Tlusté děti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 14 Další »
Pirek
7060 příspěvků 26.7.12 12:18

Přiznávám, že jsem od přírody velmi líný člověk, ráda dlouho spím (ale to prý všichni lidi mého znamení zvěrokruhu :D ) a k různým akcím mě musí někdo donutit, dokud se nestanou bežným návykem.
Na střední jsem byla nesportovač, ale přirozeného pohybu jsem měla dost. Teď ho mám méně, tak musím chodit pravidelně plavat, jezdit na kole a hrát badminton, jinak bych zase tak zlenivěla. Jediné, k čemu nutím já ostatní, je pěší chůze a turistika, miluju procházky se psem.
Ke sportu jsem získala (pozitivní) vztah až na výšce, kde jsem si v rámci povinných sportovních předmětů ve vidině maximální flákárny zapsala vodní turistiku. V ní jsme hned první týden nastoupili do univerzitního bazénu, kde nás lektorka učila se dostat pod vodou z kajaku a ty šikovnější i eskymácké obraty. Pak každý týden hodinu a půl makačka proti proudu, aby se člověk mohl kousek svézt dolů, střídání kanoí i kajaků. Pro mě to byl naprosto ohromující zážitek, který ve mne po dvou semestrech vypěstoval chuť aspoň maličko sportovat.

ciernykocur
132 příspěvků 26.7.12 13:48

@Katka2305, hovoríte mi z duše!

ooola
129 příspěvků 26.7.12 15:51

V několika příspěvcích tady se píše něco ve smyslu „tělocvik mi nešel, ale tlustá jsem nebyla, to ne“, ale já mám paradoxně vzpomínky na základku, že v tělocviku byly nejlepší právě tlusté holky. Hlavně v kolektivních sportech, protože všechny převálcovaly, ale uměly i třeba dobře běhat, posílaly se na všechny soutěže a reprezentace a tak. Takže i když třeba měly nadváhu, bylo to úplně něco jinýho než dnešní tlouštíci co odmítají ujít dva kroky. Já jsem byla tak nějak přiměřeně hubená, ale byla jsem pořádný nemehlo (a nejspíš jsem dodnes), neuměla jsem třeba přehodit míč přes hřiště. Ale úplně nejnešikovnějších na tělocvik bylo pár holek, co byly úplná tintítka.

No a ještě jedna věc, která se sem hodí: vždycky mě pobaví v restauracích, když mají v menu sekci „dětská jídla“. Ta obsahuje vždy bez vyjímky špagety s kečupem a poloviční porci smažáku. A když je jó výběr, tak ještě kuřecí nugetky. Mám ročního synka a už několikrát jsem si říkala, že by bych ocenila, kdyby měli třeba neosolený brambory se zeleninou nebo něco podobnýho, ale ne, všude jenom smažák a kečup

Pavučinec plyšový
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 16:05
@runningfox píše:
Já si ale myslím, že vést děti k pohybu, tedy spíš: nezabít v dětech radost z pohybu, by měli právě rodiče! Tělocvikář může ty vlohy rozvíjet, dát vám návody, techniky, ze své pozice odborníka říct, co děláte blbě, ale chtít od něho, aby vám vnutil lásku ke sportu prostě nemůžete. Jsou i tací, ale těch je sakra málo. Já osobně jsem nepotkala ani jediného.
Musím ale konstatovat, že má matka by mi tu náklonnost ke sportu předat nedokázala. Byl to můj otec, bývalý gymnasta a sportovní univerzál, který mne k tomu vedl. On by nesnesl, abych neuměla hvězdu, neuměla s míčem, nesnášel kňourání a sebelítost, pěstoval ve mně se smíšenými úspěchy vytrvalost a odolnost. To je práce rodiče, škola už může jen ladit, si myslím.
Moje matka razila heslo Sportem k trvalé invaliditě a chlubila se tím, že umí jezdit na koni, zato neumí jezdit na kole. Můj táta z ní rostl.

No, ale zase na druhé straně pohyb ještě nemusí nutně znamenat sport. Někdo na to prostě není, stejně jako každý nemá výtvarný či hudební talent, ale rodiče by přinejmenším mohli dětem vštípit, že procházka je lepší zábava než vysedávání u počítače, ledaskam se dá dojít pěšky bez auta, sníh je na koulování a sáňkování a tak podobně. Nutit rozené nemehlo udělat hvězdu, přeskočit koně nadél, sjet černou sjezdovku na lyžích nebo strefit se míčem do koše, to může vést leda k trvalému odporu k pohybu, když už ne k trvalé invaliditě.

Pavučinec plyšový
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 16:06

@ooola Ano, a ještě taky hranolky jsou typické dětské jídlo!

ooola
129 příspěvků 26.7.12 16:56

@Pavučinec plyšový jasně, tak co jinýho ke smažáku a nugetkám:-)

MP Barbucha
3716 příspěvků 26.7.12 17:14

Dětská jídla v restauracích mě dostávají:-) Hranolky, nugetky, smažák, řízek. Když už musím s dětmi jíst v restauraci, objednávám jim přílohovou rýži. Naštěstí jim oběma chutná i suchá, někdy se stane, že ani omáčkám v restauraci nevěřím a fakt nebudu cpát svoje děti potravinami z pytlíku. Naopak nedaleko bytu máme skvělou restauraci, kde vaří poctivé jídlo z poctivých surovin, tam jim klidně objednám i svíčkovou:-)
K tělocviku. Vždycky mi přišlo nespravedlivé známkovat hudební výchovu podle zpěvu, výtvarku podle toho jak kdo umí kreslit a tělocvik. Tyhle předměty, které vyžadují talent by měly být známkované podle snahy a zapojování se.
My jsme měli ve škole skupinu holek, které zásadně necvičily. Buď byly nemocné, nebo zapomněly cvičební úbor, nebo je bolela noha…:-) Pak jsme měli na známky běhat, skákat do dálky atd. V mládí je ještě znát, kdo má nějakou tu kondici a talent vrozený, takže tyhle holky si třeba vyběhaly a vyskákaly jedničku. A lidi, kteří cvičili celý rok jak blbí, ale prostě se nevešli do limitu pak dostali dvojku. Nejde o tu známku, spíš že dvojka z těláku je prostě takové stigma trochu..
Já jsem v dětství dělala polozávodně atletiku a pak jsem začala jezdit na koni, až do svých 23 let jsem jezdila denně, někdy i několik hodin. Takže jsem svou kondici brala jako samozřejmost. teď po dvou dětech, kdy jsem se v těhotenství nemohla kromě procházek vůbec hýbat - bylo mi špatně - si tu kondici pracně snažím vybudovat.

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 17:16

.

Příspěvek upraven 26.07.12 v 17:21

MP Barbucha
3716 příspěvků 26.7.12 17:17

A kdyby někdo hledal inspiraci pro zdravé dětské jídlo, u kterého si ještě užijete spoustu zábavy, tak mrkněte na můj nový článek http://www.sushiqueen.cz/sushi-pro-deti/

seznam.mih
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.7.12 18:40

Já jako malá jsem milovala kolektivní sporty, jako vybíjená a různý jiný míčový hry. V družině jsem byla i na nějakým kroužku, kde se střídal tělocvik s přírodopisem, nebo co to bylo. Běhala jsem jako nejrychlejší a končívávala jsem většinou na druhém místě. Na vybíjenou mě chtěl každej do týmu, protože jsem v tom byla dobrá. Bavilo mě skákat přes kozu, dělat kotoule, houpat na těch kruzích, skoky do výšky. Všechnomožný mi šlo co se týče sportu. Ale jaksi když mi začaly růst prsa a celá se formovala víc do ženské postavy (prsa mi rostly někdy od deseti let) tak už mi to šlo čím dál míň. Vadili mi prsa při běhu, při hrách. Díky stravě a mému vývinu jsem přibrala a ostatní lehčí, kteří se vytáhli, byli šikovnější, než já. Já byla jako malá docela vysoká oproti zbytku. Patřila jsem mezi největší. Teďka patřím k těm menším :) No a celkově už jsem byla raději, když tělocvik nebyl, neboť mi vadili ty pohledy holek při převlíkání a divných otázek, proč to mám a já neuměla odpovědět a tak. Ale pořád skočím kozu a vyskočím do nějaké výšky :D kotrmelec už ale neudělám. Hodně se bojím, že si zlomím krk. Přitom jsem je jako malá dělala furt. Jsem si jednou málem zlomila vaz a od té doby to nedělám a radši jsem si nechala dát pětku na tělocviku.
Tělocvik, který jsem zažila od druhého stupně ZŠ je taky kapitola. Všude se neuvěřitelným způsobem kašlalo na tělocvik. Na základce jsme si prostě zvolili hru, kterou chceme tu hodinu hrát a jen sme hráli - volejbal, ringo, vybíjená, basketbal, florbal a tak a pak jen kvůkli známkám sme dělali tu gymnastiku. Podobné ot bylo na střední s rozdílem, že v tejdnu jsme měli tělocvik dvě hodiny po sobě a střídali se ještě s jednou třídou a jedna třída byla v posilovně a druhá v tělocvičně. V posilovně bylo akorát žebřík, dva posilovací stroje na nohy a spinnery. A ta posilovna byla malinká. Takže jednu hodinu se totálně flákalo a kecali sme s učitelem, kterej byl tupej jak poleno, ale hlavně že namakanej a druhou hodinu sme pak teda něco hráli, aby se neřeklo. Měli sme holky, které to flákali pernamentně. A běh je pro mě katastrofa - jsem poslední jak ve vytrvalostním běhu, tak ve sprintu. A řekla bych, že sprint je pro mě ta lepší varianta. Potom pořád ale kašlu a mám pocit krve v krku a nemůžu se pořádně nadechnout a všechno mě bolí. Na tyč jsem nikdy nevylezla ani na provazu - pořád mi to nepochopitelně klouzalo, i když jsem byla celá od křídy a přemýšlím, jestli jsem někdy vylezla aspoň ten metr. Většinou moje výkony ovlivňoval můj stud předvádět se před ostatníma - jakpa vypadá slon na hrazdě jsem si říkala v duchu. Hod koulí jsem nikdy nezvládala. Hodila jsem maximálně 15m, i když jsem používala techniky, co mě učili. Nicméně jen dva roky jsem měla z tělocviku za dva a jinak jsem měla jedničky.
Se sportem to mám tak na období. Jedno období poctivě cvičím a více se hejbu a jim zdravěji a druhé období je pak neskutečně prasečí, kdy jen spím, jim a spim. A pracuju. Ale tak to mám u všeho, nejen u sportu, že neumím nic dělat pravidelně. Stejně to na čas zase poruším a dělám si zase pravielně něco jinýho. Stejně tak je pro mě nemožné udržet se aspon půl roku třeba každé úterý na fitbox a jiný den třeba jóga.
A myslím, že u dětí to není tak hrozný, jak se může zdát. Mým sestřenicím je 12 a 7 a nejmladší je asi 3 roky (mám ještě dvě starší, ale ty jsou už vdané a mají děti) a bratrancům je 20, 18, 14 a 12. Moje sestřenice jsou taky širší a 12ctiletá pomalu začíná bejt podobná mě, ale sporty jim nejsou cizí a málokdy vydrží dlouho u počítače a hrají si a blbnou a někam pořád běhají. Bratranci to podobné, akorát že jsou v rodině dva z nich atletičtí, jeden je širší a ten nejmladší je hubenej dlouhán. Hrají basketbal, fotbal a prostě něco pořád dělají a pořád neleniví. Jeden teda sport moc nemusí, ale dělá věčně nějaké práce na zahradě, bydlí ve vesnici, a prostě furt něco dělá a jen nesedí. Že bych koukala na špatnej vzorek?

continuity
5853 příspěvků 26.7.12 21:47
@Lola píše:
Ale chartery s Travel Servisem (netuším, zda to lze definovat jako low cost, CK Fischer nepovažuji za nijak low cost cestovku) mají od loňska limit 15 kg a cestovní smlouva výslovně uvádí, že v rámci rodiny nelze sčítat.

chartery jsou osobitna kapitola (no taky jednim letos poletim - asi po deseti letech, jestli to preziju s nervama uvidime) a zrovninka TS deklarovat, ze sice limit snizily, ale ze to scitat dal pujde. no musi se nekde vyhojit chudacci, naklady stoupaji, na ceny se tlaci cim dal tim vice.

co se tyce urovne nasich cestovek, docela jsem se nasmala ted pri vyberu dovolene, kdyz jsem cetla popis zajezdu a do hotelu s toliko hvezdickama, ze na obloze podvecer je jich mene - dovolena bratru za 60tisic i vic na hlavu a letenka turisticka trida - no i tak se to da.

blacken
2449 příspěvků 26.7.12 22:40

@MP Barbucha No jo, ale co je vlastně snaha? Jsem kopyto, uznávám, nesnažila jsem se nikdy trénovat nic doma, byly pro mě jiné předměty mnohem důležitější, srovnávat důležitost matiky s tělocvikem je podle mě mimo. Míče se bojím dodnes (ono když má někdo 34kg a párkrát schytá podání na házené od robusnější dívky a připadá si jak brouk v herbáři:-D). Někdo tu psal, že ty nejmenší holky byly největší nemehla a něco na tom je, bylo nás víc. Ale zase jsem na tělocviku nikdy nechyběla, nenosila si omluvenky ani po nemoci a ani při menstruaci. Nikdy jsem neřekla - nepoběžím, nehodím, neskočím. Pokusila jsem se o všechno. A tak jsem měla od základky asi do šesté třídy takovou tu omluvnou jedničku, pak dvojku a dopracovala jsem to až ke čtyřce (když přišlo známkování podle tabulek). Prý jsem se nesnažila - ale ono snažit se 13 let, když od šesté víte, že už se víc zlepšit nemůžete… Nic jsem nebojkotovala, ale nedělala jsem to s nadšením. Dostala jsem se ke stropu schopností - sice už jsem vyšplhala na tyči, ale nestihla jsem to v časovém limitu - pro mě sice 100% zlepšení, protože jsem vyšplhala, pro tělocvikářku ne, protože mi to trvalo, uběhla jsem 1500m ale trvalo mi to, snad jediné, co jsem zvládala na lepší než 4-5 byly sklapovačky a posilovací cviky. Na hudebce se známkují znalosti skladatelů a not, ne zpěv. Na výtvarce se známkovalo odevzdávání výkresů a znalosti malířů a stylů. Tak proč by se měly na tělocviku známkovat schopnosti? Krom toho výtvarka a hudebka ve vyších ročnících není, tělocvik celou dobu. Kdyby to bylo ve formě nějakého pohybu, protažení se, byla bych pro. Pohyb je fajn. Mimoto stát každou hodinu mezi posledníma a čekat, kdo si mě vybere do družstva :-D a pak poslouchat výčitky celej den :-D To tu snahu taky docela boří :-D

MP Barbucha
3716 příspěvků 26.7.12 22:47

@blacken
No já právě jako tu snahu beru to, že cvičíš a nechybíš a nevymlouváš se. Já jsem na míčové hry taky děsný poleno mimochodem:-) Myslím, že by se tělák vůbec neměl známkovat. Děti by se měly hýbat a mít z toho radost, tak by mě vypadat tělocvik.

Konvalinka
244 příspěvků 26.7.12 23:14

@blacken Hihi, to by byl zajímavý nápad, známkovat v tělocviku kromě cvičení znalost slavných sportovců a jejich výkonů. Někteří spolužáci chtěli z tělocviku maturovat a učitelé jim to rozmlouvali, byla k tomu potřeba se naučit nějaká teorie o sportu a pohybu, která se samozřejmě v hodinách neprobírala.
Taky mně moc nešly míčové sporty, které se provozují rukama, tj. všechny holčičí a spolužačky si mě nevybíraly do družstev, vím jak je to nepříjemné. Já jsem ohledně sportu ten typ, který na začátku vypadá jako absolutní nemehlo, ale jsem schopna se velice rychle zlepšovat na dost dobrou úroveň, pokud si osvojím správnou techniku. Bohužel na ni nepřijdu sama a potřebuju pořád trenéra za zadkem. V hodinách tělocviku se právě projevovalo to, že s námi techniku nikdo nepiloval, ukázali nám, co máme cvičit a individuálně nám neřekli, jaké děláme chyby, na co si máme dát pozor. Vlastně nás správně cvičit neučili, ale výkon nakonec chtěli. V některých sportech jsem to zvládala v pohodě, ale některé mi nešly, hlavně proto, že mě je nikdo nenaučil.

blacken
2449 příspěvků 26.7.12 23:15

Právě, já si to taky myslela a prej ne :-D Zas mě ty známky až tolik netrápily, krom tělocviku jsem ještě plápolala v matice, takže bych vyznamenání neměla (ale lepší průměr jo). Ale té spolužačky, co měla samé jedničky mi tehdy bylo líto. Hlavně mi to tak zhnusilo cokoliv dalšího, že jsem se přestala sportovat úplně. A přitom volejbal může být taky sranda - i když to člověk neumí (nebo právě proto, že to neumí)

Příspěvek upraven 26.07.12 v 23:26

blacken
2449 příspěvků 26.7.12 23:25

@Konvalinka Já se nezlepšovala rychle. Ta tyč byla vyloženě po centimetrech :-D Ani nevěřím, že se dá vše natrénovat - pak mě táta na to konto učil házet míčem a k ničemu to moc nebylo, stejně jsem na tělocviku uhýbala. Taky jsem trénovala to, abych si sáhla na špičky - a stejně jsem tam nedosáhla, jen po asi dvou letech trénování dokmitla. Ale kdyby mě viděla učitelka z prvního stupně, měla by radost:-D ale ten strop byl hodně nízkej :-D A představa, že přijdu ze školy domů a budu dělat do zblbnutí kotouly, abych to zvládla a pak si půjdu zaběhat na vytrvalost… Opravdu bych se raději naučila kdo kdy měl zlatou, klidně i s rekordama. (Za to jsem pak dokreslovala celé třídě výkresy na výtvarku :-D)

Chari
541 příspěvků 26.7.12 23:54

Když dědeček dostal na gymnáziu trojku z tělocviku, vzkázal jeho otec do školy, že mu to nevadí, protože doufá, že kotrmelcema se kluk živit nebude. Moji rodiče na mou trojku z tělocviku reagovali stejně.
Vždycky jsem na tělocvik chodila a snažila se, ale jsem prostě dřevo, i když naštěstí štíhlý dřevo.
Myslím, že předměty jako je výtvarka, hudebka a tělocvik by v prvé řadě neměly být zaměřeny na výkon, ale na výchovu ke vztahu k umění a pohybu, měly by učit člověka mít je rád.

Sekhmet
1918 příspěvků 27.7.12 12:05

@Chari O tom, jaké já jsem dřevo, bych mohla vyprávět romány. Jsem totiž absolutně neohebná. Jako absolutně. Pro mne největší krize v tělocviku nastala s povinným protahováním. Znáte to: překážkový sed, nebo sed roznožný, chytněte se za špičku natažené nohy… Já si s vypětím všech sil dosáhnu kousek za koleno. Přesně tak. Já totiž nedokážu sedět na zemi s nohama nataženýma tak, aby mé tělo tvořilo pravý úhel. Prostě to nejde. Nikdy to nešlo. Celé roky se snažím, denně procvičuju, ale zlepšení tam není ani o milimetr. Je to jeden z mých obrovských mindráků, ale jsem taková od narození (nikdy jsem například nedokázala udělat kotrmelec, protože se prostě dostatečně nesbalím) a jiná už asi nebudu.

Curlygirl
1901 příspěvků 27.7.12 12:13

Můj tělocvik byl taky horor, ale byla jsem na tom úplně naopak. Já jsem zas hubená, vysoká a i dnes nadprůměrně ohebná. Tam to ale končí. Téměř žádná koordinace a technika u gymnastiky, žádná síla ani vytrvalost v atletice. Plus iracionalní strach z míčů. V kombinaci s nepříjemným učitelem, který nic neukázal a nevysvětlil a bazíroval na limitech děs běs. Naštěstí mám dobrou povahu v tom, že jsem si to nikdy nebrala, pomyslela jsem si své, někdy i něco zabrblala na obranu a byla jsem šťastné a nevystresované dítě/student. Dnes, co chodím pravidelně cvičit, mám jakž takž kondici, postava stále ok a ty holky, kterým to šlo a měly jedničky pomalu, ale jistě machnovatí a začínaj vypadat jak kredenc.

marca
450 příspěvků 27.7.12 12:38

Zážitky seznam.mih a blacken jsou mi povědomé :) Já jsem teda tělocvik nenáviděla a nechápala jsem, proč mám běhat na čas nebo nedejbože dělat kotoul na kladině. Skončila jsem s trojkou, heč. Zábavné kurzy začaly až na výšce, kde jsem si vybrala, co jsem chtěla.

Myslím, že děti i teenageři jsou tlustší. Je fakt, že teď je více zábavy doma - pc/tv. Onehdá jsem na výletě viděla hysterák dítěte, že 2km nepůjde pěšky, jestli se matka zbláznila, že to nemůže ujít takovou dálku.

Sekhmet
1918 příspěvků 27.7.12 12:52

@marca Ono to s těma vzdálenostma je takové… Většina dětí netuší, že dva kilometry jsou něco, co s přehledem ujdete svižnou chůzí za patnáct, dvacet minut. Nemají ponětí o vzdálenostech. Dva kilometry? Pche, když mne po ránu rodinka nakrkne, ujdu i deset, než vychladnu natolik, abych jim po návratu nezakroutila krkem. A za hoďku a půl je to sfouknuté, jakoby nic. Taková menší procházka…

Mori
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.7.12 12:56

@Sekhmet, já myslela, že jsem jediná, kdo si nesedne na zem s nataženýma nohama - taky mi to prostě nejde. A taky jsem se něco naprotahovala podkolenních šlach, bez valných výsledků.

Sekhmet
1918 příspěvků 27.7.12 13:01

@Mori ne, nejste sama. Moje pokusy o protažení zanechaly ve spoustě spolucvičících hluboký dojem na několik let…

mikita.miki
1935 příspěvků 27.7.12 13:02

Sekhmet, mori, do mě by to málokdo řekl, ale stačí mi malounko tréninku a při tomto sedu si dám čelo na zem mezi nohy. známá mě naučila kdysi dávno cviky pro baletky a nevěřila, že hned napoprvé je předvádím jako ona po roce chození na tanec. ona však měla opravdu tuhé svaly a šlachy. takže pravdu věřím, že to je spíš věcí ani ne tak tréninku, jako toho, co tělo dovolí.

Mori
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.7.12 13:17

Je to zvláštní, já naprosto neohebná nejsem - udělám lotosový sed (i když už to není tak pohodlné, jako to bývalo), s trochou snahy bych si dala nohu za krk, udělala bych most a kdeco, ale dotknout se špiček natažených nohou je odjakživa naprosto mimo moje možnosti - samo pomyšlení bolí. A vleže na zádech nedokážu přitisknout bederní páteř na podložku - taky už od školky a taky jsem taková divná široko daleko jediná. Čelo mezi nohy si dám tak nanejvýš vkleče :-)

A tělesná výchova pro mě byla odjakživa za trest, naštěstí nás známkovali naposled v první třídě (kde jsem měla pětky za šplh, ale pak jsem se to naučila), od té doby samí rozumní tělocvikáři - myslím, že jednou-dvakrát jsem dvojku schytala, ale určitě ji nedostal nikdo, kdo by tak přišel o vyznamenání například.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 14 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
Módní nákupčí: Povolání snů, nebo hrůzy?

Autor: Kamila

Svět skloňuje velká jména návrhářů, přitom o našem šatníku... Celý článek