Jsem dítě, který ten bílej rohlík dostalo už krámě, aby neřvalo.
ale je pravda, že veškerej volnej čas jsem trávila venku, pohybový kroužky bez toho abych ten sport musela dělat závodně taky ještě byli. (o svém stravování teď bych radši nemluvila…
)
Brácha je s tím rohlíkem vychovávanej stejně
u počítače sedí stále, ven jde jednou dvakrát do týdne (a mám podezření že „ven“ pro něj znamená ke kamarádovi s počítačem) a hubenej že je skrz něj vidět je stejně…
My to máme asi v genech.
Tlusté děti
@Superstar : ano a každému bude přidělen jeho osobní policajt, který mu bude 24/7 stát za zadkem a kontrolovat, jestli jí zdravě, nebo nezdravě a podle toho mu na daný měsíc vypočítá pojistné. A pro jistotu rovnou strhne z platu svůj plat. To je přece nesmysl a vy to dobře víte.
čímž se dotýkám i runningfox, která spadla smíchy málem ze židle, když jsem napsala, že příčiny obezity jsou dosud neznámé. Ano, jsou a za tím si stojím. Jednou z příčin je samozřejmě nadměrný příjem potravy nekompenzovaný adekvátním výdejem. Jenže vyčíslete onen „nadměrný příjem“ - zjistíte, že je pro každého jiný. Jak to, že někdo může sníst kombajn a nepřibere, kdežto jiný nezhubne ani při přísné hladovce (pokusy s interminentními hladovkami prof. Doberského v ne až tak dávné minulosti budiž příkladem). Jak to, že někdo nemá potřebu jíst a jiný nedokáže přestat. Jakou roli hrají leptin a ghrelin při vzniku a léčbě obezity? Jak to, že některé národy jsou štíhlejší a jiné (např. Samoa) mají za standard dvousetkilového tlouštíka (ač zrovna Samoa není zrovna vzorem špatného jídelníčku a lidé tam byli tlustí vždy). Jakou roli hraje genetika, výchova, kulturní zvyklosti, jaký vliv mají nemoci typu hypofunkce štítné žlázy, cukrovka. Co je příčina a co následek? Jakou roli má při léčbě obezity pohyb? Zjistíte, že moc velkou ne, že pohybem ovlivníte tak 20%, protože většina kalorického výdeje připadá na tajemnou krabičku jménem bazální metabolismus, se kterou si vaše tělo dělá co chce. Prostě zjistíte, že nevíme vlastně nic. Obezita není jen o tom, že někdo moc žere.
@lilijána a já čekala, že jste vytáhla Rettigovou a Vy jen kuskus s přírodním plátkem ![]()
Všichni, kteří nadávají, že kvalitní jídlo je drahé, si falešně lžou do kapsy. Nevidím nic složitého na tom, koupit si maso, brambory, luštěniny a pod a udělat si z nich opravdu dobré a kvalitní jídlo a ani nemusí mít uvedené potraviny certifikát Bio, Eko.
Dostávají mě směsi na palačinky a podobně, co je složitého na tom vzít mlíko, cukr, mouku a vejce a udělat si z toho těsto?
Zážitek ze včerejšího oběda, v menze servírovali polévku „Alan“, název poněkud zvláštní, tak jsem se ptala na složení, dostala jsem i odpověď: maso, brambory, zelenina, hrách, koření…
Kuchařka zapomněla dodat, že v jejím světě je masem označován odporný Junior, nebo co to bylo. Musela jsem se hodně držet, abych ji nešla polévku vrátit s milým komentářem. Popévka byla jako mnohé jiné nepoživatelná.
Nevím, co bych k všem těm názorům přihodila. Snad jen, že se stydím za to, že právě sedím v práci (sedavé zaměstnání…) a dojídám ořechy v medu.
Já a mí bráchové jsme měli výchovu docela tvrdou, i když už na mladším bráchovi lze vidět rozdíl, protože když mu bylo 8, tak jsme pořídili počítač. Já jsem nevěděla, co na něm dělat, hry mě nebavily, internet jsme měli omezený, tak co na něm… Brácha si ale brzy navykl a teď je mu 15 a je zapřísáhlý pařič wovka. Jednu dobu byl opravdu trochu oplácaný (i když ne obézní, to vůbec), ale u nás se to nikdy moc netrpělo (ta tloušťka), maminka ho (respektive nás všechny, protože starší bratr zase po operaci se štítnou žlázou trochu nabral a já mám podle ní postavu taky hroznou a furt do mě reje, že se mám víc hýbat… No, já s ní souhlasím, ale jednoduché to není.
) „buzerovala“, až začal běhat a, co šel na internát, tak už toho ani tolik nesní.
No, když jsme byli malí, tak se televize zamykala (měli jsme tak hodinu, dvě denně), sladkosti se taky zamykaly (což se stále dělá), fastfood neexistoval (vesnice - za celý život jsem byla ve fastfoodu tak třikrát a to teď žiju v Praze), povinně jsme chodili nejméně na hodinu se psem, povinně se doma pomáhalo (ano, slepice jsme taky měli, teď místo nich máme králíky), ve volných chvílích jsme s kamarádkou kreslily na chodníky nebo jsem s bráchama lítala po lese. Moje rodina byla vždy z těch „nízko příjmových“, ale za to se nám maminka vždycky věnovala, sice jsme neměli tohlecto a támhlecto a u moře jsem nikdy nebyla, ale ach jo… Kde jsou ty časy… Doufám, že budu schopná vychovávat svoje děti jako naši (hlavně maminka) vychovali mě, ale nevím… To je dneska buď kariéra nebo děti, mi přijde, i když studuju obor, ve kterém se snad kariéra ani udělat nedá. ![]()
Polévka „Alan“…tak to jste mě pobavila ![]()
Ono je bohužel fakt potřeba vracet jim ty blivajzy s „milým“komentářem, jinak se nic nezmění.
@Superstar No, vážně, ani nevíte, jak se nasměju při jídelníčku. Taková „polévka bedujínská“ (doslovný přepis), to pak nevíte, zda na vás nevyskočí z talíře velbloud, nebo „polévka úterní“ servírovaná v pátek, je taky mňamka. „Technická roláda“ nikdy nevíte, zda tam náhodou nenajdete nějaký šroubek nebo něco podobného. Včera byla „kachnička se špekem a višněma“, dnes nás v menze čeká mimo jiné „kokosová rýže“ (to jako příloha k „Masové směsi Havana“).
@lilijána To s vařením taky nepochopím, já si třeba vařím obědy do práce pro mě a přítele sama. Když na to vlítneme oba, máme oběd za chvilku. Děláme jednoduchá jídla - různé těstoviny (dnes třeba zapečené), květákové placičky, fazole, čočku, kuskus, rizoto, palačinky atd. I sladké si snažím dělat sama, protože oproti kupovaným pamlskům si můžu kontrolovat množství přidaného cukru, nahradit ho třeba medem, dělat alternativy. Ono člověku, který se té řeholi:) v kuchyni vyhýbá, se zdá, že se nad tím musí strávit hrozně času, ale jakmile to zkusí a najde si systém, zase tak moc času to nežere. A pokud jde o přípravu svačin - to je fakt hrozná práce si namíchat ten jogurt s medem, müsli, ovocem, čímkoliv, namazat si housku a tak. To má fakt průměrně schopnej jedinec do pěti minut.
@MUDr.Lant píše:
@Superstar No, vážně, ani nevíte, jak se nasměju při jídelníčku. Taková „polévka bedujínská“ (doslovný přepis), to pak nevíte, zda na vás nevyskočí z talíře velbloud, nebo „polévka úterní“ servírovaná v pátek, je taky mňamka. „Technická roláda“ nikdy nevíte, zda tam náhodou nenajdete nějaký šroubek nebo něco podobného. Včera byla „kachnička se špekem a višněma“, dnes nás v menze čeká mimo jiné „kokosová rýže“ (to jako příloha k „Masové směsi Havana“).
Ten, kdo vymýšlí názvy a kombinace jídel u vás v menze, musí být asi pod vlivem ![]()
Děkuji Vám za prodloužení života…Takhle jsem se už dlouho nezasmála:-) ![]()
@Lola Ale vy si neuvědomujete, že i 120kg vážící muž nemusí být vůbec tlustý. Můj přítel váží skoro 100kg, ale je vysportovaný, má vyrýsované svaly, žije zdravě. Můj tatínek má o cca 15-20kg méně než on, ale vanu má pěknou. Tohle nikdy objektivně neposoudíte a už vůbec ne podle váhy.
@Superstar Klidně Vám pošlu odkaz, na stránky, kde vyvěšují aktuální jídelníček. Dle dlouhodobého pozorvání jsou úterky nejhorší, nejvíc experimentální kuchyně.
Také by nás zajímalo na čem frčí, protože to musí být hodně dobrý matroš, to be jen tak někdo nevymyslel.
Kolega si jednou dal vepořový plátek (nějaké dívčí jméno to mělo) s nějakým přelivem (myslel si, že to je sýrová omáčka), omyl, byla to omáčka banánová. Nedávno jsem v menze viděla vepřový plátek přelitý čokoládou, nebo co to bylo.
@MUDr.Lant Ježiši, koukám, že má,,oblíbená" klasika kuře s broskvej je ještě slabej odvar ![]()
@Sekhmet : Jenom pro upresneni, ty narky o hloupnuti populace jsou podle me neopodstatnene. Vzdy mivali chudsi lide vice potomku. A inteligence se nedistribuuje nijak rovnomerne - to, ze vy i vas partner mate vyssi IQ neimplikuje totez u vasich potomku. V tomhle je priroda docela rozumna a ferova. Leccos jsem o tom cetla, je to docela zajimave, geneticke inzenyrstvi je tedy dle me dost mimo misu. Nemejme o inteligenci lidstva obavy ![]()
@Lola S tou hyperkorektností máte pravdu. Když jsem byla na střední, učili nás, že říct o někom, že je „fat“, je velmi nezdvořilé. Správně se mělo říkat „a bit overweight“ a to i v případě, že to „a bit“ byl ekvivalent ke stum kilům.
Dneska je nezdvořilé říkat „a bit overweight“ ale musí se prý správně říkat „person with voluntarily increased income of calories“. A není na to zkratka (mimochodem, myslím si, že i to je špatně, protože ne každý tlustý je tlustý z přežrání).
A tady už je to taky. Už se neříká „tlustá“, ale „plnoštíhlá“, případně „baculka“, často s přídavkem „sexy“. Upřímně, žena se sto kily není plnoštíhlá, je tlustá a žádný eufemismus na tom nic nezmění.
@Kalanka No, já jsem o tom viděla nějaký dokument, tak jsem jen zopakovala jeho závěry, žádné studie jsem nečetla, ale zdá se mi, že buď lidstvo jako celek opravdu hloupne, nebo já jsem čím dál tím chytřejší (nepravděpodobné)
@Sekhmet A taky máte dojem, že čím je to označení korektnější, tím je to urážlivější?
Já teda moc tlustých dětí nevídám, protože nevídám skoro žádné děti. No fakt, bydlím teď ve vesnici (u Prahy, že by tohle byl ten důvod?) a ačkoli jsou prázdniny v plném proudu, tak je tam mrtvo.
Ráno, odpoledne, večer, o víkendu, venku si žádné děti nehrají, ani na vlastních zahradách, natož na nějakých veřejných plochách společně. A přitom je to na dnešní poměry lokalita klidná a bezpečná, do lesa kousek. Vyšší koncentraci lidouchů jsem zaznamenala akorát v zimě, kdy na ty tři týdny silných mrazů zamrzl rybník a rodiny bruslily.
Na druhou stranu se zvedá iniciativa požadující, aby obec vybudovala cyklostezku na místě běžné polní cesty, protože když po ní jedou rodiče s těmi vozíky, tak to hrozně skáče a dětem se to nelíbí.
Občas si říkám, že tohle ani není změna životního stylu, jak se po nějaké době vždy děje, tohle už sand ani žádný styl není.
(V pubertě jsem si o sobě myslela, jak jsem tlustá a snažila se to maskovat kalhotami, a když jsem onehdy narazila na fotku z mých 17 let, byla jsem vyděšená, jak jsem byla hubená.)
Začíná to už v porodnici, kdy spousta žen prostě nekojí. Tohle fakt nechápu, protože si tím matky zbytečně přidělávají práci a ještě za to vyhazují peníze. Navíc neznám lepší redukční dietu, než je kojení. Aspoň půl roku. Taky je obecně rozšířený nešvar kojencům dělat mléko jaksi silnější. Měl by těm holkám někdo říct, že kojencovy ledviny si to pěkně odskáčou, obezita je tady až na druhém místě. Další pro men nepochopitelná praxe je vozit děti v kočárku dávno po tom, kdy už mrně dokáže samo docela dobře chodit po svým. A aby se nenudilo, strčí mu matka do ruky nějakou dobrotu. Asi aby neotravovalo, když si chce pokecat s kamarádkou, případně když žvaní do mobilu.
Další krize je v tom, že mnoho žen prostě vychovává své děti samo. Tatínek, který by s dětmi blbnul a nenásilně (nebo i násilně, furt lepší, než nic) vedl děcka ke sportu, prostě chybí. Nemusí z nich být hned reprezentanti, však jen stačí, že si děti zvyknou se hýbat. Přidejte školu, kde už na druhém stupni většina děvčat absentuje, protože se odvolává na menstruační potíže (některé mé spolužačky menstruovaly v jednom kuse, až si to tělocvikář začal psát!). Pak taky mraky rodičů neumějí vařit. Záměrně nepíšu matek, třeba u nás častěji a lépe vaří můj muž. No a nakonec je taky obecně rozšířeným nešvarem předepisovat už dívkám kolem 16. roku věku hormonální antikoncepci. Chlapci zase začnou popíjet, protože to je u nás další pro mne nepochopitelně tolerovaný zlozvyk.
Přidejte televizi, nedostatek času rodičů, fastfoody, PC a v každé rodině aspoň jedno auto.
Ano, naše populace okupuje jedno z předních míst ve výskytu nemocí štítné žlázy. Nechci vás strašit, ale už jsem četla studie, které to dávají do souvislosti s masivním užíváním hormonální antikoncepce u nás. Ale počkejme si, třeba je to jen planý poplach. Osobně bych to ale zrovna s hormony nepřeháněla. Na VŠ dobrý, ale se stálým partnerem bych se raději domluvila na jiném modelu.
@Pirek To je právě ono, třetina dětí se nehodlá hnout od počítače, další třetina by i šla ven, ale rodiče je samotné nepustí, a ty zbylé by směly ven (ba dokonce je rodiče i vyhání), ale nejdou, protože kamarádi buď sedí u počítače, nebo bez maminky nikam nesmí.
Runningfox: Nějak nemůžu s Vaším příspěvkem úplně souhlasit. Jsou matky, které kojit prostě z nějakého důvodu nemohou. Ale je fakt, že dost žen zřejmě nekojí bez důvodu.
Co se týče tělocviku ve škole, tak jsem ho prakticky celou školu nenáviděla, zejména kvůli učitelům a jejich chování. S pohybem jinak problém nemám, ale školní tělocvik byl pro mě peklo. A vzhledem k dost brutálnímu krvácení při ms jsem se snažila necvičit, způsobovalo mi to šílené problémy, ale často mi to nebylo dovoleno.
Co se HA týče, tak ta sama o sobě nezpůsobuje nadváhu. U někoho může při ní ale docházet k větším chutím nebo zadržování vody, ale často pomůže jen změna preparátu. Jiný model ochrany je jistě dobrá možnost, ale ne všechny ženy mohou ty jiné modely používat, tak, jako ne všechny mohou užívat HA. Sama ji beru od 16ti, naštěstí vše bez problémů, jinou antikoncepci používat nemůžu.
I přes tohle všechno mám spíš opačný problém - na 170cm se moje váha pohybuje mezi 50 až 55kg. Tyto faktory, o kterých jste psala, jistě mají na nadváhu vliv, ale nemyslím, že by zrovna výmluvy v tělocviku nebo braní HA měly nějak zásadní vliv.
Podle střízlivých odhadů pouhá cca 3% žen nemohou kojit. Všechny ostatní ano. Jsou zde jisté překážky, např. nízká porodní hmotnost dítěte, předčasný porod, porod sekcí, ale to se dá vyřešit. Zcela zásadní je, aby matka kojit chtěla.
Můj případ: mám dvojčata, ležela jsem před porodem 6 měsíců v nemocnici. Už před jejich narozením mi personál vnucoval myšlenku, že je nebudu schopná kojit a při propuštění jsem bez ptaní obdržela recept na umělou výživu. Kojila jsem je celý rok.
Důležité je, že matka chce. Já jsem chtěla.
@runningfox Nevim ve svem okoli o zadne zene, ktera by kojit nechtela. Fakt takove neznam. Dnes jsou zeny porad masirovany povinnosti kojit (pomyslely jste nekdy na to, jak to asi pusobi na zeny, ktere patri mezi ona 3%) a rekla bych, ze bude urcite vice kojenych deti nez v me generaci (je mi 25 let). Presto je dnes detska obezita mnohem vetsim problem. Myslim, ze kojeni na pozdejsi tloustku nijak velky vliv nema.
@runningfox Že matka chce, je opravdu důležité, ale nakonec je rozhodující, jestli chce příslušný kojenec. Pokud dítě zarputile odmítá sát, nenaděláte s tím nic a je zbytečné mít kvůli tomu špatné svědomí.
Já strávila dětství s nosem v knížce… i když po lesích jsem taky lítala a občas jsem musela i obracet seno nebo vůbec být nějak užitečná.
Nadváhu jsem nikdy neměla, a myslím, že to bude souviset se stravovacími návyky: ve fastfoodu jsem dosud nebyla než jednou na zmrzlině (a nechutnala mi); co se týče sladkého, u nás byly vždycky sladkosti výjimečná, skoro sváteční událost, z kupovaných pamatuju vpodstatě jen to, čím mě stihla zásobit babička, a protože nebydlela zrovna za rohem, tak toho přecjen zas až tolik nebylo (a občas ještě mámina guilty pleasure, mandle v hořké čokoládě).
Máma občas pekla, ale rozhodně ne tak, že by si kdykoli bylo možné jít vzít kus koláče. Na hlad se jedl chleba, na chuť jablko, na hodně velkou chuť kompot.
Co vidím teď, mají děcka doma k dispozici skříň nabouchanou čokoládou a bonbony a ládují se pod minimální kontrolou rodičů - a pak samozřejmě nechtějí oběd/večeři, načež mají hlad a -jak jinak- znova jdou na čokoládu…
Pro mě byla vždycky pochoutka i jakékoli ovoce, ale to oni né, to je málo sladké a moc kyselé. A fůůůj. A ještě tak aby si museli maliny nebo jahody trhat!
@Pavučinec plyšový Já tomu nerozumím, jsem zatím bezdětná, ale takové děti jsou? Od mámy nesaje a z láhve ano?
Ptám se vážně, nechci rejpat, ale taková skutečnost je nějak mimo mou představivost.
S tím, že kojenec odmítá sát, jsem se musela vyrovnat taky. Jde jen o to neztratit nervy. Nakonec to šlo.

