Mami, fakt dík aneb Pekla dětských šatníků

16.11.18 | autor Janča

Říká se, že maminka má vždycky pravdu. Před pár dekádami let jsem o tom pochybovala… zvlášť v případě „pravd“, které zaznívaly před skříní.

Maminky to vždycky myslely dobře, ale některé modely byly spíš za trest. Zdroj: Lyudmila2509 / Shutterstock, Inc.Maminky to vždycky myslely dobře, ale některé modely byly spíš za trest. Zdroj: Lyudmila2509 / Shutterstock, Inc.

V redakci jsme vesměs devadesátkové děti. Staraly jsme se o tamagoči, pařily digihry, na poličce v pokojíčku měly vyřádkované kazety s pohádkami a písničkami, které nazpívali šmoulové… a všechny jsme uměly zatancovat makarénu. Při vzpomínání na dětství jsme se shodly, že nejen hračky jsme měly podobné, ale moc se nelišil ani obsah našich skříní. A také trápení, která jsme s ním měly.

„Jako dítě jsem, co se týče oblečení a ‚užitečných doplňků‘, musela přetrpět tři hlavní nepřátele…“ podotkla Eliška. „Zaprvé punčocháče – takové ty bavlněné ve vybledlé béžovo-hnědé barvě, které jsem musela nosit i pod kalhoty, jakmile se venku trochu ochladilo. Pak nátělník a také kšandy – kterými mi mamka vytáhla kalhoty po o tři roky starším synovi své kamarádky až někam k žebrům, aby mi nepadaly…“

„Hlavně, aby ti netáhlo na ledviny!“

Košilka, tílko, nátělník… ať už tenhle kousek šatníku nazvete jakkoliv, nenáviděla jsem ho. Motal se kolem těla, pod tričkem dělal faldy a když si člověk nedal pozor, trapně mu vykukoval podolek.

Dnes je mi 30 a jsem věčně zmrzlá, takže jsem poprvé objevila praktičnost bavlněných tílek. A moje mamka tak konečně po 20 letech mohla zapomenout větu „Počkej, až tě budou bolet ledviny jako mě.“

„A pod kalhoty si vezmi punčošky“

Aby byla záda skutečně dokonale chráněná, košilka se musela zakasat do dalšího z evergreenů našich dětských let – do punčocháčů. Měla-li dotyčná maminka štěstí, sehnala punčocháče s gumou, která sloužila jako kšandy. A to pak bylo teplíčko na zádíčka, panečku. Co na tom, že se punčocháče zařezávaly tam, kam neměly, a na záchodě jsme se do nich zamotávali. Mimochodem… tyhle punčocháče jednou posloužily mému bratrovi jako mučící nástroj. Natáhl je, svázal nohavicemi k sobě, zvedl mě a zavěsil vzhůru nohama na kliku dveří.

„Mámě trvalo celých 5 let, než pochopila, že přes punčocháče cesta nevede,“ posteskla si naše Hanka. „Bez díry na koleni obvykle vydržely několik krátkých minut. Já totiž byla dost klučičí typ. V první třídě mi na začátek školního roku koupila raději dvoje punčocháče. Jedny jsem roztrhla hned před domem. Nevadí, převlíkneme, ať jsi kočka. Ty padly před školou. Nevadí, Haničko, tady za rohem je krám, půjdu ti koupit nové punčochy, ty šatičky ti moc sluší. Když jsem o velké přestávce přišla za ní s dírou na koleni, řekla jedno (možná dvě nebo tři) sprostá slova a já běhala s krvavým kolenem bez punčoch. Šaty mám nakonec ráda, docela to do mě natloukla. Ale s těmi silonkami je to furt stejné.“

„To budou holky koukat, jaké máš šatičky!“

Moje babička šila dobře, šila ráda. Ovšem naše názory na to, co bych měla nosit, se rozcházely. Nikdy nezapomenu na červeno-bílé šaty s květinkami a neskutečnou záplavou volánů, které se objemem rovnaly tradičnímu kroji. Se svými 20 kily (počítáno i se školní aktovkou) jsem se v nich zcela ztrácela.

Příspěvek sdílený Pantochino Productions (@pantochino), <time style=" font-family:Arial,sans-serif; font-size:14px; line-height:17px;" datetime=„2018-08-21T15:56:10+0­0:00“>Srp 21, 2018 v 8:56 PDT</time>

Obchoďačka Lucka by švandlenkovský um v rodině možná ocenila víc než já: „Mamka mojí kamarádky byla švadlena, takže J. měla na maškarním plese pokaždé nádhernou masku. Jednou byla princezna, jindy zase telefon, budík nebo roztomilá mrkvička. Já takové štěstí neměla. Mamka se se šicím strojem nekamarádila, takže jsme musely vždycky improvizovat. Tady jsou moje TOP 3 masky:

1. Věštkyně – navěste na ni, co se dá! (výroba starší sestry)
2. Mandarinka – velké oranžové tričko, které jsem vycpala polštářem (z vlastní tvorby)
3. Pytel – prostě pytel od obilí s dírou pro nohy a hlavu (maska na poslední chvíli od mamky)“

„Nejdeš na přehlídku“

Když jsem odrostla punčocháčům i volánovým šatům a hrdě nastoupila do vyšší třídy druhého stupně, jako téměř každá holka v tomto věku jsem svůj vzhled považovala za nejdůležitější záležitost na světě. Dlouze jsem tedy hleděla do skříně, a to i ve chvíli, kdy jsme jeli třeba jen na chalupu. Nad teplákama jsem samozřejmě znechuceně ohrnula nos a zamítnuty byly i staré džíny, které jsem měla mít „na donošení a jen tak lítačku po venku“. Oblékla jsem si nejlepší triko a vybrala kalhoty, co mi nejlépe padly. A jen co jsem se v chodbě zahlédla v zrcadle, šla jsem se převléknout. V tu chvíli pokaždé od mamky zazněla ona nenáviděná věta „Nejdeš na přehlídku.“

Přečtěte si také článek Trauma z dětství: Věci na doma, do lesa, k ohni »

Co uslyší následující generace?

Jsem máma čtyřleté holčičky. Košilku, punčochy i kšandy nosí a zatím se moc nebrání. Ale nejsem naivní, je jen otázka času, kdy to přijde. Pravděpodobně jí pak řeknu, že je hlavní, aby jí netáhlo na ledviny… a že nejde na přehlídku. :)

Co maminky nutily nosit vás?

Autor

Janča

Miluje doby dávno minulé, proto má šatník plný retro a vintage kousků. Nad módou se snaží přemýšlet udržitelně a nakupuje hlavně v second handech nebo u českých tvůrců.

Líbil se vám článek?
Váš příspěvek
Oveeec
1875 příspěvků 16.11.18 22:48

Ty modely na úvodní fotce vůbec nejsou špatný. Jinak by mě zajímalo, jestli ten hovor o vzpomínkách na dětství probíhal ústně, nebo jestli členky redakce ty vzpomínky vypracovávaly písemně :-P

JančaMP
8 příspěvků 19.11.18 08:30

Probíhal ústně během jednoho z našich sedánků, nicméně informací bylo tolik, že pak kolegyně dostaly za úkol mi ty nejvýraznější vzpomínky sepsat :)

MP blanka
1490 příspěvků 17.11.18 12:41

Pekla detských šatníků…, no ako sa to zoberie. Neporovnávajte súčasný módny názor a možnosti s tým, čo mali vaše maminky k dispozícii v čase vášho detstva. Móda sa, vďakabohu z času na čas mení, uvidíte, čo budú vaše deti po rokoch hovoriť o tom, do čoho ich vy teraz, v tej najlepšej viere o módnosti, obliekate. Tento aspekt by som nebrala tak vážne. Iné je to s tou dostupnosťou, s možnosťami, z ktorých vaše mamy mohli vyberať. Ani náhodou netvrdím, že v časoch pred r.1989 nič nebolo,ale nemôžete výber v dnešných obchodoch porovnávať s vtedajšou situáciou. Moje deti sú ešte o dobrú generáciu staršie od vás, a ja sa pamätám, ako som bola uveličená, keď som objavila v obchode medzi hnedými a bielymi pančucháčkami bledomodré a bledoružové! Samozrejme, že som ich kúpila, pančušky boli praktická súčasť oblečenia menších detí / žiadne elasťáčiky od výmyslu sveta, ako teraz, neboli /. Neviem, ako dlho ste ich nosila vy, ale snáď nie až do puberty? Samozrejme, ak bol niekto nútený ekonomickou situáciou v rodine nosiť oblečenie až do jeho roztrhania, to peklo byť mohlo.

Příspěvek upraven 17.11.18 v 12:43

Lizbeth
535 příspěvků 17.11.18 14:21

Nátělník, tílko a punčocháče mi byly vždy nepříjemné a proto jsem to nedávala ani svým dvěma dětem..A přežily. Jinak ty hnědé punčocháče jsem si dávaly se sestrou na hlavu a dělaly jsme, že máme dlouhé vlasy :) Něco jako v Budžesovi, jak si hrála na Milušku Voborníkovou :)

aviv
57 příspěvků 1 inzerát 17.11.18 18:30

já tedy nátělníky a košilky dětem dávám- připadají mně v zimě praktické a výběr se přeci vůbec nyní nedá srovnat s těmi za nás. Některé košilky má dcera dokonce oblíbené a v létě nosí místo tílka. Dobrovolně :)
Moje babička ráda pletla - pamatuju si jednu vestu, která měla na zádech strom a z červených korálků jablka: absolutně se v tom nedalo opírat se, takže jsem celé vyučování seděla rovně jak svíčka .)

JančaMP
8 příspěvků 19.11.18 08:26

U nás momentálně prochází košilky, na kterých je Anna nebo Elsa z Ledového království :D Jiné naše čtyřletá princezna nosit nechce, jen v případě nouze (= když jsou všechny Anny a Elsy dané na vyprání) :D

Kryptozoo
192 příspěvků 17.11.18 19:41

V souvislosti s těmi punčocháči s láskou vzpomínám,jak nás do nich rodiče pracně vetřásali-to jsme se trhali smíchy :-)

Matmys
1911 příspěvků 19.11.18 12:15

Jo a já si pamatuju, jak to lámalo nehty, když jsem tam syna pořád natřásala :)
A hlavně si pamatuju, že jste to mohli vytáhnout prakticky dítěti až kolem uší a stejně po třech minutách lezení to prcek zase táhnul jak stíny za sebou.

Jordaan
8297 příspěvků 17.11.18 23:44

V detstvi (a i v dospelosti) me morila babicka pozadavkem noseni „cepicky“. Na hlave nosim, asi i dusledkem toho, nerada cokoliv doted. Predpokladam, ze cepickou a dalsim morila i moji matku, protoze ta mi nikdy cepici, kosilku ani puncochace nenutila. Cepici jsem nosila dobrovolne, kdyz byla zima, silonky k suknim a o existenci kosilek pod tricko jsem se dozvedela pozorovanim spoluzacek (bylo mi divne, ze maji neco obleceneho pod trickem). Hnede puncochace si nepamatuju. Opruz byly pletene svetry z kousave vlny (tez od babicky). Zpetne bych oznacila jako nejhnusnejsi cast meho tehdejsiho satniku vroubkovane kamase (casto s navleky), tenkrat mi to ale tak neprislo.

Příspěvek upraven 18.11.18 v 00:47

Vinca_minor
358 příspěvků 18.11.18 00:36

Moje maminka umí skvěle šít, takže jsem měla pár opravdu hezkých modelů. Plus spoustu věcí po starších sourozencích, ale to mi nevadilo.
Ovšem vždy jsem nenáviděla punčocháče (u nás hezky zvané štrample) a silonky a vydrželo mi to dodnes.

Vinca_minor
358 příspěvků 18.11.18 00:41

Ty červenobílé šaty jsou rozhodně lepší než ty zlaté, holčina vypadá, jak kdyby ji někdo navlékl do vánoční baňky.

Lucelle
312 příspěvků 18.11.18 09:49

Lepší nátělník/košilka, než chodit do školy v lyžařské bundě, jak teď vídávám docela dost dětí.

Paris1789
2871 příspěvků 18.11.18 11:30

Zjistila jsem, že mé vzpomínky na dětství vybledly do té míry, že už si na nic skoro nepamatuju. Asi mne už nebaví to v hlavě pořád převracet, nějak mne to k ničemu neinspiruje. Občas s něčím přijde můj táta, ne vždycky mi udělá radost.
Moje mám hodně šila, takže jsem ty její výtvory nosila a většinou docela ráda. Samozřejmě, že na to, co mi sluší, jsme měly často každá svůj názor, kdo ho nakonec prosadil asi nemusím psát. Což bylo Pyrrhovo vítězství, jelikož jsem ty šaty pak nenosila.
Co mi trochu vadilo byly svetry z kousavé vlny, jiná tehdy nebyla k mání, jak se ty svetry neustále přeplétaly a vlna recyklovala.
Mé děti vyloženě nesnášejí cokoli, co jim pořídím a nakupovat se mnou nechodí. Můj syn ale příjemně překvapil, když si před posledním pohovorem (vzali ho) šel sám nakoupit do HM a celkem si vybral v rámci možností pěkné věci.
Kdysi jsem se tady litovala, jak bych chtěla mít dceru, že bychom spolu pořádaly nakupovací tahy, ale nějak už mne to nakupování přešlo.
Semtam si upletu svetr, hodně mne baví plést a šít na děti, ale zatím nemám pro své výtvory odbyt.

benyka
6571 příspěvků 18.11.18 16:45

Nejpekelnější byly asi tak v šesti letech bleděmodré silonové šaty, ve kterých jsem byla jedinkrát - u babičky na pouti, zato celý den. Romantická volánková a mašličková blbost v několika vrstvách, potila jsem se v tom jako v igelitce, a mám podezření, že to byl zrovna ten případ, kdy mě večer (ještě tam) museli balit do mokrého prostěradla, protože jsem najednou, nikdo neví proč, měla horečku 39,5°C.

DRW
2025 příspěvků 18.11.18 17:03

U nas doma se durazne rozlisovalo obleceni na doma, do skoly, nedelni prochazku ci navstevu a pak na nastevu divadla/koncertu ci vystavy. Navic rodice povazovali za nutnost poridit nam nove obleceni na konec skolniho roku.
Kdyz se na to divam zpetne mela jsem v satniku furt neco noveho a nase babi byla v neustalem kole siti pro sebe a celou rodinu, teda pro tu nasi a rodinu sestry meho otce, rodina kresnicka ta se spolecensky spustila, protoze kresnicek byl ochotny jit v monterkach i do kostela. Nevim, jak to mamka delala, ale pekne nove latky na tzv. lepsi saty sehnala vzdycky. Ale jinak se presivalo z toho, co babiccine sestrenice pri pravidelnych navstevach z reichu privezly (to se tyden jen paralo, zehlilo a vymyslelo, co by z toho mohlo byt) a to nas holky dost bavilo. A jeste jeden zdroj byl, prodejna Rempa prodavala na vahu docela pekne kusy krasnych latek, z kterych zrucna svadlena usila vse. Kdyz se na to zpetne podivam krome bavlnenych puncochacu, jsem osypky nemela z niceho. A moje dcery to mely podobne obleceni na … Jen ja mene presivala ze stareho. Kdyz jsem se schvalne sla podivat do krabice s fotkami, tak zadna hruza to nebyla, ale pripomnelo mi to, ze v 1. a 2. tride jsem nosila saticky, ke kterym jsem mela spoustu vymenitelnych limecku ci fizi (nebo jak se tomu rika)

Moudd
52 příspěvků 18.11.18 17:33

@benyka Možná jsme měly ty bleděmodré silonové šaty stejné :-)Měla jsem je tak v 5-6ti letech,ale vzpomínka na ně je hodně silná.Naprosto neprodyšná hrůza,ve které se v létě nedalo vydržet.Něco jako tělo omotané igelitem.Ty šaty jsem nenáviděla.

czechfashionisto
95 příspěvků 18.11.18 20:44

Já bych řekl, že punčochy, košilky a nátělníky se vždycky nosily, a nosí se doteď. Jen provedení a způsob nošení ( = móda) se mění.

madyb
1 příspěvek 18.11.18 23:41

Tak košilka a punčocháče je to poslední co mi ve školních letech vadilo, vždyť to nebylo vidět.

Temperance
1095 příspěvků 19.11.18 00:05

Košilky (nátělníky) jsem nosila ráda, pokud mě neštípaly švy syntetickou nití - to mám dodnes.
Ale nesnášela jsem punčocháče (jakékoli) pod kalhoty, vadilo mi, že mi po nich kalhoty drhnou - to mám taky dodnes.
A co mě trápilo - maminka mi nedovolovala nosit sukně kratší než po kolena, což bylo v sedmdesátých letech docela kruté ;-)

I.love.cowboys
5 příspěvků 19.11.18 22:01
Pletené kalhoty

Už jsem to tu jedinou pod podobně tematickým článkem psala - nejhorší byly tlustý, široký, kousavý pletený kalhoty zrzavé barvy, které jsem musela nosit ve 14. (!) Hrozné. Nevylepšila to ani mikina z Maďarska.

Oveeec
1875 příspěvků 19.11.18 23:18

Já se naopak dost natrápila mámy, protože mi pořád všechno trčelo- sukně, kterou mi ušila, bunda, kterou mi koupila, vlasy, pořád mi vadilo, že mi někde něco trčí. Na základce jsem musela nosit plátěný sedmiosminový kalhoty, dneska by se tomu řeklo chinos, s červenobíle proužkovaným trikem, což by se mi dneska moc líbilo. Jenomže spolužáci (i já) z toho pobrali jenom to, že mám nějak divně krátký kalhoty.

asterah
345 příspěvků 20.11.18 09:38

Ono je peklo a peklo - moje babka měla strach, že ze všeho rychle vyrostu a tak mi zásadně kupovala oblečení o cca 2 - 3 čísla větší…potíž byla v tom, že svou současnou výšku mám od 11 let a tak nejenom že jsem v té době čněla nad většinou spolužáků jako stožár (a to nejsem nijak vysoká - 168) ale ještě na mně všechno viselo, takže jsem vypadala jako strašák do zelí. moje babka se taky neustále bála o mé zdraví - díky matce, která je strašný hypochondr a zmrzlík, takže moje babka usoudila, že jsem stejná a výsledkem bylo, že mě nutila za každého počasí nosit dlouhé kalhoty a svetry…to jsem vyřešila snadno - do školy jsem to měla cca 1,5 km, takže zhruba v polovině cesty jsem se u kamarádky převlékla do krátké sukně a cestou zpátky opět do kalhot. Plandavé hadry jsem vyřešila taky - díky babce jsem poměrně brzy uměla šít na stroji (šlapacím), protože od svých 10 let jsem si musela šít výbavu, a tak jsem jednoho dne vzala ty „pytle“ a zúžila jsem je na „normální“ velikost - přála bych vám slyšet ten řev, když to babka zjistila… :D

Princezna Anežka
28 příspěvků 24.11.18 23:39

Uffff … ale ty šatičky z druhé fotky se mi líbí ;-)

lašart
4 příspěvky 28.11.18 18:35

Vtipný článek, ale měla jsem pocit, že to psaly moje babičky a ne vrstevnice mé dcery. Já sama skoro pade a ty šílené punčocháče tedy moc nepamatuji, tedy hlavně jsem je nenosila, snad jen v třeskutých mrazech pod oteplovačky. Ptala jsem se mamky a fakt pod kalhoty mi je prý dala párkrát když opravdu dost mrzlo (do školy nikdy). To samé s nátělníkem. Jo, a už tenkrát jsem tedy měla nějaké s umělotinou co celkem držely a ne ty šílené béžové bavlněné poválečné. Já sama své děti také nenavlékám (čepičky až když mrzlo…) takže doufám, že nebudou mít jednou hrozné vzpomínky:). Ale co se týká košilek dnes, musím říct, že stoupajícím věkem je prima mít bedra v teple! A dnes je takový výběr…

maarcy
89 příspěvků 02.12.18 10:46

Asi jsme měly štěstí na švadlenu, tedy já a moje sestra - šila nám maminka a šila to, co se nám líbilo, takže jsme na základce nosily kalhoty do zvonu (v 60. letech), sako jako od uniformy (to nosili Beatles), letní šaty s americkými průramky apod. Ve 12 až 15 letech jsem už dokázala ocenit módní věci, ale na prvním stupni jsem záviděla spolužákům teplákové soupravy, které nosili běžně do školy a my jsme měly tepláky jen na tělocvik.

Barvou roku 2019 je korálová

Living Coral 161546. To je odstín, který bude podle firmy Pantone... Celý článek

Poslední článek:
Proč si přeju ponožky k Vánocům

Autor: Matouš

Jak si užít k Vánocům ponožky a další dárky, které nikdo nechce? Celý článek

Témata článku

Návrháři 90. let

Autor: Ada

Uměli byste vyjmenovat významné návrháře jednotlivých desetiletí... Celý článek

MBPFW 2018: Co se bude nosit podle českých návrhářů

Autor: Dominika

Mercedes-Benz Prague Fashion Week pro rok 2018 momentálně vrcholí v... Celý článek