Tlusté děti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 14 Další »
Charlene
282 příspěvků 25.7.12 20:02

Jo, už jsem ve škole slyšela i „Proč toho kluka nenecháte prolízt z fyziky? stejně ji v životě nebude potřebovat.“ Od rodiče daného žáka!

Lola
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.7.12 20:21

@Charlene: To znám důvěrně z třídních schůzek, včetně zavrhování angličtiny („kde by tady nějakýho živýho Angličana potkal, žejo pani…“), a maximálního uspokojení z trojky z češtiny (ve třetí třídě ZŠ, což de facto znamená, že dotyčný žáček není schopen napsat jedinou větu bez gramatické chyby).

A pak se všichni diví, proč mají ambicióznější rodiče maximální zájem dostat svoje byť i jen mírně nadprůměrné dítě na víceleté gymnázium, když mají kolem sebe ve třídě takovej materiál.

blacken
2464 příspěvků 25.7.12 20:31

@runningfox S tím tělocvikem je to těžké. Nejsem sportovní typ, nemám ráda sport, nesportuji dodnes. A školní tělocvik a družina bylo peklo. Nesnášela jsem kolektivní sporty, neběhala rychle, nešplhala, neskákala a byla ráda, že žiju. Nemám problémy s váhou, ale kondice není žádnej zázrak a tělocvik se mi opravdu hnusil. Zvlášť na střední, kdy nás známkovali podle tabulek a nejlepších sportovců (je snad jasné, že holka, která chodí 5 let na atletiku poběží rychleji, nebo holka, která má 1,85 skočí 1m do výšky snáz, než já, když se mi tyčka houpe u nosu).

Mamka doma vařila pro těžce pracujícího tátu. Takže denně svíčková, guláš sem tam upečeno. Podle sbírky kindervajíček jsem musela s prominutím sežrat tunu čokolády. Ale zase jsem lítala venku a trhala ovoce, jedla zeleninu. Nikdy mi rodiče netrhali od úst - oba měli problémy s nadváhou, snažili se to řešit sportem - nakonec úspěšně. Někto tu může tvrdit, že jsem měla dobrou genetiku a výhodu života na vesnici. Ale výmluvy, že nejsou kroužky a jsou drahé a jsou nevímcovšechno jsou mimo. Když se rodiče bojí pouštět děti ven, tak si holt musí udělat čas a jít s nima ven. Nebo se domluvit a vzájemně se střídat v hlídání pro skupinku děcek. Na to, aby si děti zahrály nějakou míčovou hru není třeba kroužku, to zvládnou i samy. Když rodiče nejsou schopný se dětem věnovat, na co si je pořizujou?
Ale nepokutovala bych tlouštíky. Každý děláme něco, takže je to fér. Někdo je hubený a kouří, někdo nekouří a žere, někdo nežere, nekouří, ale sportuje až moc…podle mě se u každého najde nějaké riziko…

blacken
2464 příspěvků 25.7.12 20:45

A ještě k tomu zrušení tělocviku - jsem pro částečně - ne zrušit pohyb, ale dát možnost volby. Proč je výtvarka volitelná a prakticky neznámkovaná a tělocvik ne? Osobně často použiju znalosti zeměpisu i literatury, přestože to není můj obor. Takže rozhodně ne jen do kvízu. Znalosti matiky prakticky nemám, krom +-*/ jsem se asi dál nedostala…nebo mám ten dojem :-D Derivace opravdu nedám, ale matika je důležitá spíš kvůli rozvoji myšlenkových pochodů, než kvůli postupům. Ale mít samé jedničky a z tělocviku trojku (v maturitním ročníku to tak měla spolužačka) mi přijde hodně kruté. A já měla jednou i čtyřku - a to jsem cvičila poctivě, nechodila za školu, snažila se v rámci svých možností a byla na tělocvikářku slušná. Takže ano, ráda bych i cvičila, ale chtěla bych mít možnost vybrat si, jestli půjdu na pilates nebo běhat 1500m (to mě opravdu zajímá, co komu přinese uběhnutí 1500m) Jako je to na vysoké…

Charlene
282 příspěvků 25.7.12 20:50

Jéé a já zrovna bych běhalaa ňákej pilates by mě nezajímal :D
U nás to přesně takhle udělal tělocvikář na střední. Teda, museli jsme se dohodnou celá třída - aby nás měl na jednom místě. Ale i v tý jedný malý tělocvičně se to dalo - kluci hráli na půlce hřiště fotbal, holky na druhý vybíjenou (a nesnášeli se, protože fotbalovej míč byl víc u holek a ten na vybíjenou u kluků). Část třídy byla v takovym kamrlíku spojenym s tělocvičnou kde hráli pink-ponk a my jsme byli v roho s kamarádem, co nás učil zdravovědu (tělocvikář byl rád, že děláme „něco užitečnýho“ když už se teda nehejbem) a většina byla v rámci možností spokojená :)

blacken
2464 příspěvků 25.7.12 20:59

@Charlene A právě proto, by měla být možnost výběru. My měli na jaře a na podzim venku atletiku, v zimně gymnastiku a zbytek se hrál volejbal. Plus k tomu ještě kurz plavání 2×, zimní kurz a bruslení. Takže v době plavání jsem měla i 4 hodiny tělocviku týdně. A velmi nerada na to vzpomínám :-D

alex_foster
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.7.12 22:13

@blacken jednou vás těch 1500m asi nevytrhne, ale jinak se nebudete zadýchávat, až poběžíte na tramvaj

blacken
2464 příspěvků 25.7.12 22:19

@alex_foster :-D na to by mi bývala stačila i ta 60m :-D

continuity
5853 příspěvků 26.7.12 00:19
@Lola píše:
Mírně se musím zastat Superstar, co se těch letenek týče.peníze, přestože 65kg matka + 20kg dítě + jejich společný 20kg kufr, platící dvě letenky + 5kg nadváhu zavazadla, váží mnohem méně, než 130kg tlouštík s

nevim tedy s jakym low costem letate, ale u normalnich aerolinek se vaha zavazedel takto nepocita. odbavite se jako skupina a vahy se vam sectou, nerozhoduje jednotlivy kurf.

continuity
5853 příspěvků 26.7.12 00:34

Ad kojeni: no nechci to tady zamorovat historkami z porodnic, jak se dnes tlaci na kojeni. mam jich prehrsel. rozhodne neni dnes matka, ktera kojit nechce pochvalena a tolerovana - co je druhy extrem.
jako osoba, ktera se rozkojuji velice obtizne (z porodnice jsem sla domu tak, ze jsme spolu se sestrama do tech papiru lhaly jak kdyz tiskne - ony potrebovaly tu postel a ja jit domu). sice jsem obe deti kojila dele nez rok, ale zaplatila jsem za to treba tim, mi mizerne spaly (ke starsi jsem treba ukrutne dva mesice vstavala noc co noc kazdou hodinu a dalsi mesic ji to oducovala). v noci se nejdriv budily hlady a pak zasa ze zvyku a v osmi mesicich se to docela blbe odbourava. nikomu kdo tohleto nezvladne si nedovolim rict ani popel, protoze je to opravdu rehole a nema kazda manzela, ktery dela dvanactky, takze je nejdyl ob tri dny doma a tudiz se jedna muze alespon trochu prospat. jinak by mi zcela jiste hrablo a bylo by nejenom po kojeni, ale taky po mame.

cibetka 1
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 08:00

Dost mne děsí názory na tělesnou výchovu. Dle mého názoru by jí naopak mělo být více a tvrdší, takové výmluvy jako nepohyblivost, nešikovnost atd. netolerovat. Protože vše se dá natrénovat a ten těocvikář to moc dobře ví, jen je potřeba se trochu snažit a trénovat. Tak jako se doma učí děcka slovíčka, mohou si natrénovat běh, chytání míčem, prvky z gymnastiky doma za barákem. Je to předmět jako jiný a nevím, proč by měly být normální úlevy. Díky nim to taky dnes vypadá tak, že na tábor přijedou děti a NEUMÍ chytit balon, ba se ho dokonce bojí. A těch je většina. Já bych ty děti snad rodičům odebírala, co proboha celé dny s těma dětičkama dělají, že je nenaučí naprosto nic? To si neuvědomují, že ve zdravému, pružnému těle se bude lépe i prokrvovat mozek, tudíž lépe myslet? On totiž běh, gymnastika, míčové hry vám DAJÍ něco do života, i když vás nebaví, už jen to že musíte zatnou zuby a makat. A to dnešní děti potřebují skutečně hojně. Když si totiž zvyknou dělat jen to co je baví, většina bude jen dřepět a vyžírat se. Rodič a pak i učitel je tady od toho, aby jim to nedovolil. Protože jakmile si zvyknou v mládí překonávat překážky, což jde sportem naučit nejlépe, budou mít mnohem jednodušší život a já jako rodič toužím po tom, aby mé děti toto všechno hravě zvládaly a proto se o to taky budu starat. To mi připadá jako norma.

top topic
967 příspěvků 26.7.12 08:23

@cibetka 1 :-D Ale v podstatě souhlasím, až na to odebírání dětí rodičům:-) Ale myslím, že diskuze, která se tu vede o tělocviku se může vést o jakémkoliv předmětu, od češtiny po zeměpis, každý měl někdy kantora, nebo na něj nějak narazil, který byl kretén a buď přehnanou aktivitou nebo naopak kašláním na předmět, dokázal daný předmět jedinci úplně znechutit. Myslím, že to, že někomu se nelíbí výuka nějakého předmětu na škole, z něj ještě nedělá člověka, který chce pro své děti extra úlevy a nenaučí je překonávat překážky.
Já jsem měla odmala nadváhu, chvilku jsem spadala i do kategorie obézní. Někdy na střední jsem začala běhat. Sice jsem myslím nic nezhubla, ale aspoň jsem natrénovala běh tak, že když jsme běhali na čas 1500, zaběhla jsem ji pod 7 minut (to byl nějaký tabulkový limit, do kterého jsme to měli zvládnout) jen s dalšíma dvěma holkama ze třídy. Fakt jsem na sebe byla tehdy hrdá:-) Stejně tak jsem doma natrénovala 6 druhů (fakt nekecám:-D kotoulů a z 5 jsem měla za 1, trojku z tělocviku jsem fakt nechtěla. U nás ve třídě mělo jedničky asi jen půlka holek, druhá měla dvojky.

Lola
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 08:38
@continuity píše:
nevim tedy s jakym low costem letate, ale u normalnich aerolinek se vaha zavazedel takto nepocita. odbavite se jako skupina a vahy se vam sectou, nerozhoduje jednotlivy kurf.

S low costy nemám žádnou zkušenost. Linkové lety mají většinou limit 23 kg a máte pravdu, že lze se domluvit, i když jen případ od případu (úřednice Austrian Airlines v Bangkoku se např. zajímala i o váhu mé kabelky, když jsme měli jeden kufr 24kg, tedy o kilo nadváhu, v Praze jim to bylo jedno). Ale chartery s Travel Servisem (netuším, zda to lze definovat jako low cost, CK Fischer nepovažuji za nijak low cost cestovku) mají od loňska limit 15 kg a cestovní smlouva výslovně uvádí, že v rámci rodiny nelze sčítat.

cibetka 1
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 08:42

@top topic
Já mluvím o dětech, střední školu považuji již za skoro dospělou. Je fajn, že jste sama trénovala, ale už ve věku, kdy jste pobrala rozum, začala být zodpovědná sama k sobě a došlo vám, že je třeba něco dělat. /popravdě mnoho lidí v lenosti zůstane i v dospělosti a nic neudělá, i když se sobě nelíbí, protože se to nenaučili, takže pro vás stejně bod k dobru :)/
Já mluvím o věku od školky do základky, pak už děti mají určité návyky, které jim přetrvají až do smrti - potřeba pohybu. O jiných předmětech v rámci diskuse tlustých dětí nepíšu, jakkoli jsem zastáncem učení i neoblíbeného, obzvláště matematiky, ale to je na jinou diskusi.

darkwulf
29 příspěvků 26.7.12 08:49
@cibetka 1 píše:
Protože vše se dá natrénovat a ten těocvikář to moc dobře ví, jen je potřeba se trochu snažit a trénovat. Tak jako se doma učí děcka slovíčka, mohou si natrénovat běh…

Ako astmatické dieťa so značne zníženou kapacitou pľúc (40%) oproti zdravým jedincom som nenávidela dlhé trate. Čokoľvek nad 800m som prosto v limite neodbehla. Nebolo v mojich silách to udýchať a zároveň sa vôjsť do limitu.
Nenávidela som zároveň našu fašistickú telocvikárku (našťastie len dva roky, potom bola odídená), ktorá ma ich nútila behať i napriek lekárskym správam.

Na 60m a 100m som dievčatá prešprintovala, na 60m som dokonca bývala pravidelne prvá. Šport milujem. Plávam, lyžujem, hrám tenis, squash, hrala som volejbal roky (hádzanú som nechala, priveľa behania hore-dole).

Ale bojovanie kvôli zhoršenej známke z telesnej kvôli nesplneniu všetkých limitov, na inak čistom vysvedčení… Grr.
Niekedy by prosto stačilo rozumné uváženie.
A to mnohým kategorickým výrokom tu uvedeným chýba.

cibetka 1
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 09:50
@darkwulf píše:
Ako astmatické dieťa so značne zníženou kapacitou pľúc (40%) oproti zdravým jedincom som nenávidela dlhé trate.

Já píšu o zdravých dětech. A jen tak mimochodem, moje druhé dítě je astmatik a přesto od malička sportovalo, což ho určitě zbavilo spousty horších problémů a záchvatů. Mimochodem Tomáš Dvořák je dost těžký astmatik a neběhal špatně, že jo? Je ale fakt, že trocha lepšího přístupu učitelů by na závadu nebyla. Možná ale mám jiný náhled, neb jsem dlouhá léta prožila s trenérem, viděla hodně astmatických dětí, kterým docela tvrdý sport značně pomohl od potíží. Jen to chce pomalu přidávat zátěž.
U svého dítěte jsem vypozorovala, že spouštěčem záchvatu byl stres a nikdy ne námaha.

runningfox
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 09:54

Mne tělocvik vždycky bavil, nikdy jsem se neulila a když nám hodina odpadla, mrzelo mne to. Však to byly ty nejlepší hodiny.
Všechny disciplíny mne bavily a měla jsem dokonce nějaký ten odznak zdatnosti - bronzový? Už nevím.
Na známky se fakt nepamatuju, bylo mi to jedno. Ale určitě to nebyla pokaždé jednička. Protože jsem zlobila občas. No a co.

runningfox
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 09:58

@cibetka 1
Přesně tak, přemáhám záchvaty smíchu, když vidím své bližní v nejlepších letech dobíhat tramvaj. Děti postrádají základní pohybovou koordinaci, ujít nějaký delší úsek pěšky (5 km) je pro ně asi vražedné a to s tím míčem jsem mi vzala z úst. Když vidím někdy děti o hodinách tělocviku, co tam na hřišti předvádějí, je mi jich normálně líto.
Co se to s námi stalo??
Můj syn si stěžuje, že si nemá s kým zahrát volejbal.

darkwulf
29 příspěvků 26.7.12 10:04
@cibetka 1 píše:
Já píšu o zdravých dětech.
U svého dítěte jsem vypozorovala, že spouštěčem záchvatu byl stres a nikdy ne námaha.

Nevyčítam nič konkrétne vám. Verím, že ak máte v okolí pozitívne príklady, zvádza to ku generalizácii.
Ako som písala, šprinty som behala skvele, ale na dlhé trate som dostatočne zdravá, aspoň vtedy, nebola. A tak nejak to vo mne vypestovalo aj trvalejší odpor sa o behanie, ako o šport, pokúšať (to sa ale snažím zmeniť).
Skôr lobbujem za individuálny, rozumný, prístup.

Katka2305
135 příspěvků 26.7.12 10:30

K tomu školnímu tělocviku: já jsem poměrně dost na sporty nešikovná, zejména tam kde se vyžadují rychlé reakce a dobrá koordinace pohybu, ale ve škole jsem byla dostatečná šprtka, abych se opravdu naučila co šlo. Na základce jsem měla ještě docela dobrou tělocvikářku, i když teda od té doby, co jsem jednou blbě skočila přes kozu a shodila ji, částečně na sebe, jsem se prostě začala bát (těžko říct, jestli by tomu lepším dáváním záchrany bývalo šlo zabránit). Navíc v hodinách tělocviku se téměř vždycky jelo systémem 1 hodina ukázka a procvičení určité věci, další hodina už zkoušení. Gymnastiku mě naučila kamarádka, jinak bych nezvládala, prostor věnovaný tomu ve škole byl naprosto nedostačující, rady pro domácí naučení nulové. Na gymplu byl problém, protože naše tělocvikářka sama většinu věcí moc neovládala (bývalá gymnastka, ale trojtakt nám předvést nedokázala), takže o to víc si na nás hojila ego. Podařilo se jí zhnusit mi většinu cvičení typu aerobiku. Až na VŠ mě kamarádi dostali ke sportům, lyže, kolo, kanoistika, a to mě začalo bavit. Ve skoro 35 letech vážím o něco málo mín než na střední škole a mám mnohem lepší postavu. Jinými slovy, tělocvik v podání některých učitelů může od sportů opravdu odradit.
Jo a ještě jedna věc: jeden tělocvikář mi říkal, že zatímco vytrvalost se natrénovat dá, rychlost je vrozená. Asi proto jsem měla vytrvalostní běhy většinou mezi nejlepšími, ale na sprintech jsem pravidelně bývala poslední :-)

ciernykocur
132 příspěvků 26.7.12 10:31

@cibetka 1, ja s vami v skutočnosti +- súhlasím. Problémom sú učitelia. Nevysvetlia techniku, celé je to živelné, ale na blbostiach bazírujú. Hodiny, kde nám niečo vysvetľovali som mala rada, kde sme sa zameriavali napríklad na techniku jednotlivých typov odpalu na volejbale. Ale hodiť ľudí, čo nevedia ako to správne robiť rovno do hry je priam nebezpečné.
Tým nehovorím, že voľné hry sú zlé. Dodnes spomínam ako sme na športovom krúžku mali takú naháňačku, že domček bolo visieť na kruhoch, alebo byť vyšplhaný na štóse švédskych bedien a podobne. To bolo práve o individuálnej pohybovej kreativite.

runningfox
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 10:45

Já si ale myslím, že vést děti k pohybu, tedy spíš: nezabít v dětech radost z pohybu, by měli právě rodiče! Tělocvikář může ty vlohy rozvíjet, dát vám návody, techniky, ze své pozice odborníka říct, co děláte blbě, ale chtít od něho, aby vám vnutil lásku ke sportu prostě nemůžete. Jsou i tací, ale těch je sakra málo. Já osobně jsem nepotkala ani jediného.
Musím ale konstatovat, že má matka by mi tu náklonnost ke sportu předat nedokázala. Byl to můj otec, bývalý gymnasta a sportovní univerzál, který mne k tomu vedl. On by nesnesl, abych neuměla hvězdu, neuměla s míčem, nesnášel kňourání a sebelítost, pěstoval ve mně se smíšenými úspěchy vytrvalost a odolnost. To je práce rodiče, škola už může jen ladit, si myslím.
Moje matka razila heslo Sportem k trvalé invaliditě a chlubila se tím, že umí jezdit na koni, zato neumí jezdit na kole. Můj táta z ní rostl.

Pavlena
841 příspěvků 26.7.12 11:50

Ad známky z výchov. Tyto předměty by se vůbec neměly klasifikovat, a když tak jen slovně. Mají do dětí zasít dobrý vztah k pohybu, hudbě, výtvarnému umění.
Bohužel v okolí vidím opak, viz i tato diskuse.
Přitom to není tak složité. V tělocviku nechám kopyta učit se zdravovědu a první pomoc. V hudebce nechám tu hluchou část třídy napsat referát o Mozartovi. Ve výtvarce referát o shlédnuté výstavě. Je to takový problém?

Chanel-Diorová
27 příspěvků 26.7.12 11:59

Já jsem jako dítě byla neustále venku, lítala jsem s klukama, hráli jsme vybíjenou, fotbálek, na honěnou… Ale v tělocviku jsem nedokázala vyšplhat po tyči ani metr :) Jediné k čemu jsem se dostala, bylo vyskočit na tyč a držet se jí jako klíště, ale neposunula jsem se ani o centimetr :) A v první a druhé třídě jsme měli plavání - to byl pro mě horor (neuměla jsem plavat, učitelka po mě jen řvala…byly to hodiny plné stresu (a stejně jsem se pořád jednou nohou odrážela ode dna :). Plavat mě naučila až babička někdy ve čtvrté třídě, v klidu, bez křiku a stresu. Šel mi běh /ať na dlouhé nebo krátké tratě a míčové hry. Na gymnastiku jsem byla levá :)))
Každopádně si myslím, že hodina tělocviku na jednu stranu je pro děti přínosem /trošku se rozpohybují a provětrají mozečky :), na druhou stranu mohou být iniciátorem šikany, kterou ještě mohou učitelé podporovat svými poznámkami. Podle mě by bylo fajn opustit nějaké,,tabulky" podle kterých se známkuje a zároveň kromě klasiky zapojit i jiné (pilates, jóga, cvičení na míčích, atd.). Ne každý má sportovní vlohy, ale kdyby se v tělocviku neznámkovala podle tabulek, jistě by to i těm méně sportovně nadaným dalo něco víc než jen stres a strach, že se ztrapní.

Katka2305
135 příspěvků 26.7.12 12:10

@runningfox Naši nebyli nijak moc sportovní fanoušci, takže vyloženě ke sportu mě nikdy nevedli, na druhou stranu mě nikdy od něj nezrazovali. Nicméně běžky a turistika byly normální součást rodinného života a dovolených, to ale nepovažuju za sport. Co bych čekala od tělocvikáře je to, že nějak přístup ke sportu systematizuje a přinejmenším od něj neodradí. Bohužel tu vidím dost svědectví lidí, kteří prostě nejsou super nadaní a systém školního tělocviku a konkrétní učitelé je odradili, stejně jako to bylo u mne. Je to stejné jako s matematikou - člověk má nebo nemá vlohy, ale přinejmenším by mu škola neměla tu matematiku zhnusit a měla by ho naučit základy. A že jsem v životě doučovala pár lidí, jejichž matematikářům bych byla s chutí nafackovala.
Když už jsem u paralely s matematikou, tak se dá říct, že výmyk na hrazdě je mi platný asi tolik jako většině lidí integrály. Zato by se mi hodilo třeba umět se pořádně rozcvičit nebo protáhnout po svalové námaze, nebo třeba mít nadřený ten zatracený trojtakt :-)

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 14 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek