Edited
Příspěvek upraven 14.09.12 v 09:49
@lessie ne jen jsem chtěla ikonku změnit(nejlíp na nějakou čarodějnici
) a ono se to nepovedlo, ale klidně kritizujte, moje děti určitě nejsou dokonalé, stejně jako nejsem dokonalá já, nebo kdokoliv tady
Ke štítné žláze: Je opravdu divné a znepokojivé, že se to poslední dobou tolik rozmohlo (nemyslím to ironicky, je to pravda). Ale je potřeba taky říct, že často není št. žl. příčina, ale následek špatné stravy, která zanáší tělo a tedy i lymfu, která pak nepracuje tak, jak by měla.
K tlustým dětem: Myslím, že tady jsme hrozně blízko jádru pudla celého Módního pekla - lhostejnost, rezignace… Opravdu myslím, že spoustě lidí vůbec nezáleží na tom, co jedí, radši pořád furiantsky opakují, že na něco se umřít musí, že jejich bába jedlo tohle a tamto a kolika se dožila atd. Takže domů se nakupují nejhnusnější blafy, které nelze ani nazvat jídlem, a krmí se tím i děti, protože vaření každý den je moc pracné. Nejsem např. zastáncem pečiva a ml. výrobků, ale kdyby teda těm dětem daly matky k večeři radši chleba s máslem nebo udělaly aspoň nějakou domácí pomazánku, bylo by to určitě lepší než rozmražená pizza, rybí prsty a podobné skvosty. Na koupališti se jim pak radši koupí připálená klobása nebo hranolky s kečupem, než aby si dal někdo tu práci a připravil s sebou sváču.
Uznávám, že spousta lidí je v zaměstnání až do večera (i když co třeba státní správa apod.?), takže nemá během týdne čas se dětem věnovat. Jenže co víkendy? Můžou si vyrazit na kole, na brusle, udělat si turistický výlet… Přitom právě o víkendech je všude jak po vymření, ať už ve městech, nebo v přírodě. Kde ty lidi jsou v době, kdy by mohli někde lítat nebo se aspoň procházet? Asi sedí doma…
Ale problém je to celkový. Protože ještě nikdy v historii nebyla strava tak umělá a plná chemie, jako je tomu teď. Opravdu většina potravin v obchodech už nemá s jídlem nic společného. Ale většina lidí to ani neví, nezajímá se, tak netuší, co do sebe cpou a co to s nimi (u)dělá.
@ mňau-mau: Já bych řekla, že dost lidí o víkendu chodí sportovat nebo na procházku s dětmi, aspoň v Praze je pro mě skoro nemyslitelné jet na kole na cyklostezku kolem Vltavy(jedna z malá pořádných cyklostezek v Praze), protože je přecpaná rodinami s dětmi v různé kombinaci kolo-brusle-odstrkovadlo-kočárek-pěší.
A asi to nedostatkem pohybu zas tolik nebude i teď na vesnici jsem na koupališti viděla pěknou řádku tlustých děti, převážně kluků, kteří měli na zádech větší tukové záhyby než já s 10 kg nadváhou. A to ty děcka lítaj celý den venku. Zato holky ve věku 17-20 let jsou tu všechny (ty co jsem poznala) štíhlé a některé až hubené a jak to dělají? Večer pařba až skoro do rána, pak pěšky 5 km domů, protože nic nejede, do poledne vyspávat, první jídlo tak v jednu, ve dvě a pak něco k jídlu až večer. Jako jsou výjimky, ale je to tak půl na půl. Si říkám, že i se svými kily mám zdravější životní styl.
Včera večer jsem čekala na bus, na zastávku se dovalila matka, asi tak 35 let, docela zanedbaná asi tak s 50 kg navíc, za ní se valily její dvě děti - syn, asi tak 7 let a s obezitou I. stupně a asi pětiletá dcera s nadváhou. Dovalili se celí uhnaní (přešli náměstí), lapli na lavičky, hrábli do igelitky, matka vytáhla čokošku a nanuky. A pak z čeho to asi mají, že.
@MP Janka Puberta je obrovský žrout energie. Tělo se vyvíjí přímo překotně, produkuje hormony jako splašené, to je spalovací pec na kalorie. Zde je původ v tvrzení, že „z toho vyroste“ - pokud to dítě nebylo těžce obézní před pubertou a v pubertě nepořádá denodenní žrací orgie, pak z toho opravdu vyroste - prostě to spálí. Hodně je to vidět na klucích kolem 16-17let - určitě každá zná alespoň jednoho, co žere jak kyselina a přesto mu jdou počítat žebra.
Tak oni nse dají šíkanovat i hubené děti,,, pořád jsem poslouchala jééééžíííš jedla ty jsi vůbec něco, dávají ti doma najíst, kdypak jsi naposledy jedla atd., na fotkách třídy jsem byla vždycky poloviční šířky co ostatní a nejlepší je můj dědeček který mi vžycky říkal: co ti to tam kouká za dvě nitě z toho svetru, joooo, aháááá, to jsou nohy!!! Tak na tom jsem vyrostla. Dědečkovi je odpuštěno, žádné následky to na mě nenechalo, možná to je jiné, než poslouchat, že je člověk tlustý, nevím, ale vždycky, když je člověk jiný než ostatní, tak se s nějakou poznámkou asi setká.
Ja len malú poznámku. V svojom okolí mám viacero detí, práve vo veku okolo 9 rokov, ktoré behajú, korčuľujú, plávajú… A trápia sa pre svoj vzhľad. Žiaľbohu, sú to astmatické deti, ktorým sú predpisované kortikoidy ako na bežiacom páse. Čo na tom, že z toho dieťa nakysne, predčasne začne vyspievať, dôležité je, že bez ohľadu na to, či je momontálne len nachladené alebo kašeľ patrí k astme, nasadíme kortikoidy a lekár sa teší, ako deti úspešne lieči. Je mi ľúto tak malých detí, ktoré riešia, či si môžu dať cukrík, ktoré zahlásia, že na desiatu len ovocie alebo zeleninu a nie keksík, ktoré už od útleho detstva doplácajú na predsudky spoločnosti voči ich hmotnosti…
@Lilly111
Myslím, že to ani tak nejsou předsudky jako neuváženost. Dospělý by měl vědět, že není dobré mít k dětem nebo teenagerům poznámky o věcech, které by je mohly mrzet, hlavně na téma, že jsou v něčem horší než jiné děti. A že někdy někdo za tloušťku nemůže. Rozhodně bych si spíš promluvila s jeho rodiči nebo prarodiči.
Tělocvik na střední mě nebavil, furt samá gymnastika… s výškou 180 cm nemohl můj výkon vypadat elegantně, ani kdybych se přetrhla. hodnotila se i estetika gymnastického cvičení. tělocvikářky v předdůchodovém věku nás za nedokonalý výkon zkritizovaly, ale samy nebyly schopné předvést, ani vysvětlit, jak na to jít správně. na výšce se po pár letech mého studia naskytly lákavé sportovní činnosti: chodila jsem na tanec, lezení, na jógu (zapsaná jsem byla jen na jedno z výše uvedených, na ostatní jsem chodila dobrovolně navíc, pokud to dovolila kapacita místnosti). v prváku ovšem vyjma basketu, fotbalu, plavání a volejbalu žádná jiná nabídka TV nebyla.
jako dítě jsem půlku volného času četla a půlku strávila venku běháním a hraním, sem tam pokus o sport. ráda chodím a považuju 4-5 km denně za ideální dávku denního pohybu. když mám nuceně míň, tak trpím ![]()
Nemyslím, že tento problém vzniká jen absencí sportu a zdravé stravy, ale i absencí přirozeného pohybu a pohodlností rodičů. Mnoho dětí ani neví, co to je, zajít pěšky do sámošky pro rohlíky! To je rodiče radši naloží do auta a hurá do hypermarketu. A pak autem do školy, na jeden kroužek, na druhý…Vlastně děti v autě tráví pomalu tolik času, co dospělí. Možná namítnete, že např. v pražském provozu je to pro děti nebezpečné apod., ale jde o to se dětem už od malička věnovat a vést je k samostatnosti - ukázat jim, jak se chovat na křižovatce, v dopravních prostředcích; ukázat, že metrem nejezdí jen „socky“, ale úplně normální lidi.
Bohužel mám ve svém okolí matky, které jedou s dítětem, které ještě ani nechodí do školky, hodinu autem přes půl Prahy za nějakou aktivitou, která je teď strašně in, než aby s ním proboha samy vymýšlely nějakou činnost. Tím ale nechci apriori házet všechny matky z Prahy do jednoho pytle, snad mě tady nesežerete;)
@LorelaiH. Presne - podľa mňa je to nielen nedostatok športu ako takého, ale pohybu v každodennom živote (u dospelých aj detí). Ja keď som po tom, čo sme sa presťahovali pred 10 rokmi, začala pešo chodiť do práce (jednak, spojmi to je komplikované, a jednak pešo chodím rada), je to cca polhodina tam - polhodina naspäť (a naspäť do riadneho kopca), tak sa to na mojej kondícii (aj váhe) hneď prejavilo, viacerí kolegovia (jeden sa hrdil tým, že je v práci autom za 2 minúty - pešo by to mal asi tak 10 minút) a známi doteraz na to majú neveriace otázky „a to fakt vždy?“ (no fakt, vždy), „aj keď prší???“ (no áno, existujú dáždniky, gumáky a tak - aspoň sa človek otužuje), „a aj v zime???“ (no áno, však sa oblečiem). Okrem toho samozrejme cez víkendy aj rekreačne športujeme (muž je športový fanatik), ale myslím, že najlepšie mi urobila tá chôdza. Za chvíľu budeme asi tam, kde sú v USA už dávno - že mestá ani nemajú uspôsobené na pešie chodenie a bez auta nezájdu ani do trafiky za rohom.
@Juliect píše:
Tak rodiče tam nebyli, jen pra, a tohle bylo poslední den. po neustálém řešení: nejez ten jogurt(puding, buchtu, nanuk, čokoládu,) za půl hodiny je oběd, který pak samozřejmě rozvrtala a půl hodiny po něm zase ládovala blbiny místo nabízeného ovoce či zeleniny…
vím, že jsou lidi, který jsou tlustý z důvodu poruchy štítné žlázy apod. a bojují s tím celý život, ale děvče mělo hrozné stravovací návyky, a ode mě bylo neomalené na to poukázat, ať si kyne asi…
A tím, že jste vmetla malýmu harantovi do očí, že je tlustá, jste toho dosáhla a jistě se nad sebou holčička zamyslí.
Známá má dítě s Prader Willy syndromem, chudák, co ta si musí vyslechnout.
Nikdy bych ničí tloušťku nekomentovala negativně, protože nevím, co za tím je. I když si myslím, že nejčastěji to bude prostá obezita, ale co když se seknu a ublížím.
Myslela jsem, že tlustých dětí přibývá, ale podle doktorů, co se tím zabývají a sledují, to prý není pravda. Procenta dětí s nadváhou jsou pořád víceméně stejná. Ale přibývá dětí s monstrozní obezitou.
@LorelaiH. píše:
Mnoho dětí ani neví, co to je, zajít pěšky do sámošky pro rohlíky! To je rodiče radši naloží do auta a hurá do hypermarketu. A pak autem do školy, na jeden kroužek, na druhý…Vlastně děti v autě tráví pomalu tolik času, co dospělí. Možná namítnete, že např. v pražském provozu je to pro děti nebezpečné apod., ale jde o to se dětem už od malička věnovat a vést je k samostatnosti - ukázat jim, jak se chovat na křižovatce, v dopravních prostředcích; ukázat, že metrem nejezdí jen „socky“, ale úplně normální lidi.
Bohužel mám ve svém okolí matky, které jedou s dítětem, které ještě ani nechodí do školky, hodinu autem přes půl Prahy za nějakou aktivitou, která je teď strašně in, než aby s ním proboha samy vymýšlely nějakou činnost.
V tom s Vámi souhlasím. Taky nechci házet všechny do jednoho pytle, ale… Nedávno se mi mi přihodilo následující. Blízká rodina se dvěma dětmi (holčička 6, kluk 2 a půl). Rodiče mají dvě auta. Matka nechodí nikam pěšky, vždy děti naloží do auta a jede se do DM, pro snídani atd. Holčičku jsem šla vyzvednout do školy já, protože její matka nemohla. Čtyři zastávky tramvají a kousek pěšky k jejich domu. „A jseš tady autem?“ Já: „Nejsem, nemám přece auto. Jedeme tramvají.“ „Jéé tramvají.“ „Podívej, když jsem já byla malá, tak jsme auto neměli a chodili jsme pěšky, nebo jezdili MHD.“ „Tak to bych teda nemohla, já jsem hodně líná, víš?“
A šup, odpoledne ji naložila máma do auta a asi pět zastávek tramvají odjeli na sportovní kroužek.
Tohle mi zvedlo mandle solidně
.
Asi se to tu už psalo, ale lví podíl na současném stavu má to, že prakticky nelze nechat děti chodit na sport jen tak, pro radost, bez zájmu o výkonnostní činnost. Téměř vždy se to zvrhne ve sport několikrát týdně, víkendové soutěže, soustředění. Ne každý o to stojí, ne každý na to má, kolegyně takhle dostala velmi ostrý mail od trenéra dětského volejbalového družstva, že pokud ani nadále nebude syna pouštět na soutěže (kam se mu nechtělo) a trénovat víckrát týdně, má přestat chodit, protože to není pinkání za barákem. A to začalo jako činnost čistě rekreační.
@Já První I kdyby to byla tchýně, tak to na tom něco mění? Najednou by na kritiku neměla právo, protože je to přece zapšklá tchýně, která hází klacky pod nohy chuděře snaše? Prosimvás…
@Coraline
Jasně, že může kritizovat, mne jen zarazil ten tón. Takový je typický spíš pro věčně nespokojené babičky.
Že se tchyně nemá plést do výchovy vnoučat, to je základní pravidlo slušného soužití generací. ![]()
Kritiku by si zrovna tchyně měla nechat pro sebe, není-li tázána. Stejně nebude nikdy přijata a jen zkazí vztahy.
Fel vím co je prader willy syndrom ( teda myslím, že tam je g a ne d, ale to je jedno)to holčička rozhodně neměla. Neposmívám seani neútočím na nikoho s nemocí a ani na nikoho jiného…zase si vyslechnu, že tady jsem opravdu útočila…
Již to tu někdo zmínil, jako hubená jsem si taky vyslechla leccos a za svou hubenost jsem opravdu nijak nemohla. Mě baví jak tady každý může kritizovat jen já jsem děsná. Dívala jsem se na pořad o tlustých dětech a bylo tam řečeno, že se jim má říkat, že jsou tlustý nemlžit nelhat, je to jako říkat nemocnému - neee ty nejsi nemocný, jsi zdravý…
@Juliect fakt si neviem predstaviť ako prídem k nemocnému a vpálim mu : ty si nemocný… a potom si pokecáme o počasí. Ak sa ma ten chorý spýta, čo myslíš dostanem sa z toho, tak ja mu oznámim: nie podĺa lekárov do mesiaca umrieš a podľa kalendára to vychádza na stredu. Najlepšie je prísť k decku a oznámiť mu si tlustý, zhubni a nežer, to som ti musela povedať aby ma náhodou niekto neobvinil, že som ti to nepovedala, takže si to nevedel a nemohol s tým prípadne niečo urobiť.
Je to Prader Willi ![]()
@Juliect píše:
Fel vím co je prader willy syndrom ( teda myslím, že tam je g a ne d, ale to je jedno)
Jde o slušnou diskriminaci vysokých. Můj muž má přes dva metry, váží pochopitelně úměrně výšce (tedy oproti běžné populaci výrazně více) a tím pádem by podle Vaší prapodivné teorie měl platit za nadměrnou váhu. Doufám, že podobné bláznivé nápady se nikdy nesetkají s realizací.
Edit: Omlouvám se, že jsem to vložila takhle divně na konec. Nějak se tu neorientuju, naposled jsem sem psala ještě za doby staré podoby Modního pekla, teď už mi nefunguje ani starý nick, ani mé pochopení návaznosti vláken ![]()
A ještě k návrhu opatření, aby tlustí neutiskovali ostatní na sedačkách - co třeba udělat to ryze mechanicky - opěrky mezi sedačkami udělat tak vysoké a tvrdé, že se přes ně prostě nebude dát sedět? A na nich třeba nějaký zámeček ke sklopení, odemknutelný za poplatek (který by suploval ten poplatek za nadváhu)? Připomnělo mi to opatření, kterým kdesi (už jsem zapomněla, kde jsem to viděla) vyřešili nežádoucí přespávání opilých individuí na lavičkách v parku - přimontovali na ně tři takové meziopěrky, takže vznikla 4 normální místa na sezení, ale ležet se na tom prostě nedalo.