Když dneska tak frčí ty vintage věci, podívejte se, co jsme našly u babičky na půdě. Jsou to čtvery šaty ze 60. let, ušité přesně podle tehdejší módy a z tehdy oblíbeného materiálu: krimplenu. Polyesterový krimplen (Crimplene) je anglický vynález, který se k nám dostával ze západní Evropy a tudíž platil za vzácnost. (V některých zdrojích, např. i v české Wikipedii, najdete, že krimplen je polyamidová látka a pochází z NDR, což není pravda. Mezi polyamidová vlákna patřil např. v ČSSR vyráběný chemlon, silon nebo chemlotex a zahraniční dederon, enkalon, perlon, stilon a další.)
Důvodem, proč všichni krimplen tak milovali, byla - kromě západního původu a módnosti - hlavně jeho nemačkavost. Přírodní materiály bez moderních nemačkavých úprav se špatně udržovaly, pořád se musely žehlit a člověk se v nich pomalu bál někam si sednout. Na krimplenových šatech, které jsme vytáhly z půdy, kde strávily několik desetiletí nacpané v pytli, není jediná vráska.

Krimplen je úplet, je proto trochu pružný. Ne ovšem tolik, aby se z něj daly šít šaty v dnešním stylu, tj. vystřihnout dvakrát obrys těla a sešít na bocích. Muselo se tvarovat, a na vyfocených příkladech uvidíte, že si na tom moje babička dávala skutečně záležet. Používala princesový střih, který dobře sedí; oranžové, vzorované i fialové šaty mají samozřejmě vzadu ramenní záševky, protože jsou až ke krku.

K některým střihovým úpravám, které vypadají jako rafinované členění, někdy nutil nedostatek materiálu (pěkný příklad uvidíte v příštím půdním dílu, kde budou ještě starší šaty). Běžné také bylo odpárávat z už nenošeného oblečení knoflíky, patentky a další věci, které se hodily na nové oděvy. Na fotce dole jsou vidět zbytky nití po ozdobných knoflíčcích. Kdepak asi posloužily?

Fialové šaty už o knoflíky také přišly. Všimněte si ale hlavně tvarovaného okraje nakládaných kapes a rukávů. Čtenáře sobotního šicího článku upozorňuji, že zrovna tohle se také dělá podsádkou - takto tvarovaný lem nemůžete začistit pouhým zahnutím a prošitím.

Pozorné oko si všimne ručního přišití zipu.

Z rubu je patrné, že tkanice zipu byla nejdřív přišita strojem na přídavek a potom ručně skrz naskrz, respektive tak, aby na lícové straně šatů bylo vidět jen nenápadné štepování.

Zářivě oranžové šaty mají tehdy tak oblíbený ležatý límeček s velkými špicemi.
Vzor látky je samozřejmě vystředěný a navíc využitý tak, aby se pasové záševky schovaly mezi dva pruhy.

Záložka na sukni je nenápadně přichycená tenkou nitkou. Krimplen je dost tlustý, aby se šití dalo chytit za jedno očko v pletenině, aniž by na lící bylo něco vidět.

Všechny čtvery šaty jsou střižené přesně podle tehdejší módy: v pase na tělo, sukně lehce rozšířená a velmi, velmi krátká; nahoře jsou příkladně cudné, dole tak odhalené, jak jen tehdejší morálka dovolovala. Mimochodem, takovéhle šedesátkové mini jsou jediné šaty, ke kterým se hodí vysoké bílé kozačky - ovšemže ne špičaté a na kitten podpatečku, ale kulaté a na špalku.

Krimplen se, stejně jako všechny úplety, nemusel začišťovat. Některé přídavky na rubu šatů začištěné nejsou, jiné jsou pro jistotu zaentlované.

A nevýhody krimplenu? Vlastně jen jedna: nedal se nosit. V 60. letech byly ženy očividně ochotné pro módu trpět tak, jak si to dnes neumíme ani představit. Zkusila jsem chvíli pobýt v těch oranžových a drbu se ještě teď: a nejen že látka kouše a je na těle vážně drsná, stačí trochu námahy nebo teplejší počasí a pokoupete se ve vlastním potu.
Výroba umělých vláken s příjemnějším omakem byla pro textilní průmysl dlouho jedním z hlavních úkolů. Dobře, že se to nakonec podařilo a mezi dnešními polyesterovými látkami jsou takové, které se nosí opravdu příjemně.
Informace o krimplenu a umělých materiálech z doby, o níž článek pojednává, jsem hledala v:
Zdeněk Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, 1. část. SNTL, Praha 1981.
Hlaváčková, Konstantina: Česká móda 1940-1970. UPM, Praha 2000.
Bergmanová, Vlasta: Textilana v obrazech a datech. Technická univerzita v Liberci, Liberec 2008.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky