Super článek - jeden neví do čeho by ty prachy vrážel dřív ![]()
Ale nepochopila jsem tu poslední poznámku o Klírovi a FlexTexu. On tam nakupuje na svoje modely? Mohl by mi to někdo, prosím, vysvětlit? Díky
Nákupy ve Vídni
18.11.11 | autor Ada
Místo abych psala slíbený článek o hedvábí (ale pracuji na něm, nebojte), vyrazila jsem dnes do Vídně. Podívat se po kabelce (mám), zimních botách (nemám - mám další jarně podzimní, ve kterých mi umrznou nohy) a vůbec pokoukat. A teď vám povím, jestli se to vyplatí, jak se tam jede a kam se chodí nakupovat.
Do Vídně se dobře jezdí z Brna nebo z Bratislavy, je to co by kamenem dohodil a na "otočku" v pohodě zvládnete prochodit spoustu obchodů. Jet můžete vlakem: buď na SporoTiket, Brno - Vídeň a zpět za cca 450 korun, ale musí se koupit 3 dny předem a platí na konkrétní vlak; nebo Wien Spezial, máte-li In-kartu s RailPlus, to pak vyjde podobně, ovšem lístek můžete koupit v den cesty, platí 3 dny a je jedno, do kterého vlaku nastoupíte. Autobus: Student Agency jezdí z Brna do Vídně a zpět za 380 Kč. Autem: když se vás domluví víc a složíte se na benzín, může to vyjít celkem levně. Ve Vídni je mnoho parkovišť, a když jedete přes centrum, u silnice jsou umístěné šipky na hlavní parkoviště spolu s údajem, kolik je na nich volných míst. Desetidenní dálniční známka stojí necelých 8 eur, dá se jet i mimo dálnici; nejlepší parkoviště jsou ta v systému Park & Ride, jsou poblíž MHD a parkovné není drahé. Podrobnosti googlujte a vyhledávejte na webu ČD a Student Agency.
Po vídeňských nakupovacích zónách se dá pohodlně cestovat metrem. Při cestování vlakem vystupte na stanici Praterstern (couráky) nebo Simmering (EC); žluťáky jezdí na Praterstern. Vchod do metra je hned u nádraží (v případě Simmeringu pod nádražím...), svezete se na stanici Stephansplatz (z Pratru U1, ze Simmeringu U3) a vyjdete z podzemí přímo u katedrály sv. Štěpána. Podívejte se dovnitř, je to tam krásné - nejvíc o Dušičkách, kdy tu lidé zapalují stovky svíček za zemřelé. Až vyjdete zase ven, stoupněte si tak, abyste měli vchod po levé ruce, a směle vykročte. Než dojdete k Opeře, čeká vás 700 metrů obchodů - většinou spíš lepších a dražších. (Ty úplně nejdražší, značkové, jsou po celém vnitřním městě, kde můžete kličkovat až do zemdlení. Mezi nimi jsou poschovávané různé menší a cenově příznivější kšefty se vším možným, a také obchody se suvenýry a čokoládami.) U Opery můžete pokračovat dál rovně po první velké nakupovací ulici Wiedner Hauptstraße, nebo na zastávce Kärntner Strasse/Oper nasedněte do tramvaje a popojeďte směrem doprava (míněno podle směru, jímž jste přišli) na zastávku Babenbergerstrasse, kde začíná Mariahilferstrasse. Odtud k nádraží Westbahnhof (kde můžete vlézt do metra a jet zase zpátky do centra) jsou to necelé 2 km - a po obou stranách ulice obchod vedle obchodu. Projít si to musíte sami, napsat podrobného průvodce je zhola nemožné. Střípky z Mariahilferstrasse vám ale nabídnu ráda.
Je tu H&M, Zara, Promod, Mango. C&A tu má třípatrový obchoďák a není to úplně to C&A, které známe u nás. Místo přecpané hadrárny je to normální obchod s oblečením. Hned mě upoutaly kabáty, hezké, z dobrých materiálů, žádné odřeniny a lezoucí nitě:

Červený, 99 eur:

Jiný červený, materiál s větším podílem vlny, za 149 eur:

Tenhle světlý se mi líbil: na první pohled kvalitně ušitý, z pěkné látky - vypadal dražší, než byl (opět 99 eur).


Ale abyste nenabyli nějakého falešného dojmu: Vídeň není levná. Jestli si myslíte, že naběhnete na Mariahilferstrasse a budete vlevo vpravo skupovat oblečení za poloviční cenu než u nás, budete zklamaní. Ostatně tahle kabelka Cate Gray v Humanicu to dokazuje víc než výmluvně:

U bot zapláčete nejvíc, jsou poměrně drahé, slušné kožené 100 eur nejdou.
Jak vypadají ceny v období výprodejů nevím, ale slibuji, že to zjistím. Povánoční slevy ostatně už nejsou daleko.
V čem ovšem Vídeň vede o sto délek je výběr. To, co u nás obchody ani nevystavují, neboť "by se to neprodalo", ve Vídni najdete běžně. Chcete levný šunt, střední třídu, drahé věci, superdrahé značkové věci? Všechno tu je. Obchody s obuví (na Mariahilfer je několik poboček Humanicu, Salamandera, je tu Deichman, Stiefelkönig a další obchody) jsou kapitola sama pro sebe. Převládají normální boty. Viděla jsem minimum bot ocvočkovaných, ověšených řetízky a řemínky. Řady obuvi v regálech nejsou černošedé, běžné jsou boty hnědé a koupíte i barevné (i když nutno podotknout, že zas tak moc jich taky není). Špičatou křápu jsem neviděla ani jednu. Jediné boty z této kategorie jsou decentně špičaté společenské lodičky a balerínky (které se nosí např. pod široké kalhoty).

Co se týče materiálu, kožené boty převládají nad umělohmotnými. Boty ze syntetiky koupíte např. v jedné pobočce Humanicu (každá má trochu jiný sortiment) nebo ve speciálních obchodech s lacinou obuví, které spolehlivě poznáte po čichu.
Totéž platí o botách pro muže: pánové ve Vídni koupí normální boty, různými casual modely počínaje a perfektními oblekovkami konče.
Výloha obchodu Robertino (drahé, jistě - Robertino patří mezi ty luxusní - ale uděláte s nimi parádu a vydrží vám sto let):


Umíte si představit, že by se v Česku běžně vyskytovaly obchody specializované na pánskou elegantní obuv? Že by tam superpohodoví čeští chlapi běžně chodili a kupovali si takovéhle boty?
Běžná cenová sorta:

Vlevo pohodlná volnočasová semišová obuv (není to kecka). Vpravo rebelie (taky to není kecka).

Ve Vídni je ostatně spousta krámků (řekněme butiků) pouze s pánskou módou. Prodávají se tam různé barevné džíny, manžestráky, dyftýnové kalhoty i klasické vlněné; saka všech možných střihů; pásky, pánské tašky, čepice, šály, svetry, kravaty, košile, kapesníčky a spousta dalších věcí, které čeští muži ani neznají, natož aby je nosili. A Vídeňáci skutečně chodí lépe oblékaní. Ne že by spousta zdejších chlapů neběhala v riflích a černých bundách, ale: jsou upravení (žádné mastné vlasy, štětiny trčící na všechny strany, jágrdeky apod., často také voní!), nenosí batohy, mívají dobře padnoucí džíny, neobouvají bílé běžecké tenisky a nenosí sportovní bundy. Běžně nosí kabáty, barety (na způsob rádiovky, ne po malířsku za ucho :) ), hezké šály.
Vraťme se ještě k botám.
Tahle čísla znáte, vídeňské obchody?
Znááámééé!


Hned první Humanic od začátku Mariahilferstrasse nabízí rozšířený sortiment okrajových velikostí. Protože vím, jak horko těžko české ženy shánějí velikosti jako 34 nebo 42, zůstala jsem na regálek s dámskou obuví vel. 32 jen němě zírat. Lodičky, balerínky, kotníkové boty, kozačky - výběr sice pořád omezený na základní typy, ale bez problémů vyberete boty do společnosti, do města, k sukni i do sněhu.
Po 34 a 35 nastupují nadměrné velikosti, ulička se táááhne až dozadu... a končí dámskými botami č. 46. Nekecám.

Pánské jsem zapomněla podrobně prohlédnout, ale nejvyšší číslo, které si pamatuji, bylo 51.
Ještě pár obuvních zajímavostí...
Ujeté, nápadné, přitom naprosto normálně nositelné. Není nutné mít na nohách Iron Fisty, aby byl člověk stylovej:

Kdyby měl někdo málo oxfordek, může si dokoupit kousek od Stephansdomu.

Hugo Boss se prodává v Humanicu. Škoda, že cena už je vážně vysoká - oranžová a rezavá jsou momentálně in, s radostí bych se chopila bot i kabelky.



A když jsem nakousla rukavice: ve Vídni jsou obchody specializované pouze na rukavičky.


Kabelky. Tahle z obchodu Majolie Paris:

Colourblocking z vlněné plsti:

Vesele barevné kožené taštičky Mywalit:

Praktická "rozkládací" kabelka, která může být kabelkou do ruky nebo větší taškou přes rameno:

Až budete potřebovat plesovky a budete na ně mít nějakou tisícovku, můžete si vybrat třeba tady. Normální. Bez saténu. V nejedovatých barvách. Bez korzetků. V cenách cca od 6500 Kč:




Za tu cenu se samozřejmě nevyplatí na jedno vzetí, to raději jděte do C&A, kde mají krátké i dlouhé společenské šaty asi tak od 100 eur.
Nebo je tu samozřejmě možnost zajít na křižovatce Mariahilferstrasse a Neubaugasse ke Komolkovi. Tam se dají koupit úchvatné krajky a látky pošité korálky, kameny či peříčky. Metr sice stojí třeba 90 nebo 120 eur, ale co; koupíte metr, omotáte kolem sebe, zašpendlíte a budete mít nejkrásnější šaty v celém Česku.





(Doufám, že se ty fotky dostanou k Pepovi Klírovi. Flex-tex už pak nikdy nebude, co býval...)


Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky