38

První šaty nad kolena! se v Brně kde jsem studovala začaly objevovat v roce 1967 - 68,do toho co si dnes představíme pod slovem minisukně měly hodně daleko.
Opravdové mini začaly v ČR až po roce 1969 a první průkopnice by mohly povídat jaký to byl průlom:-).

Příspěvek upraven 30.08.12 v 06:28

Kde je problém? Pokud by babičce bylo v roce 1970 40 let, mamince 20 let a Adě 0 let - pak vše sedí.

Před časem jsem někde sehnala starou Monu a ještě nějaký „střihový“ časopis. Moc se mi tam líbí některé střihy. Akorát si neumím poradit s nákresem dílů na čtvrecích a zatím jsem se neodhodlala k postupu pokus - omyl. Krom toho jsou v těch časopisech samozřejmě jiné velikosti a pro mě ne zcela srozumitelné. Nemáte nějaký polopatický návod, jak s tím zacházet?

Pokud si vzpomínám, se stihy na čtvercovém rastru se pracovalo tak, že si uživatel/ka musel/a nakreslit čtvercovou síť ve skutečné velikosti, tj. čtverce zvětšit, a od oka potom překreslit střih podle toho, kudy čára střihu čtverce protínala. Podobné střihy vycházely v časopisech ještě v osmdesátých letech.

@zwedavka v té době čtyřicítky nenosily minisukně:-).Já v té době žila a šila, velké límce přišly do módy až v sedmdesátkách.

@kawi mě zas rozčilují datumy" hojně používané i u vysokoškolsky vzdělaných lidí. "Napište to tam s datumem… ",to vždycky nadskočím .

Taky tak. A dokonce u nás na portálu Ostravské univerzity (!) je záložka ohledně plateb a u toho je napsané: před datumem splatnosti! Už jsem na to upozorňovala učitelku na Katedře bohemistiky, ale zatím se s tím nic neděje.

@blacken bílé kozačky představil Courreges v Pařiži tuším v roce 1965 a byla to bomba, do té doby nikdo nic takového ve světě neviděl. Bílé kozačky a na hlavě čepice tzv. kukly, měla ji háčkovanou nebo pletenou některá pamětnice?
Jak kozačky, tak ty čepice do módy v ČR přišly později, první cca v roce 1969.

Příspěvek upraven 30.08.12 v 06:49

Tak já teda nevím, ale jak je možné, že je mamka nosila už na učňák - ona tak nadčasová být nemohla a určitě to bylo někdy v letech 1965-67, protože v té době ještě žila u rodičů a dodnes vzpomíná, jak jí maminka hodila její minisukni do kamen, že nebude chodit jako lehká holka. Já to nezažila, ale fotky z maminčiných mladých let mluví jinak. Mimoto i třeba fotky z doby před rokem 1968, tak i tam se nachází dost často podobné střihy. Teď to nemůžu ani za nic najít, ale měla jsem to jako přílohu v nějaké knize, která pojednávala o událostech před srpnem 1968. Ono je to asi jedno, každopádně to minimálně mamce vydrželo do let sedmdesátých (prý to dělalo dost problémy, když se ohýbala nad kočárek ). To se pak člověk může divit, že když se ptá na názor, zda je sukně moc krátká, tak podle maminky není nikdy dost krátká 

Prosim ja. Ja jsem mela ty kozacky cerne, spodek vypadal jak z kuze, ale byla to kozenka a vrsek byl z takovego leskleho, a jakobu pomackaneho materialu. A cepici kuklu jsem samozrejme mela k tomu. Pochazim z Brna a dobre si pamatuju, jak polovina brneskych holek v tom litala Kdyz uz jsem u te uniformity, pamatujete si nekdo na jugoslavskou prodejnu, na ulici si uz nevzpominam, ale prodejna byla za byvalou Konvalerii a tam kdyz dostaly neco „betalnyho“ tak v tom behala polovina Brna. Ja si tam kdysi koupila takovou krasnou modrou s cervenymi ruzickami posetou halenku z umeleho materialu, k tomu jsem mela ze Snahy z rifloviny usite na plnem podpadku pantofle s vysitou ruzi a k tomu riflovou sikni a ja v tom litala cely tyden a citila jsem se kralovnou.

Jasně, že si to pamatuju, byl to takový skorotuzex. Měla jsem odtamtud např. lyžařský svetr s čepicí jako komplet, svetr měl boční díly jednobarevné z vroubkovaného pružného úpletu a středové díly s norským vzorem a bylo to prostě nááádherné!

Mate pravdu, na tu dobu co se v te jugoslavske prodejne prodavalo, bylo skoro tuzexove zbozi. Ja jsem jednu dobu pracovala primo ve meste a dokonce jsem bydlela ve stredu mesta, tak 3× do tydne jsem si to stradila do Convalerie, potom do te jugoslavske prodejny a nakonec jsem skoncila u hotelu Internacional v pasazi co byl Tuzex a tam se prodavaly parfemy. To byl muj raj na zemi. Tam to tak krasne vonelo a ja si tam obvykle kupovala Ninu Ricci " L'Air Du Temps. kdyz jsem si ji koupila, tak jsem si pripadala straaasne bohata 

Tohle je titulní stránka z módního časopisu Elle z června 66. A k nám trendy přicházely s několikaletým zpožděním.
Edit: Dle Wikipedie způsobily první minisukně (tím se myslí opravdu mini, nikoliv těsně nad kolena) pozdvižení v roce 1965. Slavné šaty „mondrian“ od YSL z tohoto roku jsou těsně nad kolena. V Anglii, potažmo v Londýně, se nosily minisukně až po roce 1965. K nám vše přicházelo s několikaletým zpožděním, takže první mini se mohly objevit v Praze na úplném konci 60. let, jinde asi ještě o něco později.

Příspěvek upraven 30.08.12 v 09:15

@RenaLange Ano, kukly jsme nesnášeli. V lepším případě byly upletené z kousavé vlny, v horším z ještě kousavějšího polyamidu.

Příspěvek upraven 30.08.12 v 08:49

To je úžasné - ta PEČLIVOST! Takové důkladné a promyšlené zpracování se dnes v běžné konfekci nevidí…

Copak asi najdou naše vnučky a pravnučky, až budou přehrabovat pozůstalost po nás?
Občas takhle přemýšlím, když něco vyhazuju (nějakou tu levnou konfekci, co přežila pár sezón a dosloužila)… Pamatuju, že jsem na základce nosila věci po mámě, dvacet, třicet let staré, dokonce i boty. Sice to byla umělina, ale festovně zpracovaná. Když projdu svůj dnešní šatník, je mi jasné, že naprostá většina těch věcí takhle dlouho nepřežije - natožpak aby ji mohly obdivovat ještě moje pravnučky. (A tak se učím investovat do kvality, mj. i díky MP.)

Přesně tak! Já taky nosila na základce trička po mamce 20 let staré )

A nezapomenu jak se mi jedno tričko strašně líbilo střihem, ale nehodila se mi barva (taková lososová), tak nás s mamkou napadlo dát ho do sava…a ono nic! Jen se ta barva krásně oživila. Fakt nezničitelné věci.

Střihy šatů se mi hrozně líbí ) trošku je jen modernizovat a hned bych je nosila ) A vůbec celý tenhle styl mám moc ráda.

Závidím takové moderní a šikovné babičky - moje babičky jsou obě z takových těch klasických vesnic a módu prakticky vůbec neřešily (to né že bych tím chtěla říct, že na vesnice a móda nejdou dohromady, ale ony prostě ten vztah k módě neměly)…a občas mě to mrzí, protože v šatníku babiček se dají nají krásné poklady - jako tyto.

Z krimplenu jsme měly sborový úbor, když mi bylo ještě nějakých deset let -kolem roku 1997. Byla to kraťičká kolová sukýnka s vestičkou příšerné modré barvy, ale naštěstí se pod to nosila bílá bavlněná halenka. I tak si vybavuju, že sukně kousala i přes silonky. Jako samostný kus to byl ostudný model, ale když v něm naběhlo 30 holčiček na pódium, alespoň byly všechny ve stejném a LŠU si asi v té době nic lepšío dovolit nemohla. Navíc vestička s tou sukýnkou měly bezesporu velikou výhodu nad bavlněnou halenkou, co se týče přepravy v taškách desetiletých holčiček…

@Winniie
LOL, oživit barvu savem, radši ani nechci vědět, co to bylo za pigment 

@mia1987
Taky mám takové nepříjemné tušení, že ani mně se krimplen nevyhnul. Jsem stejná generace jako Vy a umím si živě představit omak té látky, i když si nepamatuji, že bych ho někdy v posledních cca 15 letech na sobě měla. Mám ho v podvědomí 

@Pirek No fakt Jen to tu barvu oživilo, taky nechápu co to mohlo být za barvu. Ale to tričko nebylo z žádného nepříjemného materiálu, naopak to tričko jsem měla hrozně ráda (a dodnes ho mám schované a občas ho ještě nosím)

Příspěvek upraven 30.08.12 v 18:56

Docela dobrý retro. Ty první a poslední se mě docela líbily. Zaujaly mě dobrými střihy. Trochu to přizpůsobit dnešní době, vybrat dobrej materiál a jsou z toho šatičky jak víno v dnes moderním retostylu.

Příspěvek upraven 30.08.12 v 22:20

@merunka89 šaty se stojáčkem, ber rukávů, kytičkový vzor?? To pamatuju, měla jsem je modré…ta kytičkovaná látka byl acetát, když se to namočilo byl cítit octem:-).

Tak to jsme mely stejny vkus … v krimplenu jsem se vdavala a doba kousavych svetru a kousaveho materialu ze ktereho se silo, ve mne zanechala hluboky sram v podobe ze za nic na svete si neobleknu nic, co je jenom trochu neprijemne na omak.

@petruchah přesně! Pamatuju že v roce 1968. kdy byla móda vzorovaných bílých punčocháčů tyto stály v ČR 125Kč, absolventský vysokoškolský plat byl tehdy 1100 Kč!

@Ptera včera jsem byla v HM, byly tam strašlivé, modré a černé pouzdrovky z materiálu mnohem horšího než slotera, i strašlivé krajkové šaty z něčeho podobného tomu co se dřív nazývalo chemlon…fuj to bylo.

@RenaLange Dámy pamětnice, když už jsme tu nakously podvazky a „pohodlí“ prvních punčocháčů, pamatujete některá na menstruační pás? To byla lahůdka!

Bugatti, ja si ho nepamatuji, sice hluboko v pameti mne neco rika, ze jo, ale nemohla bys ten pas priblizit, jak asi vypadal?

Byla to široká, řekla bych asi tak 10 - 12 cm guma kolem pasu, na protilehlých stranách byl přišitý takový lalok ze silnějšího plátna, na jehož konci byl přišitý knoflík. Vložka byla v lepším případě chuchvalec vaty velmi mizerné kvality, v horším případě několik vrstev buničiny, vložené do bavlněné síťky. Ta síťka se na obou koncích uvázala a zavěsila na ty knoflíčky. Nenáviděla jsem to, neb knoflíčky byly přes sukni patrné. Ale tenkrát to asi bylo nutné, vzhledem ke kvalitě prádla v té době. Toto jsem musela nosit kolem roku 1964 nebo 65; v pubertě jsem se vzbouřila a odmítla to nosit.

Bugatti, dekuji za vysvetleni, ale bohuzel tenhle „zazrak“ jsem nastesti nezazila. Co si akorat pamatuji, ze kdyz jsem sla prvni den do osme tridy, tak jsem poprve dostala veci. Strasne jsem se pred mamkou stydela, (tenkrat to bylo vsechno trosku jinaci, nez dnes)a pamatuji si jak mne mamka dala kusanec vaty s ponaucenim jak s tim nalozit a ja jsem mela mezi nohama asi pul kila vaty, ktery byl samozrejme videt pres kalhoty a samozrejme vsichni mne cumali na zadek . Na tyhle veci to byla desna doba.

Tak tohle jsem zažila v nemocnici ještě v roce 1983. Normálně se to už nenosilo, ale v nemocnici se fasovaly vložky z několika vrstev papírové buničiny v síťce, kterým jsme říkaly „kosodřevina“ a k tomu ten pás, v němž ty vložky vůbec nedržely.

Moc se mi líbí ty oranžové a vzorované, ale určitě bych dala jiný materiál .

Moje mamka se vdávala v lednu 68 a měla mini těsně pod zadek, taky má babička na fotkách „neurčitý výraz“ jako by jí bolel zub. Ale myslím, že se ta délka dala pochopit - šaty byly háčkované - od stojáčku až k dolnímu lemu. Jen měly šifonové rukávy a žádný kožíšek. Podle fotek bylo sněhu ke kolenům
Do tanečních - o několik let dříve nosila silonové šaty ke kolenům se širokou sukní alá 50 léta

@Winniie V té době se nenosily výstřihy, nelezla odnikud ramínka ani nekoukalo celé zapínání od podprsenek. Ale sukně byly opravdu brutálně krátké. Ale na druhé straně navzdory nedostatku oblečení i mizerné nabídce látek v obchodech, o kosmetice nemluvě, chodily ženy vesměs upravené. Pamětnice si jistě vzpomenou na líčení řas a malování linek, v lepším případě Brillcilem, ale do tanečních jsme to zkoušely i černým krémem na boty. Makeup byl tak tuhý, že prakticky neroztíratelný, musel se nejprve trošku smíchat s krémem Nivea, což byl vrchol kosmetické péče a nebyl vždy k dostání.

Příspěvek upraven 31.08.12 v 09:56

A pamatujete se, jak se delaly „licka“ zadne specialni pudry, natukala se na tvare rtenka a pekne se rozetrela, kamaradka jednou spechala a udelala si rtenkou dve linky na kazde strane tvare a pak si je zapomnela rozetrit a pak se divila, proc se na ni v saline vsichni cuci … vlasy se barvily Igorou, coz byl maly zazrak, protoze drive pokud nektera slecna chtela byt za blondynu jako treba ja, tak nevim co to uz bylo za kram, ale z hlavy se mne kourilo, sestra na mne musela poustet fen a to uz nemluvim o strupech ve vlasech a nebo kvalite vlasu Az jednou mne mamka privezla z Polska nejaky pripravek, pri kterem mne sice nehorela hlava, ale barvu vlasu jsem mela krasne oranzovou jj to byly casy.

Krásné šaty, tehdejší móda se mi moc líbí. Docela si je dovedu představit s bílými nebo černými kozačkami na zavazování, které se tehdy taky nosily…

Minisukně se koncem šedesátých let v Praze určitě nosily, nosily je ale pochopitelně mladé dívky. Jednak si tu dobu matně pamatuju, za druhé jsem několikrát četla, například i ve Škvoreckého románu Mirákl, že sovětští vojáci byly v srpnu 1968 z těch krátkých sukní a nahých dívčích nohou konsternovaní.

Koncem sedmdesátých let byl pro mne (a mně blízkou subkulturu mládeže) krimplen a šaty nebo kalhoty z něj ušité cosi jako symbol konformity, hlouposti, ošklivosti, poslušnosti, povolnosti vůči rodičům i režimu, zkrátka něco, co mladé děvče s trochou zdravého rozumu nemůže vzít na sebe… 

Nádherná práce. Babička šila taky takto - naprosto precizní vypracování - a maminka se učila krejčovou (ale pak šla studovat). Šila na nás, když jsme byli malí, a vše bylo opravdu profi.
Ale ten materiál je opravdu děs.

Já si pamatuji, že v roce 1968 už se minisukně nosily a v tanečních v 1971 také.
Krimplenové šaty jsou dobře ušité, moje babička byla švadlena a učila mě se podívat na oblečení zespodu, jak jsou ušité švy a zda jsou začištěné apod. Sesazování vzorů byla povinnost. U babičky bylo vždy hodně odstřižků a já si ráda hrála s látkami a knoflíky /dodnes mám po ní zásobu pravých perleťových knoflíků a pravá hedvábíčka/.

@merunka89 tu halenku jsem měla černou s červenýma růžičkama a nemlich stejné pantofle!

Tak to behaly po statlu dva betalni kocouri a je taky mozne, ze jsme staly spolene frontu na tu halenku Moc a moc zdravim 

@666mahu A u Brouka a Babky?
(Mimochodem Babka byl otec hereček Ludmily Babkové čili Lídy Baarové a Zorky Janů)

@Šošana, tam jsme chodily vyjímečně, bylo to na Letné, měly jsme to z ruky. Obíhaly jsme většinou centrum. Chodila tam moje babička s dědečkem za První republiky, to na Letné bydleli, stejně jako rodiče dědečka (prababička s pradědečkem také bydleli na Letné).
Vzpomněla jsem si ještě, že v době mého dětství byla velká konfekce naproti „Masaryčce“, ani nevím, jestli se ta ulice jmenovala vždycky Havlíčkova. A pak na Poříčí, blíž nám. Republiky, bývala také velká konfekce. Možná si je někdo taky pamatuje.

@merunka89 Mne to poprvé potkalo o prázdninách asi v roce 1965 a protože jsem se bála, že jsem nemocná a že by mne mohli poslat do nemocnice, tak jsem to tajila. Dnes nechápu, jak se mohlo stát, že si toho celé dny nikdo nevšimnul… nejspíš kvůli vytíženosti na zahradě a na poli.

Ja si myslim Bugatti, ze byla proste jina doba. O takovych vecech se doma proste nemluvilo ( aspon v nasi rodine) a nejake „povidani“ mamky se sousedkou, kdy se probiraly intinmi veci, jsme byly vzdy poslany ven si hrat na ulici:-). To co dnes vi o sexu dnesni pubertacky, myslim nevedela moje mama ani v triceti .

@Bugatti hlavně jak člověk provlhl se ta hygienická potřeba smekávala anebo dřela…no odporné, raději jsem chodila s balíkem vaty.
Pak tuším v sedmdesátkách se objevily první nalepovací vložky ( jenže zase nebyly k sehnání ),nalepovací byl uzounký proužek uprostřed.
A co teprve erární hygienické potřeby v porodnicích, hrubě síťované… Pokud jste měla stehy ( to měla téměř každá ), a šil Vás nešika, ta síťka se zachytávala za konce šití…odporná doba, raději dál nepíšu, fuj.

@merunka89 Igora byla kvalitní západoněmecká barva, pamatujete přelivy Barpon, jak měly šedivé babičky odstín buď do modra nebo do růžova? .
A což teprve studená vlna kopřivová, stávala 5 Kč! Až se divím že mi na té hlavě něco zbylo…:-)¨.

Barpon si nepamatuji, ale babicky s prelivy do modra a nebo do ruzova ano. Igora byla opravdu kvalitni barva na vlasy, po dlouhe dobe se daly vlasy odbarvit bez problemu. Studenou vlnu si take pamatuji… a pamatujete se na uzky profil, vlozky z Madarska? Kdyz si vzpomenu na tu dobu, co jsem vsechno nosila kazdy mesic mezi nohama a co se nosi dnes, je neuveritelny pokrok v zivote zeny.

Ať se dívám jak se dívám, princesový střih jsem neobjevila. To co je na fotkách jsou vídeňské (francouzské, podélné) švy, nebo záševky. Ovšem vypracování a všechno ostatní je opravdu nádhera. To se dnes už tak často nevidí 

@Renata-střihy mně se nechce hledat výraz " princesový střih " v příspěvkách, asi jsem psala že ty první mini na konci šedesátek bývaly princes, ale že ty velké límce byla specialita sedmdesátek, později?

Po zadání „pricesový střih“ do googlu vyjede první fotka a odkaz… na Módní peklo 

@merunka89 taky jsem měla krešlakové kozačky, měla jsem hubené nohy a tyhle mi neplandaly…:-).

no v tech kozackach snad ani nohy nemely sanci plandat . Ale ze to byly sexy kozacky vo tym zadna 

@merunka89 jooo!!! měla jsem červené dyftýnové džíny, k tomu červenou bundu a řečtí frajeři kterí mě normálně neviděli ze mě byli paf:-).

Příspěvek upraven 03.09.12 v 15:34

Ja mela hnede dyftynove kalhoty a to byly moje jedine kalhoty, ktere jsem za sve mladi vlastnila. Recky kluky si taky pamatuji, jeden z baraku se mne moc libil, dokonce si pamatuji jeho jmeno, Teoklis 

@merunka89 Dyftýn se stále nosí, je to teplejší bavlněná látka, pro děti na zimu k nezaplacení.

Bugatti dekuji za „update“. Doma neziju, tak bohuzel nevim. Pokud si pamatuji, tak na rozdil od krimplenu, se dyftyn dobre nosil.

@dagur Rodila jsem o něco dřív a tohle u nás nebylo. Na druhé straně přísný zákaz nošení spodního prádla v porodnici, to byla taky lahůdka. Ploužily jsme se po chodbách cupitavými krůčky, abychom ten chuchvalec buničiny neutrousily…

Příspěvek upraven 04.09.12 v 09:22

@merunka89 jejda deodoranty, tehdy se jim říkalo intimspraye, kapitolu bych o nich mohla napsat! Na trhu byly deodoranty AB, vyrábala Kozmetika Bratislava, český intimspray Fleur a od Biersdorfu ( vyrábí Niveu) Vionell. Vionell se krom spraye prodával i intimgel, taková hříšnost!
V tuzexu byl Bac a později, v sedmdesátkách se z Ma´darska vozil a občas dostal i pod české pulty Exotic. Pamatujete šampon Melinda? Ten voněl!
Vloni se mě vnuk ptal jestli jsem jako dítě měla raději Happy Meal v Mekáči nebo v KFC. Vysvětlujte tomu dítěti že jsem sousedovým dětem záviděla nebetyčnou lahůdku, chleba s hořčicí, já to nesměla .
Kdybych jim popsala tu hygienu tenkrát, řekli by si že babička byla v mládí pěkné pra*e:-).

Rena, tak ja jsem taky byla vysazena na vsechno co vonelo a na mejdlicka jsem vysazena dodnes. Na BAC si vzpominam, pouzivala jsem hnedy, Intimspray mel mam dojem takovy staroruzovy obal a mne strasne hezky vonel, Melinda byl sampon, ze ktery bych dychala, zajimave ze spray AB jsem si nikdy nekupovala a kdyz zacalo Fa, tak to byla moje parketa a dodnes Fa pouzivam. Ty spraye sice hezky vonely a na chvily i ucinkovaly, ale ja se dost potila a co si budeme povidat, v te dobe kamenne jsme se jeste neholili , takze nez jsem sla z prace, tak jsem se na zachode oplachla, nasprejovala, ale domu jsem stejne prisla s propocenymi kolaci. Kam se ty nase spraye hrabaly na dnesni antiperspiranty a deodoranty.

Nedá mi, abych taky něco nepřidala. Já v té době žila, byla jsem mladá. Nebyl jen krimplen, byly i jiné materiály, umělé i přírodní. Krimplen nosily starší ženy, já ne. Všechno jsem si šila sama a to co jsem tu viděla tak to nebyl zrovna můj vkus. V tom bych teda nešla. Ani střih ani dezén se mi nelíbil. Můžu vás ubezpečit, ze se šily i pěkné věci, já si na ně potrpěla a nebyla jsem zrovna bohatá. Jestli jste viděly film piti piti pá/franc. film/tak takhle jsem chodila já oblečená a učesaná. Dáša

Dobrý večer, prosím Vás, můžete mi někdo pomoci? Budu psat slohovou práci na téma taneční v roce 1969, potřebuji, co nejvíce informací ohledně tanečních. Mám na mysli konkrétně jaké oblečení a z jakého materiálu jste nosili, jaké líčení, účesy, doplňky. Jednodušše vše kolem módy. Děkuji mnohokrát.

Ono to není až zas tak mini, podle poměru délky horní části a sukně se to zdá být kousek nad kolena.
Já v té době teda tahala kačera, mamka nosila mini a babičky zástěru a šátek. Ale babička mého manžela má na fotkách šaty právě ten kousek nad kolena, takže to asi nebylo masová záležitost, ale nelze striktně říct, že to není možné.

Jsem o něco mladší, takže 60. léta jsou pro mne batolecí, ale mluvily jsme se sestrou, která je starší a v roce 70. jí bylo 15 let. Vysvětlení délky sukní je jednoduché. Minisukně se narodila v roce 1965, ukázaly se kolínka, ale narazilo se na problém, že tehdy se nosily punčochy a ne punčocháče. Ty na západě byly běžné od roku 1967, proto se tam začaly nosit výrazně kratší sukně. U nás byl problém sehnat aspoň delší punčochy, ty vyšší prostě měly smůlu. Poroto na obrázkách z té doby u nás ty starší ukazují jenom kolínka, ale mladé holky za každou cenu chtěly už nosit minisukně jako v cizině. První punčocháče v roce 1970 stály 70 Kč (tehdy Kčs) a plat byl sotva 1000 korun. V dnešních platech by takové punčocháče byly asi za 2000! Sestra v tom roce chodila do tanečních a délka sukní se volila tak, aby aspoň překryly okraje punčoch a podvazky. Když ale ale zvedly ruce nahoru koukaly jim ty podvazky, má fotky při tanci na prodloužené. Říká, že sednout si si v takové minisukni a podvazkách bylo docela umění. Navíc sukně se nosily téměř pořád, kalhoty byly vyjímečné. Já se přiznávám, že punčochy nosím i nyní, píšu o tom jinde, ale neumím si představit nosit přes ně tak ktrátké sukně jako se nosily tehdy. Punčocháče zlevnily až v polovině 70. let, ale to už téměř končila éra minisukní, prý češky ale nosily krátké sukně nejdéle, asi aby si je užily, když to zpočátku moc nešlo. Já už byla v tanečních v dlouhých šatech pod kolena.

Přesně, taky si neumím představit že by se nosily dneska tak krátké šaty jako tehdy…a to je prý tahle doba víc „uvolněná“… Stačí když si člověk na sebe vezme jen kraťásky (a to nemyslím žádné hotpants) a lidi už pohoršeně koukají.

Příspěvek upraven 31.08.12 v 10:43