Jenže ona přímá kritika ode mě byla až po několika dnech, kdy jsem se jí pěkně snažila vysvětlit, že posnídat 3 koblihy není dobrý nápad, že jsem pro všechyn udělala chleba s lučinou a nakrájela rajče. Ke svačině jsem nabízela ovoce, vymýšlela jsem lehce sportovní soutěže, ostatní děti ji povzbuzovali, když byla poslední, nešlo o nějaké výkony, ale o legraci, jenže ona protestovala, že se chce dívat na televizi, chodili jsme na třešně a lesní jahody, ale ona pak řekne že si dá radši „jogurt“( nechutně sladké umělohmotné cosi), slupla nanuk před obědem, protože je přece její, v obědě se vrtala, protože ona polívku nikdy nejí, za to se dožadovala zákusku, pak i strašně strhávala další děti, každý den bylo : co to zas jíte, kdo vám to dovolil(pusu plnou bonbonu či čokolády že )?odpověď zněla: ale to je moje!..a ono zmiňované maso, kde jí vadilo tlusté s gustem máčela v majonéze a kečupu…
hele nejsem dokonalá, nejsem vyznavač ortodoxně zdravé stravy, prostě jíme tak normálně. Ani nijak zvlášť nesportujeme krom synka, chodíme, pěšky a zaplavat si, občas si doma zablbnem s taneční podložkou, jezdíme na koloběžce, nezakazuju ani nanuky ani čokoládu ani bonbon, ale dáme si prostě občas někdy…nikdy jsem nebyla tlustá ani moje děti nejsou, ale kdyby se krmili podobně…
opravdu ať si cizí děcka jí co chtějí a vesele si kynou, pokud je to jejich rodičům jedno, ale i přesto že jsem nebyla tlustá vím, že se to v 18ti až s tím budou chtít třeba něco dělat bude blbě hubnout…